Naleziště, které se rozkládá na 16 kilometrech čtverečních, pochází ze střední fáze předklasického mayského období a podle guatemalského ministerstva kultury jde o jedno z nejdůležitějších a nejstarších obřadních center v tomto období mayské civilizace. Město je ukázkou pozoruhodného architektonického plánování s pyramidami, hvězdárnami a památkami, na nichž jsou vytesány motivy specifické pro tento region nesoucí název Los Abuelos (Prarodiče) na památku dvou soch, jež reprezentují pradávný pár. 

Mimo město nalezli archeologové další dvě místa. První se jmenuje Petnal a nachází se na něm pyramida vysoká 33 metrů, kterou zdobí malby z předklasického období. Druhé místo s názvem Cambrayal skrývá jedinečný systém vodních kanálů. Dohromady tvoří městský trojúhelník, který byl pro archeology doposud neznámý. Pomůže jim přehodnotit jejich chápání obřadní a společensko-politické organizace předhispánského Peténu

Kanály vedou několik kilometrů přes mokřady. Spoluautorka studie Eleanor Harrisonová-Bucková z University of New Hampshire řekla: „Letecké snímky byly klíčové pro identifikaci tohoto opravdu výrazného vzoru klikatých lineárních kanálů.“ Tým pak prováděl vykopávky v belizské rezervaci Crooked Tree Wildlife Sanctuary.

Starobylé kanály, spojené s retenčními rybníky, sloužily k chovu sladkovodních druhů ryb, například sumců. Kamenné hroty, které vědci našli poblíž kanálů, mohly předchůdcům Mayů sloužit přivázané k tyčím jako harpuny. Podle studie byly kanály využívány zhruba tisíc let nebo déle. Mohly lidem v regionu pomoci diverzifikovat stravu a nasytit rostoucí populaci. Tím mohl vzniknout kalorický základ pro pozdější obrovský rozmach mayské civilizace. „Je neuvěřitelné vidět tak rozsáhlé krajinné zásahy. Ukazuje to, že lidé už tak dávno dokázali stavět takto obrovské stavby,“ řekla archeoložka z Pittsburské univerzity Claire Ebertová.

Nedávno Loeb, významný astrofyzik z Hardvardské univerzity, spolu se svou oddanou skupinou výzkumníků oznámil pokrok ve svém pátrání. Při misi, kterou odborníci společně podnikli v červnu poblíž Papua-Nové Guineji, totiž našli kusy tohoto záhadného meteoru. Loeb nyní sdělil médiím, že předběžné průzkumy naznačují, že drobné kovové kousky by mohly být mimozemské artefakty pocházející mimo naši sluneční soustavu. Přestože zůstává nejasné, zda jsou tyto kovové koule umělého nebo přírodního původu, Loeb je přesvědčený, že získané vzorky se nepodobají žádné známé kovové slitině. 

Loeb a jeho kolegové na této misi spolupracovali s EYOS Expeditions. Díky finanční podpoře podnikatele Charlese Hoskinsona ve výši 1 a půl milionu dolarů vypluli směrem k Papua-Nové Guineji, aby získali úlomky unikátního meteoritu označeného IM1, který vstoupil do naší atmosféry v roce 2014. Nyní probíhají další analýzy získaného materiálu napříč renomovanými institucemi.

Odborníci založili ve Skotsku „postdetekční centrum“, které v případě objevení života existujícího mimo planetu Zemi s řešením této problematiky pomůže. Zakladatelem nového vědeckého centra je John Elliott, který působí jako čestný vědecký pracovník na fakultě informatiky nejstarší skotské univerzity v St. Andrews. Tématem mimozemského života se zabývá už několik desetiletí a je členem výborů, které se na hledání mimozemšťanů zaměřují. Sám vyvinul různé přístupy k dešifrování mimozemských zpráv a vymyslel také strategie, jak informace o případně potvrzené detekci mimozemšťanů rozšířit mezi celosvětové publikum.

V novém centru by měla fungovat široká interdisciplinární spolupráce, neboť objev mimozemské civilizace by pravděpodobně zasáhnul do všech oblastí lidského života. Na protokolech, které budou případná zjištění upravovat, by se měli podílet nejen vědci zabývající se vesmírem, ale také třeba sociologové, právníci nebo mediální odborníci.

