Vědci z Akademie věd opravili mutaci, která bere zrak

Retinitis pigmentosa nemá český název. Přesto se u nás týká zhruba tří až čtyř tisíc lidí. Začíná nenápadně, člověk hůř vidí potmě, později i za šera. Pak se vidění zužuje, až zbude jen úzký tunel, a někdy zhasne docela. Tým z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, který vede David Staněk, teď přišel s experimentální RNA terapií, jež dokáže genetickou poruchu za tímto onemocněním aspoň zčásti napravit. Informoval o tom server ČT24. Informoval o tom server ČT24.

Vědci si vybrali gen PRPF31. Patří mezi nejčastější genetické příčiny nemoci. Nese návod na výrobu proteinu, bez kterého neproběhne takzvaný sestřih RNA. Než totiž buňka podle genu vyrobí protein, musí napřed upravit jeho RNA kopii. Nepotřebné kusy vyhodí, ty důležité spojí.

„Pokud sestřih RNA neproběhne správně, buňka vytvoří chybnou instrukci a výsledkem je nedostatek funkčního proteinu,“ vysvětluje Staněk, šéf Laboratoře biologie RNA. „Buňky lidské sítnice jsou na poruchy zpracování RNA mimořádně citlivé, i když stále přesně nevíme proč.“

U jedné postižené rodiny narazil tým na dosud neznámou mutaci. A to na nečekaném místě. Neseděla v té části genu, která kóduje protein, ale v úseku, který se při sestřihu normálně odstraní. Mutace tam vyrobí falešný signál a buněčný aparát kvůli němu úplně poplete. RNA se zpracuje špatně, funkčního proteinu PRPF31 je málo.

Vědci proto postavili buněčný model, na kterém mohli celý proces sledovat naživo. Navrhli umělé molekuly RNA. Ty se navážou na buněčnou RNA a ovlivní její zpracování, buňce zkrátka zavážou oči, aby falešný signál z mutace neviděla a četla genetickou informaci správně.

„Nejzajímavější na celé práci je, že jsme nejen popsali mutaci a pochopili její důsledky, ale zároveň navrhli molekulu, která dokáže vzniklou poruchu alespoň částečně opravit v sítnicových buňkách vytvořených z buněk pacientů,“ doplňuje Staněk. „Stále jde o experimentální výzkum, nikoli o léčbu připravenou pro pacienty.“

K léku, který si vyzvednete v lékárně, vede ještě pořádný kus cesty. Bezpečnost a účinnost se musí ověřit v pokročilejších modelech, teprve pak by mohlo přijít klinické testování s několika náročnými fázemi. Oko je nicméně pro RNA léčiva nadějný cíl, protože je dost izolované na to, aby se případný problém nešířil dál.

„Pokud chceme účinně léčit genetická onemocnění, musíme nejprve přesně pochopit, co se uvnitř buňky pokazilo,“ uzavírá Staněk.