Dalibor Krejčí chodí po Brně a kolemjdoucím píše básně na počkání. Tento příležitostný mladý poeta již tři měsíce zlepšuje náladu brněnským obyvatelům a každý den potěší asi padesát lidí.
Bývalý student žurnalistiky píše nejvíce básní mladým lidem. „Báseň ode mě chtějí nejčastěji studenti, píšu ale i pro starší. Třeba pro paní Milenu, která prodává v centru Brna kytky. Nebo pro chudého muže, který si několika verši chtěl spravit náladu,“ řekl Dalibor Krejčí pro Deník. Za tři měsíce, co chodí brněnskými ulicemi, napsal kolem dvou set básní. „Schovávám si je, ale přesně spočítané to nemám,“ svěřil se mladík.
Nejradši píše za pěkného počasí, jelikož tehdy mají podle něj i lidé lepší náladu. „Když je venku škaredě, mají lidé špatnou náladu a jsou uzavření. Já rád vytvářím veselé básně. A ty se píšou nejlépe, když je člověk dobře naladěný,“ vysvětlil Krejčí. K psaní básní ho přivedla touha najít si stabilní práci. Ze své záliby v psaní básní si mladík udělal nakonec zaměstnání. „O peníze si neříkám. Kdo chce, zaplatí mi. Je to můj jediný zdroj příjmů. Nevydělávám sice moc, ale stačí mi to. Jednoduše dokážu vyžít s tím, co právě mám,“ poznamenal básník.
Inspiraci hledá v okolí i v knihách. Nedávno ho zaujala kniha Proměna od Franze Kafky, v níž získal podnět ke změně své image. „Na základě přeměny člověka v brouka mě napadlo, že bych mohl společně s cedulí nosit i tykadla. Je zajímavé sledovat, jak na mě lidé reagují,“ svěřil se svým nápadem Krejčí. Do budoucna by chtěl mladík tvořit i v jiných jazycích, než je čeština. Uvažuje navíc i o malování.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Inspirace z knihovny: Jak skutečně prožít život? Podnětná kniha pomůže změnit stereotyp
Den za dnem žijeme své životy, jak jsme zvyklí. Bohužel někdy musí přijít rána osudu, aby nás…