„Ze železné́ mluvicí́ trubky je vyvedena klika, kterou si kolemjdoucí́ vyrobí́ elektřinu. A pak si zmáčknutím tlačítka zvolí́ jednu z dvaceti zvukových stop. Onen zvuk vytváří nevšední́ podkres pro nové vnímaní́ onoho místa. Mluvící socha. Posilovač genia loci. Kulturní periskop. To vše je poesiomat,“ popsal Ondřej Kobza, který stojí za šířením poesiomatů po Česku. Se spolkem Piána na ulici se více jak deset let věnuje umisťování pián, šachovnic i právě poesiomatů do veřejného prostoru. Poesiomaty se nachází na nejrůznějších místech po celém světě. Poetická mluvítka propojují lidi s uměním a duší dané lokality.  

V Kohoutovicích jsou tedy součástí repertoáru lidové písně, které jsou neodmyslitelně spjaty s tradičními hody. Nechybí ani Kikiriký, tedy ozvěna kohoutího zpěvu. Příslušné texty by totiž měly být vždy spjaté s daným místem a odrážet charakter dané lokality. 

Česká elektronická knihovna nabízí na 1 700 knih poezie 748 autorů a také řadu nástrojů, jak tisíce básnických textů zkoumat. V novém webovém rozhraní nyní přibyly díky využití umělé inteligence i další funkce. Strojová analýza umožňuje například seskupování básní s podobnými motivy do takzvaných shluků. „Výsledky shlukové analýzy mají i vzhledem k vlastnostem starších básnických textů do značné míry experimentální charakter, to ovšem neznamená, že by nepřinesly zajímavá zjištění. Již první pokusy dokázaly, že touto cestou lze nejen zacílit přesněji výzkum analýzy, ale současně také nacházet dosud neznámé souvislosti,“ poznamenali Jiří Flaišman a Michal Kosák z Ústavu pro českou literaturu.

Česká elektronická knihovna nabízí výběr básnických knih z dějin české poezie 19. a počátku 20. století doprovozený dalšími materiály a odkazy na spolehlivé zdroje. Přináší kompletní veršované dílo nejvýznamnějších básníků české novodobé literatury, mezi jinými Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Karla Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického či Otokara Březiny, ale i méně známých autorů. Umožňuje fulltextové i strukturované vyhledávání v textech. Vedle samotných básnických titulů najdou zájemci v databázi také informace o díle i jeho autorovi. Využít ji mohou čtenáři poezie, badatelé, vyučující nebo studenti.

Tento koncept koncem 19. století oslovil Pierra de Coubertina, zakladatele olympijských her, který věřil, že moderní hry by měly znovu spojit „svaly a mysl“. V roce 1912 se proto na olympijských hrách ve Stockholmu konaly první umělecké soutěže, které zahrnovaly literaturu, malířství, sochařství, hudbu a architekturu. Prvním dílem, oceněným zlatou medailí, byla „Óda na sport“, napsaná pod pseudonymem samotným Coubertinem.

Myšlenka uměleckých soutěží však nezískala z počátku přílišnou podporu veřejnosti a v prvním roce se přihlásilo jen málo účastníků. Účast se sice postupně zvyšovala, některým ale byla trnem v oku. Nakonec došlo k jejich zrušení. Podle Coubertina za to mohl strach veřejnosti z klasiky a nedostatečné porozumění sportovní tematice v umění.

Krajina roztavených zvonů od Jana Štiftera

Jak daleko sahá paměť jedné rodiny? Jan Štifter se podobně jako v předchozích svých knihách (Sběratel sněhu, Světlo z Pauliny, Café Groll, Paví hody) vrací do minulosti. Ve vyprávění sedmi mužů se odvíjí pohnutý příběh prorůstající dvěma staletími. Povídky mohou stát samy o sobě, přesto však na sebe navazují, čehož si pozorný čtenář všimne. K orientaci v textu mu napomůže i rodokmen uvedený hned v začátku knihy.

Žít dál od Narine Abgarjanové

Arménskou autorku Narine Abgarjanovou jsme měli tu čest potkat na letošním veletrhu Svět knihy. V Česku se proslavila už svými předchozími knihami Tři jablka spadlá z nebe a Čtyři ženy a jeden pohřeb. Nakladatelství Prostor nyní vydalo další její dílo s názvem Žít dál.

