Koně komunikují prostřednictvím jemných změn v postoji, napětí svalů nebo chůzi. Tyto signály jsou však často natolik subtilní, že je i zkušení veterináři mohou přehlédnout. Dessie využívá strojové učení a syntetická data k vytvoření 3D modelů, které přesně zachycují tvar, držení těla a pohyb koně v reálném čase. „Dessie je prvním příkladem využití disentangled learningu v modelování pohybu zvířat,“ uvedla profesorka Hedvig Kjellström z KTH Royal Institute of Technology. Tato metoda odděluje jednotlivé prvky – tvar, postoj, pozadí a osvětlení – což umožňuje AI soustředit se pouze na relevantní informace.

Na rozdíl od tradičních diagnostických nástrojů, které vyžadují drahé vybavení, Dessie funguje i s jednoduchým videozáznamem z běžné kamery. To otevírá dveře k využití této technologie v odlehlých oblastech, u chovatelů nebo v menších veterinárních praxích.

Pro trénink systému vytvořili vědci nástroj DessiePIPE, který generuje nekonečné množství syntetických obrazů koní různých plemen, postojů a pohybů. Tímto způsobem lze AI naučit rozpoznávat i ty nejjemnější rozdíly v pohybu bez potřeby tisíců reálných záznamů. Tento projekt ukazuje, jak může moderní technologie přispět k lepšímu porozumění mezi lidmi a zvířaty, a otevírá nové možnosti pro zlepšení jejich života.

Zvířata jsou zachycena formou jemné rytiny na říčním valounu, přičemž kresby se překrývají. Podobný předmět z tohoto období nebyl v Česku nalezen již šest desítek let, jedná se tedy o poměrně unikátní objev. „Jedná se zcela o výjimečný předmět. Něco, co se nepodařilo najít desítky let,“ řekl generální ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček. 

Archeologický výzkum v Hošťálkovicích začal v roce 2019. Původně se soustředil na místo osídlené lovci mamutů z doby zhruba před 26 tisíci lety. Nebyli úspěšní, místo toho ale narazili na mladší nálezy z doby lovců kultury magdalénienu (lovci sobů a koní). „Jde o unikátní nález. Lovci sobů a koní osidlovali jeskyně,“ řekla archeoložka Zdeňka Nerudová.

Umělecký předmět o velikosti 75 × 50 × 19,5 milimetru zobrazuje koně a mamuta. Zatímco kůň byl pro tehdejší lovce běžným a často loveným zvířetem, mamut v té době vymíral, a patrně proto byl lovci zobrazován zcela výjimečně. Na místě výzkumu si rytin vědci nevšimli. Mysleli si, že jde o takzvaný otloukač, kterým se vyráběly pazourkové čepele. „Ke skutečnému objevu rytiny došlo až v laboratoři muzea, když se nám při čištění nálezů podařilo rozpoznat rýhy ryté kamenným nástrojem. Postupně se tak objevila postava nějakého zvířete podobného mladému mamutovi. Pomocí 3D mikroskopu se nám posléze podařilo rozpoznat hlavu dalšího zvířete, kterým je kůň,“ doplnila Nerudová.

Malí čertíci už řádí v Austrálii

Loni se v rezervaci v národním parku Barrington Tops, která se prostírá na 400 hektarech severně od Sydney, narodilo sedm mláďat tasmánských čertů a v červnu tohoto roku ochránci přírody objevili ve vacích matek devět dalších. Je to skvělá zpráva poté, co masožravý vačnatec známý též jako ďábel medvědovitý vymizel z divoké přírody kontinentální Austrálie. Do volné přírody se ho podařilo vrátit v roce 2020. 

Podle ekologické organizace Aussie Ark lze očekávat, že se počet novorozených tasmánských čertů v příštích týdnech ještě zvýší. „Je to mimořádný pocit, když kontrolujete vak samice a uvidíte tam růžové mládě,“ uvedla představitelka organizace Kelly Davisová. „A je to ještě mimořádnější pocit tady v barringtonské rezervaci, protože víte, že ta zvířata se narodila ve volné přírodě bez zásahu člověka,“ dodala.

