Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.
Třicet čtyři gigawatthodin elektřiny. Tolik si Češi mezi sebou nasdíleli za prvních dvanáct měsíců fungování nového systému. Podle přepočtu serveru HN by taková spotřeba vystačila na celý rok pro víc než 11 tisíc domácností. A přitom zákon, který sdílení elektřiny mezi sousedy vůbec umožnil, platí teprve od léta 2024.
Graf: redakce Pozitivní zprávy
Ještě donedávna platilo jednoduché pravidlo: elektřinu ze své solární elektrárny na střeše mohl člověk buď sám spotřebovat, nebo prodat do sítě. Sdílet ji se sousedem, s obecním úřadem přes ulici nebo s kamarádem z druhého konce vesnice nešlo. To se začalo měnit novelou energetického zákona, které se přezdívá Lex OZE II. Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2024, ale samotné sdílení elektřiny umožnil až od 1. července 2024, kdy měl podle zákona naběhnout potřebný evidenční systém.
Prakticky to znamená, že pokud má někdo doma solární panely a vyrobí víc elektřiny, než sám spotřebuje, může přebytek poslat sousedovi, škole, obecnímu úřadu nebo malé firmě v okolí. Ti pak neplatí za tuto elektřinu plnou cenu ze sítě, ale domlouvají se přímo mezi sebou. Systém, který sdílení eviduje a zúčtovává, se reálně rozjel v létě a na podzim roku 2024, a jak píše server e15, odstartovala v Česku nová éra energetiky.
Jak rychle se to celé rozjelo, ukazují data Elektroenergetického datového centra, tedy instituce, která veškeré sdílení elektřiny v Česku eviduje. Podle zprávy serveru HN, zveřejněné v září 2025, se za prvních dvanáct měsíců fungování do sdílení zapojilo téměř 25 tisíc odběrných míst, tedy domácností, firem nebo úřadů, které elektřinu odebírají, a zhruba 17 tisíc výrobních míst, odkud elektřina pochází, typicky střešní solární elektrárny.
Dohromady si tito lidé mezi sebou nasdíleli zmíněných 34 gigawatthodin elektřiny. Za jediný rok fungování systému tak začalo díky sdílení fungovat na jinou, levnější elektřinu tolik lidí, kolik by jich bydlelo v menším českém městě.
Je ale potřeba říct i to, co se za nadšenými čísly schová málokdy. Podle titulku téže zprávy HN energetická společenství při sdílení přicházejí až o polovinu elektřiny. Znamená to, že část energie, kterou výrobna vyrobí a nahlásí ke sdílení, se cestou mezi účastníky ztratí a nedorazí tam, kde by se dala reálně využít nebo vyúčtovat jako sdílená.
Pokud se loni skutečně nasdílelo oněch 34 GWh a ztráty dosahují až poloviny, znamená to, že další přibližně stejné množství elektřiny, tedy zhruba dalších 34 GWh, se cestou k sousedům takříkajíc rozplynulo. Je to číslo, které si dokáže představit každý, kdo o zapojení do komunitní energetiky uvažuje. Sdílení není bezztrátový přesun elektřiny z bodu A do bodu B, ale proces se svými technickými limity, s nímž je potřeba počítat už při plánování, kolik elektřiny se skupině vlastně vyplatí sdílet.
Není to jen otázka peněz. Kdo elektřinu sdílí, méně zatěžuje přenosovou soustavu, protože energie neputuje na velké vzdálenosti přes rozvodny, ale zůstává v místě, kde vznikla. A hlavně jde o elektřinu z obnovitelných zdrojů, nejčastěji ze slunce.
Zákon rozlišuje dva modely. Menší je takzvaný aktivní zákazník. Podle Energetického regulačního úřadu jde o skupinu až jedenácti předávacích míst, přičemž do tohoto počtu se počítá i samotná výrobna. Typický příklad je bytový dům se solárními panely na střeše, kde si nájemníci rozdělují vyrobenou elektřinu mezi sebou. Pokud má dům jednu výrobnu, zbývá mu deset dalších bytů, které se mohou zapojit, jak potvrzuje i Elektroenergetické datové centrum.
Větší je takzvané energetické společenství, které může sdružovat až tisíc účastníků. Tady si lze představit třeba obec v Olomouckém kraji, kde se do jednoho společenství spojí místní škola, hasičská zbrojnice, obecní úřad a několik desítek domácností. Podle informací serveru Schlieger stačí k založení takového společenství minimálně tři členové a registrace u Elektroenergetického datového centra a Energetického regulačního úřadu.