Sbírka povídek vypráví o obyvatelích arménského městečka Berd, ležícího nedaleko hranic s Ázerbájdžánem. Autorka v jednotlivých příbězích skládá pestrou a mnohovrstevnatou mozaiku rodného města poznamenaného první válkou o Náhorní Karabach a jejími tragickými důsledky. Každá z postav si nese trauma, které jí válka zanechala. Ale lidé žijí dál. Aby oplakali mrtvé a nesli dál jejich památku. Aby pomáhali těm, kteří pomoc potřebují víc než oni. Protože život vždycky zvítězí nad smrtí.

Pozvedám své oči k horám od Petra Karase

Chystáte se do hor nebo na ně s láskou vzpomínáte? Pak byste si neměli nechat ujít knihu Pozvedám své oči k horám z pera kněze Petra Karase. V krátkých esejistických textech se vyznává ze své lásky k těmto majestátním obrům, předává čtenářům své poznatky o tom, co ho hory naučily, co mu daly a také vzaly, ale především o obrovské naději.

Ilustrační foto: Pexels

Blues pro bláznivou holku od Václava Hraběte

Jste příznivci poezie, ale Václav Hrabě vás dosud míjel? Nebo naopak, nemáte k básním vztah, četli jste je naposledy snad na základce, ale ve skrytu duše jste romantici? Pak zaručeně musíte sáhnout po titulu Blues pro bláznivou holku. Tyhle řádky vám připomenou, jaký to je být zamilovaný, mít zlomené srdce, vracet se z hospody nad ránem a spílat černému nebi.

Nejzasutější vzpomínka na lidi od Mohameda Mbougara Sarra

Senegalský francouzsky píšící autor Mohamed Mbougar Sarr začal publikovat jako velmi mladý a za svá díla posbíral řadu cen. Avšak právě Nejzasutější vzpomínka na lidi mu otevřela dveře do celého světa a tak vyšel i český překlad v nakladatelství Argo. Nejedná se o odpočinkové čtivo, ale bohatý literární zážitek. Jedná se o knihu o hledání opravdové literatury a osudové lásky.

Mladý senegalský spisovatel Diégane Latyr Faye objeví v Paříži legendární ztracenou knihu Labyrint nelidskosti, vydanou před více než osmdesáti lety, v roce 1938. Její autor, jistý T. C. Elimane, onehdy označovaný za „černého Rimbauda“, se po skandálu spojeném s vydáním románu záhadně ztratil. Diégane, fascinovaný knihou i její historií, se vydá po jeho stopách do nedávných temných dob kolonialismu a holokaustu a do nejrůznějších zemí od Francie přes Senegal a Argentinu zpět do Francie.

Za novinkou stojí Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky a Ústav českého národního korpusu FF UK. Nástroj s názvem Korpus současné poezie slouží k výzkumu české poezie po roce 1989. Jeho cílem je vytvořit prostředí, v němž bude možné poznávat poezii v celé její rozloze. V rámci něj se podařilo zdokumentovat korpus současné české poezie, který dle výsledků obsahuje 35,5 milionu slov. Pravděpodobně se jedná o největší korpus současné poezie na světě. 

Na webových stránkách Korpus současné poezie je dostupná čtveřice nástrojů, díky které mohou uživatelé vyhledávat klíčová slova, více informací o jednotlivých slovech v kontextu poezie, frekvenci jejich užívání v průběhu let, rýmové páry či jinak více poznat korpus současné poezie. Využít jej mohou jak vědci, literární kritici či studenti literatury, tak široká veřejnost.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Korpus současné poezie a Radio Wave

Místo reklamy básně

V brněnských tramvajích si cestující nově místo reklamy mohou prohlédnout básně autorů z partnerského města Charkov. Akce s názvem Poezie v pohybu je součástí projektu Charkov v Brně, Brno v Charkově. V celkem 15 tramvajích brněnské veřejné dopravy tak visí například díla Semena Klymovského, básníka 18. století, nebo současných autorů Artema Poležaka a Oleha Kocareva. Charkovské tramvaje na oplátku zdobí díla Skácela, Krchovského nebo Tima. Projekt probíhá do 4. prosince. 

