Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Autismus je sexy, pokud jím zrovna netrpíte, říká aspirant na Křišťálovou lupu Martin Selner

6 minut radosti
Zdroj fotografií: Archiv Martina Selnera

Stará se o autistické děti, pije víno a jeho blog s názvem Autismus & Chardonnay, který popisuje přesně tyto dvě skutečnosti, navštívilo za poslední půl rok asi 35 tisíc čtenářů. O tom, že se jedná o opravdu zajímavé čtení, vypovídá i nominace Martina Selnera v prestižní soutěži Křišťálová lupa v kategorii One (wo)man show. My vám jako první médium přinášíme s tímto blogerem rozhovor.

Se svým blogem ses dostal do výběru nejlepších blogů kategorie One (wo)man show v Křišťálové lupě. Co si myslíš, že za úspěchem stojí?

Kdysi jsem napsal, že autismus je sexy – teda pokud jím zrovna netrpíte. Díky několika filmům je to pro spoustu lidí postižení s nádechem tajemství. A chardonnay je sexy i bez tajemství.

Proč jsi vůbec v březnu začal blog psát?

Jak už název napovídá, byly k tomu třeba zkušenosti s autismem i s vínem. A možná i trochu moc myšlenek před spaním a hledání formy, jak jim ulevit.

„Ještě než vyrazíme ven, pozoruju zápas v ragby, který se odehrává ve společné šatně dětí. Děti hledají své boty, a když je najdou, utíkají s nimi co nejdál od ostatních. Chodíme ven pravidelně ani ne tak, aby děti neměly strach z lidí, ale aby lidé neměli strach z nich. Beru s sebou toaleťák, kapesníčky, svačinu, pití, bonbóny, léky a děti – přesně v tomhle pořadí.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Občas na mě tvůj blog působí, že se v něm snažíš změnit pohled veřejnosti na autismus.

Možná to tak působí, ale v podstatě se jen snažím mluvit i o věcech, které v Rain Manovi vidět nejsou. A teď mám na mysli jak ty dobré, tak i ty horší stránky.

Jaký je podle tvého názoru náhled společnosti na autistické děti, popřípadě obecně na děti s postižením?

Je to něco, o čem se moc nemluví, a když ano, tak jen vážně a pokud možno odborně. A mě ani jedno moc nebaví. Co se týče pohledu společnosti na autismus – řekněme, že se mě většina lidí ptá, zda jsou autisté skutečně takoví jako ve filmu. No, a oni nejsou.

V čem je to dobře nebo špatně?

Vytváří to zkreslený dojem. Jsou na ně pak kladeny vysoké nároky, nebo naopak – nemohou se dostatečně rozvíjet.

„Starám se o autisty, má práce je frustrující. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je to nejlepší práce na světě. Na lidském světě je ale kouzelné, že můžete milovat i práci, která prostě taková není.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Co by se v tom podle tebe dalo zlepšit, eventuálně jak?

Jediným lékem je, aby obě skupiny byly spolu co nejčastěji.

208948_389422377781834_266911097_nCo ti práce s autistickými dětmi přináší?

Někdy jste hodně unavení a někdy jste hodně unavení a přitom hodně šťastní. Pokud převládá ten druhý případ, má pořád cenu to dělat. A pokud se k dětem chováte, tak jak máte, odmění vás něčím, co se dá poměrně těžko vyjádřit penězi.

Kam chceš svůj blog směřovat do budoucna?

Mám v plánu pouze dál pokračovat.

„Uběhl první večer – dětem došly sladkosti, personálu víno. Právě začíná tábor. První výlety vedou do okolí. Jako motivace slouží borůvky v lese a tatranky v batohu. Cíl je nedaleká rozhledna. Abych dostal děti nahoru, tvrdím jim, že tam jsou borůvky. Další rozhlednu už vidět nechtějí.“

z blogu Autismus & Chardonnay

Proč jsi začal pracovat právě jako vychovatel dětí s poruchou autistického spektra?

Většina lidí jde tuhle práci zkusit ze zvědavosti, první dny bývají těžké, ale časem v tom můžete najít i zalíbení a nechcete už přestat – alespoň po nějakou dobu. Vlastně to je něco jako kouření.

Takže to je pro tebe droga?

To si nemyslím. Dokázal bych dělat i jinou práci. Ale teď prostě nechci. Ono říkat dětem „práce“ je taky zvláštní. Vašim pracovním nástroj je váš charakter, takže jde spíš o životní styl. Občas se ale objeví situace, které jsou emočně těžké a vy se musíte rozhodnout jen hlavou – to je pak práce.

img_20160801_112923Je něco, co ti v poslední době udělalo radost?

Má práce spočívá v tom, aby mě mé děti potřebovaly co nejméně, nebo abych jim místo péče mohl poskytovat už jen nějakou formu podpory. Někdy vás potěší, že se s vámi děti už neperou, když jim jdete umýt vlasy, jindy potřebujete obejmout a ony to udělají samy od sebe. Jinak obecně v tomhle oboru je dobré, když se naučíte dělat si radost sami i mimo práci. Potřebujete ji.

„Jaký je tedy vlastně důvod, proč pracovat s lidmi, kteří na většinu lidí působí jako chodící antikoncepce? Paradoxně to je stejný důvod, pro který si děti pořizujeme – vidíme v tom smysl.“

z blogu Autismus & Chardonnay

V čem je práce s autisty specifická?

Nutí vás to dát si tu práci, abyste je poznali, protože se u každého projevuje autismus trochu jinak – hledáte jejich vnitřní logiku. Až poté můžete začít pracovat. Pokud byste to udělali opačně, chtěli byste tak změnit jejich diagnózu, která se měnit nedá.

Z tvého blogu je znát, že tvé zaměstnání není úplně jednoduché. Co ti pomáhá se odreagovat?

Obecně se doporučuje mimo práci vypnout a nemyslet na děti ani autismus. Takže ve svém volném čase píšu blog o dětech a autismu.

Co ty a pozitivní přístup k životu? Jde si ho zachovat v této práci?

S přiměřeným množstvím vína ano.

 

img_20160720_193341Medailon

Martin Selner (32) vystudoval speciální pedagogiku a momentálně žije v Praze. Pracuje jako vychovatel a sociální pracovník v týdenním stacionáři zaměřeném na klienty s poruchou autistického spektra. Svůj blog Autismus & Chardonnay píše od března letošního roku.

Více z jeho blogu si můžete přečíst zde.

Související články

Zaručeně zlepší den

V životě mám jiné priority než hezkou postavu, říká Kristýna Dolejšová z blogu Za normální holky

Postavte přístřešek pro sýkorky. Přinášíme tipy, jak správně vyrobit ptačí budku

Revoluční objev. Samozavlažovací půda může změnit zemědělství

Čeští vědci vyvinuli revoluční UV roušku. Ochrání ostatní i majitele

Inspirativní rozhovor

Vím, že nepřestanu pomáhat druhým, říká Silvie Dymáková, která vrací samoživitelkám energii do života

Vím, že nepřestanu pomáhat druhým, říká Silvie Dymáková, která vrací samoživitelkám energii do života

Přečtěte si rozhovor s novinářkou, dokumentaristkou a matkou v jedné osobě, Silvou Dymákovou.