Na konci roku 2024 popisoval stav v Česku Jiří Krist, předseda správní rady Národního centra podpory energetických komunit. Podle jeho tehdejších slov bylo do té doby založeno přes 30 energetických komunit a objem nasdílené energie měl v roce 2024 přesáhnout 1 000 megawatthodin. Jak Krist uvedl v tiskové zprávě Ministerstva životního prostředí, šlo o jasný signál, že se komunitní energetika v Česku skutečně rozjíždí. Jak ukazují novější data EDC z léta 2025, počet zapojených odběrných i výrobních míst od té doby výrazně narostl a komunitní energetika se rozšiřuje dál.
Rozjezd komunitní energetiky nezůstal bez podpory. Ministerstvo životního prostředí rozhodlo k 19. listopadu 2024 o poskytnutí dotace pro 55 projektů energetických společenství s celkovou alokací 98,7 milionu korun, jak uvádí tisková zpráva MŽP. Když tuto částku vydělíme počtem podpořených projektů, vyjde v průměru zhruba 1,8 milionu korun na jedno společenství.
Co si za takovou částku obec reálně pořídí? Program míří na obnovitelné zdroje, baterie pro skladování elektřiny a chytré řízení spotřeby. Za průměrnou dotaci 1,8 milionu korun si tak menší obec může pořídit střešní solární elektrárnu s bateriovým úložištěm a připojit k ní hned několik odběratelů, třeba školu, obecní úřad i hasičárnu, kteří by si pak elektřinu ze společného zdroje rozdělovali mezi sebou.
Nejvíc žádostí a zároveň nejvíc podpořených projektů bylo v Olomouckém kraji, kde vzniklo deset nových společenství. Následoval Zlínský kraj se sedmi projekty a shodně po šesti nových společenstvích získaly Jihomoravský a Středočeský kraj. To ukazuje, že komunitní energetika není jen záležitostí velkých měst. Naopak největší zájem je právě v menších obcích a regionech, kde lidé znají své sousedy a dokážou se snadněji domluvit na společném projektu.
Na podzim 2025 přišla další vlna podpory. Nový program s názvem KOMUNERG čerpá z evropského Modernizačního fondu a podle serveru AsiToje má pomoci obcím, svazkům obcí i energetickým společenstvím investovat do obnovitelných zdrojů, do baterií na skladování elektřiny a do chytrého řízení spotřeby. První výzva programu má alokaci celou jednu miliardu korun. Podle textu výzvy KOMUNERG č. 1/2025 zveřejněného Státním fondem životního prostředí na konci října 2025 měl příjem žádostí běžet od 15. prosince 2025 do 31. prosince 2027, nebo do vyčerpání zásobníku žádostí. Zájemci by si měli aktuální harmonogram ověřit přímo na webu fondu, protože u nově spouštěných výzev bývá termín upřesňován.
Zatím platí jedno praktické omezení: energetická společenství musí sdružovat účastníky v rámci hranic takzvané obce s rozšířenou působností, což je v podstatě spádový region kolem větších měst. Domácnost v jedné části kraje se tak zatím nemůže spojit s farmou solárních panelů daleko na druhém konci téhož kraje.
To se má změnit 1. července 2026. Podle serveru e15 se tímto datem má spustit plná verze informačního systému Elektroenergetického datového centra, což znamená konec dočasných územních omezení. Energetická společenství pak budou moci sdružovat účastníky na celém území Česka bez ohledu na hranice obcí. Prakticky to otevírá dveře třeba menším obcím bez vlastního solárního zdroje, které by se mohly připojit ke společenství založenému o desítky kilometrů dál.
Kdo má doma solární panely, může uvažovat o sdílení přebytků se sousedy nebo s místní obcí, místo aby přebytečnou elektřinu jen prodával zpátky do sítě za nízkou výkupní cenu. Kdo naopak vlastní zdroj nemá, může se stát členem energetického společenství a odebírat levnější elektřinu z komunitního zdroje. Obcím a menším firmám se navíc otevírá cesta k dotacím, ať už z programů Ministerstva životního prostředí, nebo z nového programu KOMUNERG financovaného z evropských peněz.
Od července 2026 pak bude mít Česko jedny z nejotevřenějších pravidel pro sdílení elektřiny v Evropě. Francie omezuje sdílení vzdáleností na 2 kilometry ve městě a 20 kilometrů na venkově, podobná omezení zná i Německo. U nás pak půjde sdílet elektřinu prakticky přes celou republiku, bez ohledu na hranice obcí. Stačí, aby se sousedé, obec nebo firmy domluvili.
Ověřeno z:
Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…
Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Existuje nejlepší maminka na světě? Kniha, která potěší děti i rodiče
Která maminka je ta nejlepší? Odpověď na tuto otázku hledají spisovatel Sébastien Perez a…