Nový Lískovec získal přírodní hřiště díky participativnímu rozpočtu

Díky participativnímu rozpočtu Dáme na vás stojí v Novém Lískovci nové dětské hřiště s BMX dráhou a posilovacími stroji. Hřiště vyrostlo na neudržované ploše v blízkosti sportovního areálu Pod Plachtami. Prostor chrání od ruchu ulice svah a terén byl upraven zasázením zeleně a doplněním laviček.

„Vytvořme nevšední přírodní hřiště pro rodiny s dětmi, pro chvíle zábavy na venkovních prolézačkách a také možnosti cvičení na posilovacích strojích. Heslo dne: S dětmi na hřiště,“ uvedl navrhovatel projektu Jaroslav Kovařík na stránkách Dáme na vás.

Chytré značky zvýší bezpečnost na silnicích

O bezpečí brněnských chodců se nově starají speciální chytré značky od firmy Compactive. Pilotní značka stojí u přechodu za nákupním centrem Olympia, do půl roku mají další dvě přibýt v ulicích Veslařská a Glinkova. Klasické modré značky upozorňující na přechod pro chodce jsou nově vybaveny zařízením, které rozpozná chodce ještě před přechodem. Pokud se zároveň přiblíží automobil, světelné majáčky na značce se rozblikají a upoutají tak pozornost řidiče.

„Prioritou je zvýšit bezpečnost. Naše řešení je desetkrát levnější i rychlejší než instalace světelně řízeného přechodu pro chodce,“ řekl zástupce firmy Richard Jílek.

Zdroj: Portál města Brna, Dáme na vás, České noviny

Netradiční sociální síti Poetizer, která umožňuje komunikaci pouze ve verších, dali vzniknout manželé Sedláčkovi na konci roku 2018. Původně fanouškovský projekt převedli do úspěšné aplikace, která má nyní již víc než 100 tisíc uživatelů ze 120 zemí světa. Ti společně přispěli více než milionem básní. Nejvíce si ji oblíbili básníci z USA, kteří tvoří asi 38 procent všech uživatelů. Podíl českých poetů je asi 9 procent.

Zvýšený nárůst uživatelů přitom zakladatelé projektu pozorovali zejména v posledních měsících, kdy se lidstvo potýkalo s pandemií koronaviru. To potvrzuje nejen přetrvávající oblibu básní, ale i to, co již naznačily některé vědecké výzkumy – poezie může být prostředkem, který pomáhá mírnit příznaky deprese, úzkosti či stresu.

Zdroj: CzechCrunch

„Poezii umístěnou na veřejných prostranstvích, v hromadných dopravních prostředcích, v parcích či na různých netradičních místech v minulosti měla už mnohá města, avšak jen Ostrava bude mít svou poetickou popelnici,“ uvádějí iniciátoři projektu. Popelnice polepené básněmi jsou rozmístěny po celém městě a seznámí zdejší občany se zajímavou poetickou tvorbou.

Projekt odstartoval s americkým autorem Lawrencem Ferlinghettim u příležitosti jeho nedávných stých narozenin. Třináctka jeho básní je tak nyní k přečtení v ostravském veřejném prostoru.

Poesiomat obsahuje vybrané básně, které si mohou kolemjdoucí ve veřejném prostoru poslechnout. V případě Brna jde především o tvorbu místních autorů, které zastupují například Jan Skácel a Ivan Blatný. Zájemci si poezii mohou vychutnat kdykoliv v rámci běžné otevírací doby Otevřené zahrady.

Úplně první poesiomat byl zprovozněn na pražském náměstí Míru během jara 2015. Další se v následujících letech rozmístily i v jiných českých městech, svůj mají třeba v Olomouci, Klatovech nebo Opavě. Projekt už i několikrát překonal hranice – funguje třeba v Berlíně, Moskvě či v New Yorku. Za myšlenkou stojí Ondřej Kobza.

Zdroj fotografie: piananaulici.cz

Nápad se zrodil už v dubnu na základě výzvy Nadace O2, která nabízela finanční podporu na jakýkoli veřejně prospěšný projekt. Navzdory nelehkým začátkům se studentům nakonec podařilo spojit s Psychiatrickou nemocnicí v Bohnicích a sociálním podnikem České galerie (fungujícím pod organizací Fokus Praha) a domluvit se na realizaci myšlenky.

