Nemocnice AZ Groeninge ve městě Kortrijk se stala prvním zdravotnickým zařízením v zemích Beneluxu, jež získalo oficiální uznání Gault & Millau za kvalitu jídla, které podává svým pacientům. Zařízení samo projevilo iniciativu, když si přizvalo odborníky z gastronomického průvodce, aby zkontrolovali jejich stravu a nabídli rady ke zlepšení, zejména pokud jde o ryby, omáčky a porce brambor. Ti následně konstatovali, že jídlo v nemocnici je na vysoké úrovni.

Generální ředitel Gault & Millau pro Belgii, Nizozemsko a Lucembursko Marc Declerck uvedl, že průvodce již více než deset let spolupracuje se zdravotnickými zařízeními a domovy důchodců na stravování zaměstnanců a obyvatel. Získání ocenění je však opravdu raritou – jedná se o první nemocnici, která takto uspěla.

Organizace nechává z delších kadeří vyrábět čtvercové biokompozitní sáčky. Ty pak lze efektivně využít při likvidaci chemických úniků a havárií. Skvěle totiž pohlcují ropu a další uhlovodíky znečišťující životní prostředí. Využít se dají přímo při aktivním zásahu, odstraňování olejných a ropných skvrn. Mimo to mohou posloužit jako součást preventivních opatření. Taková vlasová rohož, usazená u výpustě kanalizace, by pohlcovala znečišťující látky dříve, než by docházelo ke kontaminaci vody. Jeden kilogram vlasů je přitom schopný pohltit sedm až osm litrů ropy.

Ani krátké odstřižky přitom nepřijdou nazmar. Díky vysokému obsahu dusíku jsou perfektním zahrádkářským hnojivem. „Vlasy, obtížný odpad, recyklujeme a využíváme jako absorpční substrát, čímž mu dáváme nový smysl. Výrobek je to naprosto etický, protože jej nemusíme dovážet z opačného konce světa. Doslova roste v oblasti, kde najde využití,“ uvedl Patrick Janssen, spoluzakladatel organizace Dung Dung. Do budoucna se přitom možná dočkáme i využití vlasů ve stavebnictví.

Zdroj: Ekolist, NDTV

Reformy stojí před několika čteními a finálním schválením, ale změna je velmi blízko. V praxi to bude znamenat, že si každý zaměstnanec bude moci rozložit obvyklých 38 až 40 hodin týdně podle svého, třeba jeden týden pracovat celý a druhý zkrácený. Protože se nesníží odpracovaný počet hodin, nesníží se jim ani plat. Reformy taktéž umožňují zaměstnancům nebýt na příjmu na firemním e-mailu nebo telefonu mimo pracovní dobu ve společnostech s více než 20 pracovníky.

Proč se Belgičané do této myšlenky vůbec pouštějí? Zaměstnanost se u nich pohybuje kolem 71 %, což je méně než například v Německu nebo Nizozemsku. Chtějí tak reformami motivovat k práci i tu část obyvatel, která má rodiny, děti ve střídavé péči nebo jiné překážky a flexibilita jim výrazně pomůže.

Čtyřdenní pracovní týden již testovali například na Islandu a zjistili, že se produktivita zaměstnanců nijak nesnížila, a naopak byli všichni spokojenější. Velká přepracovanost trápila také Japonsko, které firmám doporučilo podobná opatření, ovšem reálně snížilo počet hodin a nechalo zaměstnancům stejný plat. V České republice k tomu ale máme zatím daleko, i když nějaké myšlenky na podobný postup se už objevily. S přibývajícím počtem zemí, které takové změny úspěšně zavedou, by mohlo dojít k reformě i u nás.

