Česká elektronická knihovna nabízí na 1 700 knih poezie 748 autorů a také řadu nástrojů, jak tisíce básnických textů zkoumat. V novém webovém rozhraní nyní přibyly díky využití umělé inteligence i další funkce. Strojová analýza umožňuje například seskupování básní s podobnými motivy do takzvaných shluků. „Výsledky shlukové analýzy mají i vzhledem k vlastnostem starších básnických textů do značné míry experimentální charakter, to ovšem neznamená, že by nepřinesly zajímavá zjištění. Již první pokusy dokázaly, že touto cestou lze nejen zacílit přesněji výzkum analýzy, ale současně také nacházet dosud neznámé souvislosti,“ poznamenali Jiří Flaišman a Michal Kosák z Ústavu pro českou literaturu.

Česká elektronická knihovna nabízí výběr básnických knih z dějin české poezie 19. a počátku 20. století doprovozený dalšími materiály a odkazy na spolehlivé zdroje. Přináší kompletní veršované dílo nejvýznamnějších básníků české novodobé literatury, mezi jinými Karla Hynka Máchy, Karla Jaromíra Erbena, Karla Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického či Otokara Březiny, ale i méně známých autorů. Umožňuje fulltextové i strukturované vyhledávání v textech. Vedle samotných básnických titulů najdou zájemci v databázi také informace o díle i jeho autorovi. Využít ji mohou čtenáři poezie, badatelé, vyučující nebo studenti.

Tento koncept koncem 19. století oslovil Pierra de Coubertina, zakladatele olympijských her, který věřil, že moderní hry by měly znovu spojit „svaly a mysl“. V roce 1912 se proto na olympijských hrách ve Stockholmu konaly první umělecké soutěže, které zahrnovaly literaturu, malířství, sochařství, hudbu a architekturu. Prvním dílem, oceněným zlatou medailí, byla „Óda na sport“, napsaná pod pseudonymem samotným Coubertinem.

Myšlenka uměleckých soutěží však nezískala z počátku přílišnou podporu veřejnosti a v prvním roce se přihlásilo jen málo účastníků. Účast se sice postupně zvyšovala, některým ale byla trnem v oku. Nakonec došlo k jejich zrušení. Podle Coubertina za to mohl strach veřejnosti z klasiky a nedostatečné porozumění sportovní tematice v umění.

„Ve sbírce Jana bude brzy sbírat lipový květ Miloš Doležal zachycuje poslední týdny života své milované ženy, jakožto i nové, bolestné období, které pro něj a další pozůstalé začalo po jejím odchodu,“ píše o vítězné sbírce básní Magnesia Litera. „Jana zůstává s básníkem i po smrti: ve tvářích jejich dětí, v plodech zahrádky, o kterou se ráda starala, ve vzpomínkách, které se nyní staly básněmi.“

Cenu Knihy roku převzal Doležalův syn, spisovatel se nemohl zúčastnit kvůli nemoci. Kromě trofeje ve tvaru knihy získal také finanční odměnu 200 tisíc korun. Za více než dvě desítky let, kdy Magnesia Litera existuje, se jedná teprve o druhou vítěznou poetickou knihu. První byla v roce 2009 sbírka básní Rukopis od Bohumily Grögerové.

Cenu Litera za poezii si odnesl básník Petr Hruška a jeho kniha Spatřil jsem svou tvář o dobrodružné plavbě okolo světa s Fernão de Magalhãesem. „Poezie žádnou cenu nemá, nikdo nevíme, čemu tady na tom světě překáží, ale v tom je možná její síla, že nám připomíná, že nevíme. Je to vlastně paradox, že já přebírám cenu za poezii, a poezie žádnou cenu nemá. Mně se ten paradox líbí, takže vám za něj děkuji,“ řekl Hruška při přebírání ceny.

V kategorii próza zvítězil Viktor Špaček se svým souborem povídek Čistý, skromný život. Podle Magnesie Litery autor ve svých existenciálních povídkách poťouchle i jímavě vystavuje našim očím všechno to, co generace mužů důsledně zametaly pod koberec, aby si udržely pozici silnější poloviny lidstva. Při přebírání ceny přiznal, že spousta postav z jeho básní, mužských i ženských, je on sám.

