Britská fotografka ukazuje v krásném projektu sny lidí s hendikepem

Možná jsou v lecčems odlišní a možná je často vnímáme hlavně skrze jejich hendikep, pravda je však taková, že jsou v mnohém jako my. A stejně jako my mají i hendikepovaní lidé sny. Ceridwen Hughes je zachytila a přiblížila ve svém projektu.

We Can. Toto prosté sousloví zvolila fotografka ze Spojeného království pro název svého projektu. Vystihuje ho dokonale. Projekt se totiž snaží ukázat nejen to, jaké mají lidé s hendikepem sny, ale i zdůraznit, že je mohou zrealizovat.

Ceridwen Hughes má sama hendikepovaného syna, a tak má s tímto tématem velkou osobní zkušenost. Už od synova narození pozorovala, že si o něm lidé dělají různé závěry jen podle toho, jak zrovna vypadá nebo jedná. To jí motivovalo k založení iniciativy Same But Different, V rámci ní využívá umění, aby zvýšila povědomí o postižení a zároveň bojovala s předsudky.

Součástí iniciativy je několik menších projektů, We Can patří mezi ně. Jeho záměrem je využít fotografii k zachycení krásného záběru a zároveň předání zajímavého životního příběhu. Každý ze snímků představuje vybraného člověka, a umožňuje mu podělit se o své sny a touhy. Fotografie a popisky doprovázejí také videa. Autorka věří, že touto cestou může v lidech vzbudit zvědavost a zbavit je strachu či obav, které mají leckdy s jednáním s hendikepovanými spojené.

Paige je 20 let, má poruchu autistického spektra a ADHD. Ovládá rychločtení, miluje svou rodinu a věří, že svým zapojením do projektu pomůže ukázat lidem, jaké to je žít s postižením. Sama na toto téma říká: „Svět hendikepovaných je krásný a jsem ráda, že mohu být jeho součástí.“

Peterovi je 24 let a je úspěšným atletem, účastní se dokonce Speciální olympiády. Vedle toho také studuje a všechny jeho aktivity spojuje velká vášeň a zápal. V budoucnu by se rád věnoval dobrovolnické práci nebo sportovnímu komentování. Miluje koně a má mírnou poruchu učení.

Olivii je 19 let a přiznává, že má blíže ke zvířatům než k lidem. Ve škole se necítila dobře, byla šikanována a trpí společenskou úzkostí. Má pocit, že jejím posláním na Zemi je starat se o zvířata, a přála by si stát se veterinářkou.

Markovi je 20 let a má Downův syndrom. Říká, že jsou 3 věci, které by měl každý člověk dělat: být šťastný, víc se usmívat a zaměřit se na práci, protože čím víc člověk pracuje, tím víc vzdělání se mu dostává. Rád píše písničky a příběhy, občas je také aktivní jako youtuber.