Zdroj: CzechCrunch

Benediktinky proto spolupracují se sládky z rodinného pivovaru John Martin. Po třech letech spolupráce letos v létě vypustily do prodeje pivo jantarové barvy nazvané Maredret Jaltus. Při jeho výrobě se používá hřebíček a kuličky jalovce. Druhým produktem je Maredret Triplus, což je světlé pivo typu blond s koriandrem a šalvějí. „Jsou dobrá pro zdraví, pomáhají trávení,“ vychvaluje piva sestra Gertruda. „Všem sestrám pivo chutná, vždyť jsme v Belgii,“ dodala. O nedělích si každá z nich vychutnává jednu láhev.

Pivo by mělo mít léčebný charakter nejen proto, že jej vaří řádové sestry. Při výrobě nápoje se totiž používá pšenice špalda, o které se ve svých textech z 11. století zmiňuje už svatá Hildegarda z Bingenu, zakladatelka a představená benediktinského kláštera v Německu. Jejími spisy o léčitelství se sestry z Maredret inspirovaly a v receptuře použily byliny, které běžně rostou v jejich zahradě.

Zdroj: České noviny, Reuters

Novinka je zatím ve fázi tříměsíčního pilotního programu, jehož cílem je obnovit mentální zdraví lidí, kteří se se zhoršenou psychikou potýkají v důsledku pandemie. Vybraní pacienti Brugmannské nemocnice, jedné z největších v Bruselu, tak budou mít možnost zdarma navštívit celkem pět kulturních institucí.

„Je prokázáno, že umění prospívá duševnímu i fyzickému zdraví. Covidová krize, která zvýrazňuje stres, vyhoření a další patologické stavy, potvrdila význam takového projektu,“ uvedla pro deník L’Echo bruselská radní pro kulturu Delphine Houba. Inspiraci přitom autoři projektu čerpali z kanadského Quebecu, kde mohou lékaři pacientům předepisovat až padesát návštěv muzeí ročně.

Výsledky pilotního programu v Belgii budou vyhodnoceny v příštím roce. Pokud se experiment ukáže jako úspěšný, mohli by v budoucnu umění na předpis dostávat například lidé trpící vyhořením či jinými psychickými potížemi.

Zdroj: The Guardian

Text receptu se omylem dostal do francouzské části zákona o ceně léků a zdravotních pomůcek, který nedávno prošel reformou. Belgická vláda zveřejňuje ve věstníku zvaném Moniteur Belge či Belgisch Staatsblad veškeré nové zákony, vyhlášky, nařízení a další oficiální pokyny či oznámení. Návod na přípravu zeleniny proto vyvolal pozdvižení.

„Už mám dost lidí, podle nichž je Belgisch Staatsblad k ničemu,“ napsal v žertu právník Morgan Moller na svém Twitteru k fotografii zatoulaného receptu. „Najdete tam všechno: zákony, rozhodnutí, recepty, na co si vzpomenete,“ dodal. Jak k chybě došlo, není jasné, úřady už omylem vložené řádky z databáze smazaly.

Zdroj: BBC

Hranici Francie a Belgie vymezuje dohoda z roku 1820 uzavřená jen pět let po porážce Napoleona u Waterloo. Posunutí ještě o rok staršího kamene by před dvěma stoletími znamenalo diplomatickou roztržku. V době Schengenského prostoru však jde o humornou historku, která obce Erquelinnes na belgické straně a Bousignies-sur-Roc na francouzské proslavila po celém světě. To vše díky všímavosti místních amatérských historiků.

Jean-Pierre Chopin, Philippe Fayt a Jean-Paul Maieu se s letitou mapou vydali do lesa hledat poklad. „Okamžitě jsem měl dojem, že hraniční kámen, který se nachází na konci lesa, byl posunutý,“ líčí Chopin pro deník La Voix du Nord. Podezření později potvrdil i majitel pozemku s tím, že Francouzi přišli o více než dva metry území. Stopadesátikilový blok přesunul belgický zemědělec traktorem, aby si zvětšil plochu pozemku až k prvním stromům.

Farmář už byl radnicí vyzván k navrácení kamene na původní místo. „Jinak bude zapojeno ministerstvo zahraničních věcí,“ hrozí s úsměvem starosta belgického Erquelinnes David Lavaux. „Měli bychom však být schopni zabránit nové válce o hranice,“ vtipkuje.

