Tento nárůst je výsledkem dlouhodobých ochranářských opatření – omezení rybolovu v nejcitlivějších oblastech jezera, stavby umělých doupat a sněžných závějí pro zajištění vhodných zimních hnízdišť, a přísné ochrany tohoto tuleně, který patří mezi nejohroženější druhy na světě.

Příběh tuleně ze Saimaa je pozitivním svědectvím o tom, že vytrvalá péče, zapojení odborníků a dobrovolníků dokážou zvrátit i téměř ztracený osud ohroženého druhu. Ačkoliv i nadále číhají rizika, jako jsou změny klimatu, mrazivě slabé zimy nebo nebezpečí v rybářských sítích, rostoucí počet těchto sladkovodních tuleňů dává naději, že jejich přežití a návrat k stabilní populaci není jen snem.

Robotická ponorka objevila ve skotském jezeře Loch Ness více než 55 let starý fotoaparát, nastražený kdysi s cílem zachytit slavnou lochnesku. Překvapivě se dochoval v dobrém stavu a podařilo se z něj získat snímky, které dosud nikdo neviděl. Samotná příšera se na nich sice neobjevila, ale pro badatele je to cenný artefakt a připomínka tehdejšího nadšení.

Příběh lochnesské příšery fascinuje svět už od 30. let minulého století a i přes desítky let pátrání a moderní techniku zůstává nerozluštěný. Právě nálezy, jako je tento zapomenutý fotoaparát, udržují legendu při životě – a s ní i lidskou chuť objevovat neznámé.

Vedoucím výzkumné výpravy Expedice Neuron Atmos byl speleolog Marek Audy. Jeho tým doplnilo dalších 18 členů. Na rozsáhlý podzemní systém narazili už v roce 2021, bylo však nutné podrobně ho zmapovat. Podařilo se to ve druhé polovině minulého roku, kdy Nadace Neuron podpořila expedici téměř milionem korun na nákup potřebného vybavení. Při práci tedy odborníci používali mobilní lidarový skener. Jde o zařízení, které využívá světelný paprsek k měření vzdálenosti mezi skenerem a objekty v okolí. Umožňuje také vytvářet 3D modely prostředí.

Díky zařízení vědci zjistili, že jezero má délku 138,3 metru, šířku 42 metrů a obvod 345 metrů. Pojme 83 350 hektolitrů termální minerální vody. „Tento úspěch dokazuje, jak zásadní je podpora vědců přímo v terénu, kde mohou díky svým znalostem a nasazení přinést zcela nové poznatky. Právě takové expedice jsou klíčové pro rozvoj vědy a prohlubování našeho porozumění světu kolem nás,“ uvedla ředitelka Nadace Neuron Monika Vondráková.

Tým turistické společnosti Loch Ness Centre ve spolupráci s Loch Ness Exploration, organizací, která sama sebe popisuje jako nezávislý a dobrovolný výzkumný tým, se rozhodl podniknout pátrání po bájné příšeře. „Hledáme začínající lovce příšer, kteří by se zapojili do víkendu, který se bude konat v sobotu 26. a v neděli 27. srpna. Pátrání je největší svého druhu od doby, kdy Loch Ness Investigation Bureau v roce 1972 jezero prozkoumalo,“ lákali organizátoři veřejnost. Výzkumný tým k prohledávání vody použil termální drony a také hydrofon k detekci akustických signálů, které připomínaly „volání Nessie“. Další lovci příšer se připojili prostřednictvím webových kamer.

Akce skončila bez získání přesvědčivých důkazů. Podle manažera střediska Loch Ness Paula Nixona však akce ukázala, že fascinace Lochnesskou příšerou je stále silná. „Věřím, že v hlubinách jezera Loch Ness se skrývá něco velkého. Teď nevím, jestli je to příšera – nevím, co to je, ale počítám s tím, že tam dole něco je,“ dodal.

„Malých vodních nádrží jsou v naší krajině tisíce a některé často potřebují jen částečnou opravu, aby plnily svou funkci v krajině. Právě proto nyní otevíráme novou výzvu z Národního plánu obnovy, která jejich dílčí rekonstrukci umožní,“ popsal Pavel Pešout z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Na dílčí opravy malých vodních nádrží je vyčleněno více než 30 milionů korun. Jejich majitelé či nájemci tak mohou získat finance například na opravy hrází, odtěžení sedimentu či výsadby keřů a stromů na březích.

Předpokladem k získání dotace je, že dílčí rekonstrukce malé vodní nádrže povede (postačí) k dlouhodobému udržení existence biotopu a k zachování schopnosti zadržet vodu v krajině. „K obnově vodního režimu naší krajiny vede kombinace mnoha kroků. Čím více tůní, rašelinišť, rybníků, alejí, meandrujících potoků a řek či remízků, tím pomaleji voda z krajiny odteče. Různými dotačními programy se proto snažíme vlastníky či nájemce motivovat, aby k ozdravění naší krajiny přispěli. Chceme, aby možnosti podpory byly co nejširší,“ konstatoval Petr Hladík, ministr životního prostředí. Maximální výše podpory je 2,5 milionu korun a pro 80 procent uznatelných nákladů. Žadatelem ani majitelem malé vodní nádrže nesmí být subjekt, který má jako hlavní či vedlejší ekonomickou činnost sladkovodní akvakulturu. Malé vodní nádrže také nesmí být využívány k chovu ryb a drůbeže pro komerční účely.

