Největším rizikem zimy tak není mráz, ale hlad. V přírodě se totiž výrazně snižuje množství dostupné potravy a ptáci musí vynaložit více energie na její hledání. Právě proto hraje důležitou roli přikrmování, které jim může pomoci přečkat nejchladnější období. Odborníci ale připomínají, že krmení by mělo být pravidelné a vhodné. Ideální jsou semena, ořechy nebo lojové směsi bez soli.

Dobrou zprávou je, že lidé mohou ptákům jednoduše pomoci a zároveň si zpříjemnit zimu jejich pozorováním. Správně umístěné krmítko se rychle stane centrem ptačího ruchu a připomene, že i v mrazivých dnech zůstává příroda živá a odolná. Zima tak není jen obdobím přežívání, ale i důkazem pozoruhodné adaptability našich opeřených sousedů.

Vědci z Virginia Tech analyzovali, jak mohou jedinečné taneční styly ovlivnit výsledek shánění potravy. Kývavý tanec totiž ne vždy funguje. Může v tom hrát roli fakt, že podle odborníků rozmanitost – nikoli uniformita – často vede k lepší komunikaci. Díky drobným chybám a odlišnostem v tanci se totiž rozšiřuje spektrum, kam se včely vydávají hledat potravu. To má za následek to, že se jich méně vrací s prázdnýma rukama.

Výsledky studie otevírají nové cesty zkoumání komunikace a sociální organizace včel. Budoucí výzkum by mohl přesněji prozkoumat, které faktory vedou některé včely k přestřelení cíle nebo jak včelstva upravují taneční strategie za měnících se podmínek, jako je nedostatek zdrojů. 

Bhargav Karamched a jeho tým, pracující v Ústavu molekulární biofyziky na Floridské státní univerzitě, vytvořili průkopnický model, který vysvětluje fenomén tvorby cest mravenců k různým zdrojům potravy. Zpočátku vytvoří několik cest ke každému ze zdrojů. Mravenci při koordinaci činností spoléhají na komunikaci prostřednictvím chemických feromonů. Jakmile je zjištěn zdroj potravy, mravenec vylučuje tyto feromony jako stopu pro své kolegy. Karamchedův tým zahrnul toto chování do svých počítačových simulací, které ukázaly, že mravenci v prostředí s více zdroji potravy nakonec preferují zdroj, který je nejblíže k jejich mraveništi.

Vědci ještě rozdělili mravence do dvou skupin: hledače a navrátilce. Hledači při pátrání po potravě putují a toulají se, navrátilci po nalezení potravy míří okamžitě zpět do mraveniště. Vědci zjistili, že u navrátilců tedy pohyb není náhodný. Čím vyšší je koncentrace feromonů, které mravenci vylučují, tím silnější pachovou stopu mohou ostatní sledovat. Zajímavé je, že mravenci, kteří se vracejí od zdroje potravy v blízkosti mraveniště, vylučují méně feromonů. 

Malí ptáci mají pozoruhodnou schopnost snížit během zimních nocí svou tělesnou teplotu o několik stupňů ve snaze šetřit energii. Tato fyziologická adaptace je zásadní pro jejich přežití, vzhledem k omezeným zdrojům potravy, které jsou k dispozici během chladných měsíců. Když se však ptáci nakazí, jejich těla zareagují zvýšením teploty, což je přirozený obranný mechanismus, který je v rozporu s jejich potřebou šetřit energii. Tehdy pro ně není žádoucí vynakládat energii na shánění potravy.

Podle získaných dat ve výzkumu ptáci, kteří měli v zimě přístup k potravě prostřednictvím krmítek, byli schopni v noci udržovat o něco vyšší tělesnou teplotu ve srovnání s těmi, kteří něco takového neměli. To naznačuje, že nashromáždili dostatek energie, aby přežili zimní noc, aniž by museli tolik snižovat svou tělesnou teplotu. „Spousta lidí ráda krmí ptáky. Naše studie ukazuje, že to může mít pozitivní vliv na schopnost našich malých ptáků bojovat s infekcí,“ řekla Hannah Watson, bioložka z Lundské univerzity.

Na začátku byla náhoda. Ředitel Centra řasových biotechnologií při Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR v Třeboni, sám včelař, si všiml zajímavé skutečnosti. Včely, které byly poblíž sušičky řasy chlorella, se držely v mračnech kolem větráku haly. „Bylo to na jaře, kdy ještě nic nekvetlo a nebyl nikde pyl. Ráchaly se v tom, byly úplně zelené, proudem létaly zpátky do úlu a tam to ukládaly do buněk a využívaly jako bílkovinu,“ vylíčil Václav Krištůfek z Biologického centra Akademie věd ČR.

Na základě této zkušenosti vznikl nápad použít řasu jako doplňkové krmivo pro včely. Řasa obsahuje hodně bílkovin, čtyřicet až padesát procent, a další látky významné pro imunitu. Když včela dostává potravu s řasou, je živější, včel je v úlu víc, matka klade víc vajíček, vyvíjí se víc larev a prodlužuje se život včel.

Zdroj: Aktuálně.cz

Bratři Mark a Paul Haywardovi, chovatelé prasat ze Suffolku, nechali na svých pozemcích o rozloze asi 83 fotbalových hřišť vyrůst divoce rostoucí rostliny. Farmáři už dříve vytvořili propočty na potřebnou rozlohu pěstírny rostlin, aby dokázali nakrmit jeden milion včel. Pěstované rostliny včelám poskytují bohatou potravu z různých směsí nektaru. Farmáři například nechali na svých polích růst jetel či slez.

Moderní život zatlačil přírodu na okraj. Farmáři mohou nastolit harmonii tím, že začnou pěstovat různé druhy rostlin. Dle Paula Haywarda se poté ve volné přírodě objeví rovnováha.

Zdroj: bbc.com

Lék vědců z Akademie věd ČR byl úspěšně otestován na myších a potkanech. Brzy by se mohla začít vyvíjet i látka, která by byla použitelná pro člověka. Ta působí na jiné receptory, než na jaké působí současné přípravky na trhu. Tento přípravek zjednodušeně člověku řekne, kdy už je sytý a víc potravy by neměl přijímat.

V lidském těle existuje mechanismus, díky kterému se mozek dozví, že je žaludek sytý a nepotřebuje více potravy. Někteří lidé s obezitou mohou mít tento systém narušený. Čeští vědci objevili skupinu látek při zkoumání modifikovaných analogů přirozených neuropeptidů, díky kterým člověk včas pozná, že je už sytý. Tento objev by pak mohl pomoci při léčbě obezity a cukrovky.