Tasmánští čerti se podle mínění vědců už před třemi tisíci lety uchýlili z pevninské Austrálie do ostrovní Tasmánie. I tam ale jejich počty od 90. let minulého století dramaticky klesaly kvůli nakažlivé formě rakoviny. Obličejové nádory zdecimovaly jejich populaci zhruba ze 140 tisíc na 20 tisíc jedinců a Mezinárodní svaz pro ochranu přírody proto považuje tasmánské čerty za ohrožený druh.

Hříbátko je k vidění v Praze

Pražská zoo přivítala na světě 250. hříbě koně Převalského, které se narodilo v květnu v chovné stanici zoologické zahrady v Dolním Dobřejově. Počátkem června to přitom bylo 30 let od prvního transportu divokých koní z Evropy do Mongolska, na kterém se pražská zoo podílela. Území Mongolska je totiž původním domovem těchto koní. „V Mongolsku už se z našich transportů narodilo hříbě třetí generace. Klisna Anežka, kterou jsme z Prahy do Gobi přepravili v roce 2012, má teď na místě už své pravnouče,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

Kůň Převalského je posledním žijícím divokým druhem koně. Pražská zoo je chová od roku 1932 a od roku 1959 vede mezinárodní plemennou knihu.

Medojedí miminko rozveselilo osazenstvo Zoo Olomouc

V zoologické zahradě na Svatém Kopečku u Olomouce se narodilo mládě medojeda kapského. Zoo patří mezi 16 chovatelských institucí na celém světě pečujících o tuto šelmu z čeledi kunovitých, jedná se tedy o velký úspěch. „Rozmnožení medojeda kapského v zajetí představuje velkou vzácnost,“ sdělila mluvčí zoo Iveta Gronská. Mládě přišlo na svět 30. května.

Medojed je v zoo chován velmi zřídka. Jedná se o velmi nebojácné a silné zvíře. Do skladby jeho jídelníčku patří i smrtelně jedovatí hadi, jako je zmije útočná či kobra. Pokud ho plazi paralyzují jedem, medojed sice na pár minut upadá do stavu podobajícího se smrti, ale většinou uštknutí přežije.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolist, Zoo Praha, Zoo Olomouc

Své přátele hroši nezapřou

Vědci přišli s unikátním poznatkem. Hlasité troubení, které je pro hrochy charakteristické, těmto savcům umožňuje rozpoznat kamarády od nepřátel. Tým výzkumníka Nicolase Mathevona z Univerzity Jeana Monneta ve francouzském městě Saint-Etienne dospěl k závěru, že zvířata pravděpodobně dokážou rozpoznat konkrétní jednotlivce podle jejich hlasů. Doposud se nevědělo, k čemu troubení hrochů slouží, jedná se tedy o poměrně zásadní zjištění.

Francouzští vědci nahráli zvuky hrochů žijících v rezervaci Maputo v Mosambiku, aby zjistili více o jejich komunikaci. Následně je vysílali z břehů jezer, aby zjistili, jak na ně reagují ostatní jedinci. Zjistili přitom, že hroši dokážou podle hlasu rozeznat své přátele, sousedy i cizí jedince. Kromě toho mohou podle vědců pravděpodobně rozlišovat i mezi jednotlivci. Toto tvrzení se však bude muset teprve ověřit.

Sloní dvojčata z Keni potěšila svět

Keňský úspěch vykouzlil úsměv na tváři všem, kteří milují zvířata. V tamní přírodní rezervaci Samburu se v druhé půlce ledna narodila sloní dvojčata. Jedná se o veliký úspěch, protože dvojčata slonů se rodí velmi výjimečně. Poprvé a naposledy tam přišla na svět v roce 2006, což je před více než patnácti lety. Bohužel tehdy mláďata krátce po narození uhynula.

Sloni v Africe čelí velkému tlaku ze strany pytláků. Keňská vláda se snaží slony zachránit a její úsilí už nese ovoce. Podle CNN se počet slonů na území Keni mezi lety 1989 a 2018 více než zdvojnásobil.