V roce 2015 administrativa tehdejšího prezidenta Baracka Obamy výrazně rozšířila působnost zákona o čisté vodě, jehož cílem je postupně zlepšovat zdraví znečištěných řek a jezer. Jeho následovník Trump však významně oslabil úřad EPA pro znečišťování vod vlastním pravidlem, které vyvolalo velké debaty mezi ekology. Současný prezident Biden se proto zasadil o rozšíření působnosti a pravomocí EPA.

Podle ekologických vědců a aktivistů je tato změna zásadní pro ozdravení poškozených vodních cest a křehkých přírodních stanovišť. Dává totiž federálním a státním vládám pravomoc výrazně omezit tok látek znečišťujících vodu, včetně průmyslových odpadních vod, odpadu z dobytka a odtoku ze stavebnictví.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a EPA

Izrael je první zemí, která se k tomuto kroku uchýlí. Podzemní kanál, jímž začne voda proudit do Tiberiadského jezera, má být v provozu na jaře příštího roku. Tiberiadské jezero je největší sladkovodní jezero v Izraeli a významná zásobárna vody. Jakmile se spustí jeho dopouštění, odborníci budou sledovat, do jaké míry přivedená voda ovlivní místní ekosystém. Podle doposud provedených výzkumů by měl přínos převýšit nevýhody. Zejména by se mělo podařit udržet stabilní hladinu vody.

Výstavba potrubí přijde na 900 milionů šekelů (což je asi 6,2 miliardy korun). Rozhodlo se o ní po letech katastrofálního sucha z období 2013 až 2018. Hladina Tiberiadského jezera se tehdy snížila na historické minimum. 

Zdroj: Ekolist, ČT24

V jezeře a jeho přítoku se opět vyskytují desítky pstruhů obecných, v potoce pod jezerem žijí rovněž vranky obecné. Jedná se o výrazný obrat. Tamní oblast totiž sužovaly v minulosti kyselé deště, které výrazně změnily chemické složení vody a zdevastovaly život v jezerech. Obrat nastal po sametové revoluci, kdy se podařilo výrazně snížit znečištění ovzduší, čímž se zmírnila kyselost vody, a ekosystém se začal pomalu uzdravovat. Díky tomu, že jihočeští vědci monitorují šumavská jezera systematicky už téměř čtyři desetiletí, mohou postupující přírodní procesy zaznamenávat v přímém přenosu.

Počet pstruhů v jezeře se kvůli ztíženým podmínkám odlovu nepodařil přesně určit, odhaduje se na desítky. „Můžeme prohlásit, že po mnoha desetiletích máme v České republice zase ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou,“ uvedl ichtyolog Milan Muška z Akademie věd. Průzkum prováděli vědci dva dny, použili k tomu šetrné techniky.

U ryb zjišťovali jejich velikost, hmotnost a pohlaví, odebírali také několik šupin pro určení věku a pro další genetické analýzy i malou část ploutve. Tyto analýzy by měly poskytnout informace o původu pstruhů a složení rybího společenstva. Kromě nich vědci zaznamenali v potoce necelé tři kilometry pod jezerem také výskyt vranek obecných, které se v Česku řadí mezi zranitelné druhy.

Vybudování relaxační zóny s jezírkem si odhlasovali sami Zlíňané. V anketě prostřednictvím Magazínu Zlín si mohli zvolit, jak se využije volné prostranství. Plocha v parku bude mít rozlohu asi jeden hektar, v jezírku budou žít rybky, žáby či vodní rostliny.

Jezírko bude sloužit jako doplňkový prvek určený k odpočinku, ne jako místo ke koupání. „Půjde o krajinný prvek, takzvaný vodní biotop, který navíc bude za horka osvěžovat okolí. Posedět bude možné na zpevněné ploše, která u jezírka také vznikne,“ uvedla zahradní architektka Zuzana Hegmonová.

Kromě objevení jezer přišli čeští vědci i s potvrzením, že jsou tyto přírodní útvary propojené se známým jezerem Vostok. To je ukryto pod čtyři kilometry tlustým ledem. Geolog Václav Cílek uvedl pro Český rozhlas, že hladiny jezer různě klesají a stoupají až o 200 metrů. I díky domu se mohou propojit s dalšími útvary.

Dle informací jednoho z autorů výzkumu Jaroslava Klokočníka vědcům k objevu pomohly dvě družice. Ty měří odchylky v gravitačním poli – vědcům proto poskytují řadu čísel a údajů, z nichž je možné odhadnout, co se skrývá pod povrchem ledu.

Zdroj: irozhlas.cz