Zdroj: Radio Wave, Vice

Tyto stavby byly dosud ukryté hluboko v peruánské džungli a zahalené pod hustým listovím. Podařilo se je najít pomocí kombinace technologie laseru a dronu. Lasery proniknou i přes překážky, jako je hustá vegetace, drony zase mohou prozkoumat člověku nepřístupná místa. Díky tomu vědci našli na okraji obřadního místa zvaného Chachabamba zhruba tucet dosud neznámých staveb ve vzdálenosti necelých pěti kilometrů od hlavních ruin inckého města z 15. století. „Byly tak blízko, a my jsme ani nevěděli, že tam jsou,“ uvedla Dominika Sieczkowská, zástupkyně ředitele pro organizaci a rozvoj Centra andských studií Varšavské univerzity, která výzkum vedla.

O tom, jak byly nově objevené stavby v okolí Chachabamby využívány, se toho zatím mnoho neví, ale je možné, že se jednalo o obydlí lidí, kteří na obřadní místo dohlíželi. Vědci doufají, že zjistí něco víc. Proto plánují pokračovat s výzkumem v dané oblasti.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Českých novin a Yahoo!News

Přeprava cihel ze Země na Mars by stála více než 29 milionů korun. Případní obyvatelé této planety proto podle výzkumníků musí stavět ze zdrojů dostupných přímo na místě. „Vědci usilovali o vývoj životaschopné technologie, která by produkovala materiál podobný betonu na povrchu Marsu. Nikdy dříve nás však nenapadlo, že odpověď se skrývá v nás samotných,“ uvedl jeden z autorů projektu zveřejněného v časopise Material Today Bio Aled Roberts.

Revoluční materiál s názvem AstroCrete je možné vytvořit z tělních tekutin astronautů a vesmírného prachu. Protein albumin nacházející se v krevní plazmě tvoří v kombinaci s močovinou, potem a prachem z Marsu stavební materiál pevnější než beton. Během dvouletého pobytu by tak posádka šesti astronautů vyprodukovala 500 kilogramů betonu. Každá mise by tímto způsobem mohla zajistit dostatek materiálu pro sebe i následující posádku.

Zdroj: University of Manchester

Štěstí přeje připraveným. Takto by se s nadsázkou dal shrnout záměr výzkumu vědců z Institutu pro globální udržitelnost v Anglii. Ti pomocí počítače simulovali situaci, kdy dojde ke kolapsu globalizované civilizace. Pojem kolaps přitom v tomto případě neznamená zánik, ale náhlý, hluboký úpadek lidstva. Konkrétně je to situace, kdy se přestávají dodržovat pravidla, mezinárodní dohody, hroutí se dodavatelské řetězce a systém jako celek.

Na základě několika kritérií byly jako země s nejpříznivější podmínkami pro přežití označeny – v pořadí od nejlepší po horší – Nový Zéland, Island, australská Tasmánie, Irsko a Spojené království. Všechny země jsou ostrovy, vzdálené od jiných velkých států, schopné chránit své hranice před masovou migrací. Jsou soběstačné po stránce energetické i výrobní, navíc mají kapacity k pěstování potravin.

Podrobná studie byla zveřejněna v časopise Sustainability. Nový Zéland je nicméně za místo vyvolené k přežití považován už několik let. Důkazem toho je mimo jiné fakt, že miliardáři ze Silicon Valley si na něm kupují pozemky. Na těch staví sídla připomínající dokonale vybavené bunkry právě pro případ náhlého kolapsu.

LIDAR využívá laserového paprsku a umožňuje objevit struktury, které se nacházejí pod bujnou vegetací. Díky této technologii se v departmentu Petén na rozloze větší než dva tisíce čtverečních kilometrů podařilo objevit desítky mayských měst. Mohlo v nich žít až deset milionů lidí, tedy dvakrát až třikrát více, než vědci doposud předpokládali.

Podle archeologa Thomase Garrisona z Ithaca College v americkém státě New York, který se na využívání technologie LIDAR specializuje, objev přepíše dějiny civilizace středoamerických indiánů. „Mayská civilizace je dnes minimálně tak zajímavá jako egyptská nebo mezopotamská. Kromě její neuvěřitelné vyspělosti se před námi otevřel její rozsah a složitá infrastruktura, o kterých jsme předtím ani netušili,“ uvedl Milan Kováč, vedoucí slovenského týmu, který se na objevu podílel.

Zdroj: Česká televize