Správa přístavu v Antverpách loni vyhlásila soutěž o nejlepší technologicky a finančně přijatelné řešení, které pomůže vyřešit znečištění tamních pláží kousky plastů. Mezi padesátkou účastníků zvítězil chytrý vysavač Nul-o-Plastic od společnosti Envisan, divize firmy Jan De Nul Group.

Stroj na měkkých gumových pásech mimo jiné šetří půdu i rostliny. Z tamní přírodní rezervace by díky němu mělo zmizet sedm a půl tuny plastu. Přístroj by přitom mohl být zajímavý i pro ostatní země, které se potýkají se zamořením životního prostředí. Velice by to usnadnilo a zrychlilo sbírání odpadků ve volné přírodě. Projekt tedy může sloužit jako pozitivní inspirace ostatním.

Svaz belgických kaváren Fedcaf vyzval Belgičany, aby podpořili svůj oblíbený podnik tím, že za cenu dvou nápojů dostanou nápoj jeden. „V současnosti, kdy se bary pomalu znovu otevírají poté, co byly měsíce zavřené, nastal čas jim oplatit jejich laskavost,“ uvedl Svaz belgických kaváren v propagační kampani vyzývající ke změně happy hour na helpy hour. Informovala o tom agentura AP.

Na rozdíl od šťastné hodinky, která začíná a trvá podle rozhodnutí majitele podniku, čas pro takzvanou pomocnou hodinku si určuje sám zákazník. V praxi to vypadá tak, že dotyčný může kdykoli nabídnout obsluze, že zaplatí dva nápoje namísto jednoho. Uvidíme, jak se nápad u národu pivařů ujme.

Rodina asijských vyder malých žije v zoo v řece, která protéká výběhem orangutaní rodiny – 24letého otce Ujiana, 15leté matky Sari a tříletého syna Beraniho. „Zvířata se musí bavit, být ve společnosti, čelit výzvám a zůstávat neustále mentálně, emočně i fyzicky zaměstnána,“ řekl mluvčí zoo Mathieu Goedefroy pro CNN.

Zejména orangutaní samci si vytvořili s vydrami silné pouto. „Vydry si opravdu užívají, když vylezou z vody na ostrově orangutanů a hrají si se svými velkými chlupatými přáteli,“ řekl Goedefroy. „Život zvířat se tak stává zábavnější a zajímavější pro oba živočišné druhy,“ dodal.

Zdroj: CNN

V březnu loňského roku měl Jonathan na kontě dva vysokoškolské tituly a pracoval jako poradce. Uvědomil si ale, že ho jeho život nenaplňuje. Rozhodl se proto pro změnu a na své sedmadvacáté narozeniny to oznámil rodině a přátelům – opustil zaměstnání, prodal auto a koupil si jednosměrnou letenku s cílem procestovat svět. Jeho první zastávkou byla Kuba.

Belgičan samozřejmě nezapomínal na svou rodinu, obzvlášť na matku, která vždy podporovala jeho vášeň pro dobrodružství. Ale pochopitelně měla i přesto o syna obavy. Ten ovšem často bojoval s internetovým připojením i časovými pásmy, jednoduše řečeno – nemohl být s matkou v takovém kontaktu, jak by si přál. A tak vznikl nápad zachycovat své zážitky z jednotlivých destinací společně s cedulí MOM, I’M FINE (Mami, jsem v pořádku).

Prvního dubna 2016 byl spuštěn instagramový účet momimfine a rychle sbíral další a další followery. V současnosti už jde o celosvětovou senzaci a Jonathan rozdal nespočet rozhovorů pro různá média. Skrze svůj příběh se snaží inspirovat ostatní ke smysluplnému životu. Posílat fotky mámě ale nezapomíná, naopak je v jejich tvorbě čím dál kreativnější.