Doučování snižuje úzkost dětí z matematiky

Zvýšený tep. Přerývané dýchání. Třes v rukou. Zamlžené vidění. Možná si to pamatuje ze svých školních let. Pro některé děti je to realita před písemkou z matematiky. Vědci nyní odhalili způsob, který by mohl pomoci, aby se úzkostné děti hodin matematiky tolik nebály.

Podle nové studie uveřejněné v odborném časopise The Journal of Neuroscience děti, které přepadá úzkost z matematiky, mohou ve svůj prospěch využít doučování. Vědci zjistili, že procházení matematických příkladů ve dvou snižuje úzkost a přímo mění cyklus strachu v mozku dětí. Zajímavé ovšem je, že tato redukce úzkosti se nevázala na zlepšení matematických schopností.

Úzkost neměla žádný vliv na výkon v této studii. Vědci nenašli rozdíl mezi dětmi, které měli nízkou nebo vysokou úzkost z matematiky před ani po doučování. „Nyní můžeme říci, že tyto rozdíly nejsou spojené s rozdíly ve výkonu. Naopak jsou skutečně spojeny s úzkostí. To nám pomáhá pochopit mechanismy, podle kterých úzkost z matematiky pracuje,“ uvádí autor studie profesor psychiatrie na Stanfordské univerzitě Vinod Menon.

Odhadem 17 – 30 % žáků na prvním stupni se obává matematiky. Vědecký tým přišel s hypotézou, že vystavení žáků matematice, které se tolik obávají, může zapůsobit stejným způsobem jako expoziční terapie. „Pokud budeme opakovaně ukazovat hady a pavouky lidem, kteří z nich mají hrůzu, postupem času se u nich strach sníží. Podobně i vystresované děti mohou těžit z toho, pokud se matematikou budou zabývat častěji,“ uvažoval před zahájením výzkumu Menon.

Výzkumníci proto rozdělili žáky třetích ročníků prostřednictvím dotazníků podle jejich míry úzkosti na dvě skupiny – na děti s vysokou úzkostí z matematiky a na děti s nízkou úzkostí z matematiky. Všem dětem byl při řešení matematických problémů zkoumán za pomoci zobrazovacích metod mozek a bylo zjištěno, že děti s vyšší úzkostí z matematiky mají reaktivnější amygdalu, oblast mozku zodpovědnou za zpracovávání stimulů strachu a emocí.

Zvýšená aktivace v této oblasti bývá častá u lidí s úzkostnými poruchami a fobiemi. „I v tomto mladém věku může stimul matematiky vyvolávat hyperaktivitu amygdaly a zapojovat emoční centra mozku takovým způsobem, který není běžný u dětí s nízkou úzkostí z matematiky,“ vysvětluje Menon.

Všem dětem bylo poté poskytnuto doučování jeden na jednoho třikrát týdně, během něhož byly vystaveny složitým matematickým problémům, také jim bylo pomáháno s jejich slabinami a byly povzbuzovány svými učiteli. O osm týdnů později se obě skupiny prokazatelně stejně zlepšily ve výkonu v matematice. Děti znovu podstoupily skenování mozku a vědci odhalili velké změny u dětí s vysokou úrovní úzkosti z matematiky. Dříve aktivní části amygdaly vypadaly stejně jako amygdala dětí, které se matematiky neobávaly.

„Opakované vystavení může způsobit, že se děti cítí víc v kontrole nad situaci, která zahrnuje řešení matematických problémů, následkem čehož se mírní jejich úzkost z matematiky,“ uvádí autoři studie. Zatím ještě není zjištěno, po jak dlouho tyto změny v mozku přetrvají, a zda doučování může pomoci i s jinými typy úzkostí a zda je nebo důležité, pokud je učitelem člověk nebo počítač. Na druhou stranu tato studie zjistila, že vystavení matematickým problémům skutečně ovlivňuje míru úzkosti, a to bez ohledu na výkon v matematice.

Zdroj: time.com