Koník bude mít zrak jako ostříž

I zvířata někdy potřebují chirurgický zákrok, aby jejich život byl plnohodnotný. Odborníci z Veterinární univerzity Brno léčili koně Silvia pomocí voperování speciálního tělíska do oka. Jednalo se o řešení imunitně zprostředkovaného zánětu rohovky levého oka. Bolestivé onemocnění ho dlouhodobě omezovalo a snižovalo jeho životní komfort. Choroba alergického původu opakovaně způsobuje záněty a zpočátku dobře reaguje na lokální protizánětlivou léčbu. Bohužel v případě Silvia už přestávala medikace působit. Proto bylo potřeba zavést speciální tělísko, které pomáhá. Nyní by už měl být Silvio bez bolestí a v pořádku.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Českých novin, BBC, CNN, Ekolist, Brněnská drbna

„Vliv ostropestřce a fyzické zátěže sportovních koní na biochemické parametry krve nebyl doposud prozkoumán. Pakliže bude prokázán pozitivní efekt, a dosavadní zjištění tomu nasvědčují, na zdravotní ukazatele v souvislosti se snížením negativních dopadů stresu, tato technologie může být rozšířena i do dalších odvětví výživy nejen zvířat, ale i člověka,“ uvedl Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury České republiky, která výzkum finančně podpořila.

Ostropestřec mariánský má prokazatelné pozitivní účinky na zdraví. Kromě koní byl podáván taky některým hospodářským zvířatům a jeho pozitivní vliv byl potvrzen několika farmaceutickými studiemi. Populární je zejména pro svou nulovou toxicitu. „Látky obsažené v semeni ostropestřce mají potenciální vliv na zmírnění nebo prevenci negativních důsledků fyzické zátěže na organismus. Mohou pozitivně ovlivnit i energetický metabolismus během samotné fyzické zátěže sportovních koní,“ vysvětlila Hana Dočkalová z Mendelovy univerzity v Brně. Tříletý výzkumný projekt bude dokončen příští rok. Výsledky pak budou k dispozici v podobě série odborných článků.

Zdroj: TA ČR

„Počet koní Převalského, které jsme ve spolupráci s Armádou České republiky přepravili z Evropy do západního Mongolska, se tak zvýšil na třicet čtyři,“ uvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Populace v Gobi B se i díky nim a jejich potomkům zvýšila na zhruba 270 jedinců a měla by tak být již brzo plně životaschopná,“ dodal.

Dvě ze tří letos přepravených klisen pocházejí z odchovu Zoo Praha. „Klisna Tárik se narodila přímo v Praze, Tara v naší chovné stanici v Dolním Dobřejově. Pouze Spina je z německého Springe,“ upřesnil zoologický náměstek Jaroslav Šimek. „V předchozích letech jsme do Mongolska přepravovali převážně zvířata z chovných zařízení v Německu, Francii, Finsku a podobně, i když pochopitelně ani naše odchovy mezi nimi nechyběly.“ Mimo samotný převoz podpořila Zoo Praha návrat koní Převalského do přírody například i předáním terénního auta a šesti motocyklů správcům chráněné oblasti.

Narození hříbat s sebou nese i speciální klidový režim stáda. „Koně nyní potřebují opravdu klid a mláďata čas na adaptaci. Chtěli bychom poprosit návštěvníky, aby nevstupovali ke koním do ohrad a nepřibližovali se k nim,“ žádá Marta Kotecká ze společnosti Beleco, která má na starost rozsáhlý projekt Military LIFE for Nature, jehož jsou divocí koně v Podyjí součástí.

Projekt zajišťuje péči o přírodu v pěti bývalých vojenských oblastech v České republice. Kromě zmiňovaného vřesoviště se stádo divokých koní nachází i v nedalekých Mašovicích. „Havranické vřesoviště je druhově bohatá skalní step, Mašovická střelnice zase oplývá pestrými lučními společenstvy,“ říká Pavel Marhoul, odborný garant projektu z organizace Beleco. „Jde o velmi hodnotné lokality a naším cílem je zachování jejich přírodních hodnot,“ dodává.