„Myslíme si, že psaní básní může pomoci osvobodit emoce z duše, jejich čtení pak může po duši pohladit nebo dát naději, že se svými pocity či splíny nejsme sami,“ vysvětluje spoluzakladatelka Martina Jelínková, proč se rozhodli využít jako prostředek právě poezii. A soudě dle reakcí to byla skvělá volba.

„Pacienti se k nám na dílny opakovaně vraceli. S radostí taky můžeme říct, že i když účastníci dílen měli vždycky možnost jen sledovat dění, přesto se vždycky všichni zapojili aktivně. Ať už do diskuze, nebo do tvoření,“ říká Jelínková. Během poslední dílny také pacienti vyslovili přání, aby projekt co nejdříve pokračoval. K tomu je ale třeba sehnat další finance.

Totéž platí pro potenciální vydání všech básní knižně, které by si však studenti velmi přáli. Prozatím publikují básně z dílen na facebookové stránce, kam přidávají i ty, které jim posílají zájemci zvenčí. A i když je projekt pro toto léto u konce, čeká ho ještě velké rozloučení. Tuto sobotu na akci Babí léto v Bohnicích připravuje pro zájemce autorská čtení, slam poetry show nebo poetický workshop.

Anglická knihovna National Poetry Library v současnosti vyzývá dobrovolníky a filantropy, aby jí daly k dispozici sbírky poezie i básně samotné v jazycích, které by mohly být v budoucnosti ztraceny. V ohrožení je přibližně polovina jazyků, tedy 3 500 z nich.

Výzva zahrnuje sběr básní v různých jazycích od asyrštiny přes gaelštinu. Představitelé knihovny si od výzvy slibují, že jim napomůže zachovat tradici poezie. Do projektu knihovny už se zapojilo několik stovek dobrodinců.

Zdroj: positive.news

Světový den poezie připadá každoročně na 21. března. Jeho záměrem je zlepšit vnímání, podpořit malá vydavatelství či jazykovou různorodost. O to usiluje i akce, která se právě na v tento den každoročně koná po celém světě. Zapojené kavárny umožňují svým hostům zaplatit za kávu básní. Podmínka je jediná – báseň musí být autorská.

Do akce se celkem zapojí více než tisíc kaváren. V Česku jich bude několik desítek, a to především ve velkých městech. Zážitek má zákazníky inspirovat a výměnou za kávu, případně čaj, v nich alespoň na okamžik probudit umělce.

Poesiomat je speciální zařízení, na němž si mohou kolemjdoucí poslechnout vybrané verše. První svého druhu se objevil na pražském náměstí Míru, následovaly další v českých i ruských městech. Nyní se poesiomat poprvé dostal za moře, od minulého týdne se nachází před Britskou knihovnou.

Poesiomat byl do Londýna umístěn v rámci Evropského festivalu literatury, kolemjdoucím nabídne 30 básní z celé Evropy, a to jak v originále, tak v anglickém překladu. Posléze se unikátní automat s poezií představí v několika dalších britských městech.

„Důležitým předpokladem pro úspěch projektu je samozřejmě dobrý výběr autorů. Ten nakonec provedl respektovaný básník a autor knih pro děti Radek Malý a můžeme prozradit, že všichni vybraní autoři jsou spjatí s Olomoucí svou tvorbou, místem narození nebo pobytem,“ uvedl náměstek primátora Pavel Urbášek. K poslechu tak budou například básně Karla Plíhala, Ivana Blatného či Karla Kryla.

Poesiomat je zvláštní socha, jejíž hlavní funkcí je reprodukovat poezii široké veřejnosti. Kolemjdoucí si mohou vybrat z nabídky básní a tu si pak poslechnout.

Olomoucký poesiomat vyroste ještě do konce roku na Václavském náměstí. „Blízkost katedrály svatého Václava a Arcidiecézního muzea dodává tomuto místu noblesu, klid a duchovní rozměr,“ vysvětlil primátor města Antonín Staněk.

První poesiomat byl instalován na pražském náměstí Míru. Následovaly Mariánské Lázně a také ruská města Kyjev a Moskva. Olomouc tak bude pátým městem, které se bude moct pyšnit tímto kulturním unikátem. Autorem nápadu je Ondřej Kobza, který stojí také za piány na ulici.