Autismus je sexy, pokud jím zrovna netrpíte, říká aspirant na Křišťálovou lupu Martin Selner

Zdroj fotografií: Archiv Martina Selnera

Stará se o autistické děti, pije víno a jeho blog s názvem Autismus & Chardonnay, který popisuje přesně tyto dvě skutečnosti, navštívilo za poslední půl rok asi 35 tisíc čtenářů. O tom, že se jedná o opravdu zajímavé čtení, vypovídá i nominace Martina Selnera v prestižní soutěži Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. My vám jako první médium přinášíme s tímto blogerem rozhovor.

Se svým blogem ses dostal do výběru nejlepších blogů kategorie One (wo)man show v Křišťálové lupě. Co si myslíš, že za úspěchem stojí?

Kdysi jsem napsal, že autismus je sexy – teda pokud jím zrovna netrpíte. Díky několika filmům je to pro spoustu lidí postižení s nádechem tajemství. A chardonnay je sexy i bez tajemství.

Proč jsi vůbec v březnu začal blog psát?

Jak už název napovídá, byly k tomu třeba zkušenosti s autismem i s vínem. A možná i trochu moc myšlenek před spaním a hledání formy, jak jim ulevit.

„Ještě než vyrazíme ven, pozoruju zápas v ragby, který se odehrává ve společné šatně dětí. Děti hledají své boty, a když je najdou, utíkají s nimi co nejdál od ostatních. Chodíme ven pravidelně ani ne tak, aby děti neměly strach z lidí, ale aby lidé neměli strach z nich. Beru s sebou toaleťák, kapesníčky, svačinu, pití, bonbóny, léky a děti – přesně v tomhle pořadí.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Občas na mě tvůj blog působí, že se v něm snažíš změnit pohled veřejnosti na autismus.

Možná to tak působí, ale v podstatě se jen snažím mluvit i o věcech, které v Rain Manovi vidět nejsou. A teď mám na mysli jak ty dobré, tak i ty horší stránky.

Jaký je podle tvého názoru náhled společnosti na autistické děti, popřípadě obecně na děti s postižením?

Je to něco, o čem se moc nemluví, a když ano, tak jen vážně a pokud možno odborně. A mě ani jedno moc nebaví. Co se týče pohledu společnosti na autismus – řekněme, že se mě většina lidí ptá, zda jsou autisté skutečně takoví jako ve filmu. No, a oni nejsou.

V čem je to dobře nebo špatně?

Vytváří to zkreslený dojem. Jsou na ně pak kladeny vysoké nároky, nebo naopak – nemohou se dostatečně rozvíjet.

„Starám se o autisty, má práce je frustrující. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je to nejlepší práce na světě. Na lidském světě je ale kouzelné, že můžete milovat i práci, která prostě taková není.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Co by se v tom podle tebe dalo zlepšit, eventuálně jak?

Jediným lékem je, aby obě skupiny byly spolu co nejčastěji.

208948_389422377781834_266911097_nCo ti práce s autistickými dětmi přináší?

Někdy jste hodně unavení a někdy jste hodně unavení a přitom hodně šťastní. Pokud převládá ten druhý případ, má pořád cenu to dělat. A pokud se k dětem chováte, tak jak máte, odmění vás něčím, co se dá poměrně těžko vyjádřit penězi.

Kam chceš svůj blog směřovat do budoucna?

Mám v plánu pouze dál pokračovat.

„Uběhl první večer – dětem došly sladkosti, personálu víno. Právě začíná tábor. První výlety vedou do okolí. Jako motivace slouží borůvky v lese a tatranky v batohu. Cíl je nedaleká rozhledna. Abych dostal děti nahoru, tvrdím jim, že tam jsou borůvky. Další rozhlednu už vidět nechtějí.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Proč jsi začal pracovat právě jako vychovatel dětí s poruchou autistického spektra?

Většina lidí jde tuhle práci zkusit ze zvědavosti, první dny bývají těžké, ale časem v tom můžete najít i zalíbení a nechcete už přestat – alespoň po nějakou dobu. Vlastně to je něco jako kouření.

Takže to je pro tebe droga?

To si nemyslím. Dokázal bych dělat i jinou práci. Ale teď prostě nechci. Ono říkat dětem „práce“ je taky zvláštní. Vašim pracovním nástroj je váš charakter, takže jde spíš o životní styl. Občas se ale objeví situace, které jsou emočně těžké a vy se musíte rozhodnout jen hlavou – to je pak práce.

img_20160801_112923Je něco, co ti v poslední době udělalo radost?

Má práce spočívá v tom, aby mě mé děti potřebovaly co nejméně, nebo abych jim místo péče mohl poskytovat už jen nějakou formu podpory. Někdy vás potěší, že se s vámi děti už neperou, když jim jdete umýt vlasy, jindy potřebujete obejmout a ony to udělají samy od sebe. Jinak obecně v tomhle oboru je dobré, když se naučíte dělat si radost sami i mimo práci. Potřebujete ji.

„Jaký je tedy vlastně důvod, proč pracovat s lidmi, kteří na většinu lidí působí jako chodící antikoncepce? Paradoxně to je stejný důvod, pro který si děti pořizujeme – vidíme v tom smysl.“

z blogu Autismus & Chardonnay

V čem je práce s autisty specifická?

Nutí vás to dát si tu práci, abyste je poznali, protože se u každého projevuje autismus trochu jinak – hledáte jejich vnitřní logiku. Až poté můžete začít pracovat. Pokud byste to udělali opačně, chtěli byste tak změnit jejich diagnózu, která se měnit nedá.

Z tvého blogu je znát, že tvé zaměstnání není úplně jednoduché. Co ti pomáhá se odreagovat?

Obecně se doporučuje mimo práci vypnout a nemyslet na děti ani autismus. Takže ve svém volném čase píšu blog o dětech a autismu.

Co ty a pozitivní přístup k životu? Jde si ho zachovat v této práci?

S přiměřeným množstvím vína ano.

 

img_20160720_193341Medailon

Martin Selner (32) vystudoval speciální pedagogiku a momentálně žije v Praze. Pracuje jako vychovatel a sociální pracovník v týdenním stacionáři zaměřeném na klienty s poruchou autistického spektra. Svůj blog Autismus & Chardonnay píše od března letošního roku.

Více z jeho blogu si můžete přečíst zde.

Autor článku