Nadaná česká cukrářka Lucie Charvátová sbírá po světě ocenění za své neuvěřitelné dorty

Lucie Charvátová a její Crazy Cakes sbírají už léta ocenění po celém světě. Zaměřuje se na výrobu atypických dortů, její specialitou jsou různé figurky, které vypadají naprosto úchvatně – až by člověka mrzelo dort vůbec sníst. Jak dlouho trvá výroba takového dortu?

Jak jste se dostala k pečení dortů?
Vystudovala jsem propagační výtvarnictví, ale po škole jsem nemohla najít práci. V té době byl na vzestupu počítačový design a grafika. Práci jsem hledala všude možně, dokonce jsem nějaký čas pracovala se zvířaty. Mezitím jsem začala sledovat pořad Americké dorty a hrozně mě to zaujalo. Pečení mě vždycky lákalo, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Začala jsem péct doma, a pak jsem se snažila najít práci v cukrárně. Všude mi ale řekli, že bez výučního listu mě nevezmou. Tak jsem si ho šla dodělat. Studovala jsem denní studium, pracovala, kde to šlo – jela jsem nonstop. Bylo to náročné, taky mi bylo 23 a ostatním 15, a tak se ke mně i chovali. Ale zvládla jsem to. Potom jsem našla práci v cukrárně a začala moje cesta s dorty.

Jak jste se rozhodla pro vlastní značku a podnikání?
Po pěti letech sbírání zkušeností v různých cukrárnách jsem nebyla spokojená s výší platu ani s možnostmi tvořit. Dala jsem výpověď a chtěla začít podnikat. Jenže jsem měla skoro prázdný účet a jako nezaměstnané mi nikdo nepůjčil. Zkusila jsem Startovač, kde se mi podařilo vybrat základ na vlastní provozovnu – a tak vznikly Crazy Cakes.

Jak dlouho vám v průměru trvá vyrobit jeden dort?
Záleží samozřejmě na náročnosti. Samotné upečení a základní příprava dortu trvá zhruba hodinu. Pak přijdou figurky – samotné modelování trvá 4–5 hodin, stínování klidně 3 hodiny. Aby to všechno dohromady ladilo a mělo výsledný efekt, přidají se další cca 3 hodiny. Celkem to může být klidně 10 hodin práce na jednom dortu – možná se to nezdá, ale je to opravdu velmi pracné.

Jak jste se dostala od klasické cukrařiny k uměleckým dortům?
Nikdy mě nebavilo dělat 100 větrníků a špiček, potřebovala jsem kreativitu – i kvůli tomu, co jsem vystudovala. V cukrárně jsem se postupně vypracovala a neustále jsem na sobě makala. Můj styl se postupně vyvíjel. Když si vzpomenu na své začátky, musím se usmát. Teď jsem svým vlastním šéfem a můžu tvořit podle sebe. Inspiraci čerpám v zahraničí a na soutěžích, kam jezdím. Vždycky je kam se posouvat.

Jak probíhají cukrářské soutěže?
Příprava skoro žádná není – vymyslím si téma a rovnou tvořím. Je potřeba si na to udělat čas a makat po nocích měsíc nebo dva. Důležité je promyslet cestu a celé téma tak, aby to dávalo smysl. A hlavně si důkladně přečíst pravidla soutěže – obzvlášť když jsou v angličtině. Spíš jezdím na mezinárodní soutěže než na domácí. Výzvou bývá i samotné sbalení a převoz dortu. Naposledy do Anglie to úplně nevyšlo.

Jak to na takové soutěži vypadá?
V kategorii, do které se hlásím, nejde tolik o chuť jako spíš o vizuál. Hodnotí se, co dokáže cukrář vytvořit z jedlých materiálů. Nesmí se použít žádné umělé hmoty, ale vnitřek dortu může být maketa. Třeba i u svatebních dortů se hodnotí pouze vizuál.

Pro porotu se připravují popisky s informacemi o použitých materiálech a technikách. Někdy i ochutnávají. Loni se mi stalo, že mi porota neuznala jednu techniku, i když jsem ji měla popsanou – byla totiž úplně nová. Body mi sice strhli, ale později mi udělili cenu za inovaci.

Máte několik významných ocenění – co pro vás znamenají?
Vždycky mě to moc potěší. Znamená to pro mě, že moje práce má smysl a je oceněná. Ale nesmím usnout na vavřínech – chci se dál zlepšovat. Samozřejmě mě těší, že mohu reprezentovat Česko. Do zahraničí na soutěže moc Čechů nejezdí, spíš jen po Česku. Občas tam potkám Slovenky, ale častěji soutěží cukráři z Polska nebo Německa.

Kde se učíte nové techniky a kde berete inspiraci?
Času je opravdu málo – kromě cukrařiny mám i malého syna. Na zahraniční kurzy není moc prostor, takže inspiraci sbírám hlavně na soutěžích. Tam je spousta nových nápadů a technik. A pak sama zkouším, co se dá – a často z toho vzniknou skvělé věci.

Učíte modelování figurek i veřejnost. Zvládne to opravdu každý?
Na kurzy mi chodí z 90 % amatéři, opravdu to zvládne každý – teď jsem měla třeba 11letou slečnu. Snažím se to připravit tak, aby to bylo zvládnutelné pro každého. Na prezenčním kurzu jim dokážu lépe poradit, ale mám i online kurzy – a to si může doma zkusit opravdu každý. Lidi to baví a mě to motivuje.