Oprava díry v ozonové vrstvě byla úspěšná. Jak se z toho můžeme poučit do budoucna?

V roce 1985 učinili tři vědci šokující objev: chemikálie známé jako CFC (freony) způsobily, že se v ozonové vrstvě vytvořila díra. Postupně byly tedy tyto látky zakázány. Jak ještě více podpořit řešení klimatické krize, píše server Euro News.

Dříve byly freony široce používány pro výrobu spotřebního zboží, jako jsou ledničky, obaly z polystyrenu a laky na vlasy. Kdysi se považovaly za neškodné, v 70. letech se však objevila teorie, že když byly vypuštěny do atmosféry, sluneční paprsky je rozbily a spojily se s ozónovými chemikáliemi. To způsobilo poškození ochranné vrstvy plynu, která obklopuje Zemi. Za čtyři roky od objevu, roce 1985, byly freony vyřazeny z výroby úplně. Montrealský protokol, který tyto chemikálie zakázal, byl vůbec první smlouvou univerzálně ratifikovanou se 197 zeměmi, které zákaz implementovaly.

Byl to čin mezinárodní spolupráce a příklad, ze kterého se nyní nutně potřebujeme poučit. Nedávná zpráva IPCC ukazuje, že pro snížení emisí uhlíku je třeba naléhavě jednat. Co si můžeme převzít z procesu zákazu CFC látek?

Proč byla kampaň CFC tak úspěšná?

Jeden z objevitelů ozónové díry Jonathan Shanklin uvádí, že práce na její opravě byla úspěšná díky její hmatatelné povaze. „S obrázky se nemůžete hádat. Pokud dokážete ukázat obrázek, který něco demonstruje, lidé jsou mnohem schopnější porozumět, než když vidí jen nějaký graf.“ Vědeckého konsenzu bylo dosaženo rychle a ten politický následoval díky jednomu významnému světovému vůdci. „Margaret Thatcherová byla v té době předsedkyní vlády a vyučila se chemičkou, aby rozuměla vědě. Dokázala se ujmout vedení na globální scéně, aby zajistila podpis protokolu,“ dodává.

Jonathan věří, že když debata o CO2 začala, alternativy byly méně dostupné a veřejnost tak rychle nepochopila nebezpečí globálního oteplování. Někteří zpočátku věřili, že oteplení znamená prostě jen výhodu většího tepla. Rychlost zavedení změn je to, co ve skutečnosti odlišuje Montrealský protokol od současných politik týkajících se dosažení čistých nulových emisí uhlíku.

Mnoho společností si nyní uvědomuje, že jejich dlouhodobá ziskovost je ohrožena změnou klimatu a mladí lidé, kteří pravděpodobně budou trpět důsledky zvýšených emisí CO2, dorůstají do věku, kdy mohou volit. Máme jednu planetu a nesmíme se chovat, jako bychom jich měli vícero. Kromě veřejného mínění, průmyslu a politiky si Jonathan přeje, aby vědci zaujali širší perspektivu nad rámec své specializace a viděli souvislosti mezi globálními problémy.

„Je to jako když lékař stanoví diagnózu. Pokud chcete, můžete jít ke specialistovi, ale častěji to bude praktický lékař. Potřebujeme více praktických lékařů ve vědě a méně specialistů,“ uzavírá Jonathan.

Zdroj: Euro News