Vítězem Litery za knihu pro děti a mládež je Jana Šrámková a její Fánek Hvězdoplavec. „Půlka zásluhy na té ceně patří ilustrátorce,“ zdůrazňuje spisovatelka důležitost vizuální složky knih a děkuje tak umělkyni Margaritě Khavanski. Šrámková na sebe už dříve upozornila svou první knihou Hruškadóttir, za kterou v roce 2009 získala Cenu Jiřího Ortena.

Ocenění za naučnou literaturu získal Vladimír Papoušek a kolektiv za rozsáhlou knihu Chór a disonance, která se věnuje promítnutí změny společenské a kulturní atmosféry po roce 1948 do literatury. „Zájem autorů se soustředí nejen na oficiální literaturu a její tvůrce, ale všímá si i aktivit vzdorujících jedinců či skupin, které usilovaly o svobodný projev a autonomní tvůrčí gesto,“ popisuje oceněné dílo Magnesia Litera.

Jako nejlepší nakladatelský čin bylo označeno vydání sedmisvazkového Díla Jana Zábrany. Zábrana překládal z angličtiny a ruštiny a řadí se mezi nejlepší české překladatele 20. století. Vydání všech svazků zabralo více než třicet let, první vyšel v roce 1989 pod nakladatelstvím Odeon. Po třech letech tuto úlohu převzal Torst. „Po ediční stránce jsou odvedeny nadprůměrně, s potřebnou akribií a citlivostí vůči materiálu,“ oceňuje dílo Magnesia Litera.

Literu za publicistiku získala kniha Dějiny lidí od etnologa, historika kultury a novináře Martina Rychlíka. V 73 kapitolách autor například popisuje dějiny obědů a večeří, vnímavost k pachům a čistotě nebo jak se čeští vědci díky pokeru dostali na stránky prestižního vědeckého časopisu.

Ocenění umělecké agentury DILIA za debut roku získal Patrik Banga a jeho autobiografie Skutečná cesta ven. Popisuje své dětství v 90. letech v romské komunitě na Žižkově v Praze. „Myslím, že jsme se posunuli v tom, že už nás nikdo nehoní na ulici. V zásadě to, že tady stojím je výslek toho, že jsme se posunuli a posunuli jsme se dost. Tahle cena otevře dveře dalším autorům, kteří se nebudou bát psát o těch vědech, které nás potkaly,“ říká Banga při přebírání ocenění..

Za nejlepší překlad považuje porota debutový román skotského spisovatele Douglase Stuarta Shuggie Bain o chlapci a jeho matkce závislé na alkoholu. Přeložila jej Lenka Sobotová a zmiňuje, že překlad slangu skotských dělníků být velmi obtížný. „Dialektu z glasgowských nižších vrsev a všelijakých lůzrů z ulice mnohdy nerozumí ani rodilí angličtí mluvčí. To jsem si musela nastudovat. Některé hodně peprné výrazy jsem si musela i vymýšlet, protože mi připadalo, že v češtině ani neexistjí,“ říká Sobotová.

Litery kategorií fantastiky, detiktivky a humorné knihy se předávaly v neděli v pražské knihovně Václava Havla. Cenu za detektivku získal Fratišek Šmehlík za knihu Šelma. „Nakladatelství se už ptaly na další díl,“ říká s úsměvem Švehlík České televizi.

Literu za fantastiku získala Vilma Kadlečková a její osmý díl rozsáhlé ságy Mycelium. „Jsem moc ráda, že tyto kategorie vznikly,“ zmiňuje Kadlečková. „Svědčí to o emancipaci science fiction a celkově fantastiky jako žánru.“ Literu za humoristickou knihu získala Lena Geislerová a Martin Mach Ondřej za komiksovou sbírku Zen Žen.

Bez ohledu na nominované mohli čtenáři na webu Magnesie Litery hlasovat pro loni vydanou knihu. Přes deset tisíc hlasů získal Václav Dvořák a jeho sci-fi kniha Písečníci a probouzení krále. Získal tak Kosmas cenu čtenářů. Čtenářem roku se stal Vojtěch Trka z Chalupy u České Lípy – českolipskou knihovnu a její pobočky navštívil za rok celkem 298krát.

Letos poprvé se také udílela Cena Magnesia za přínos knižní kultuře. Ta oceňovala podporu a popularizaci literatury a kultivaci čtenářství. Získal ji Adolf Knoll za rozvoj digitalizace rukopisů, starých tisků a novin a jejich široké zpřístupnění odborné komunitě i veřejnosti. „Digitalizace ukázala zejména v kovidových letech svůj význam a sílu zejména pro studenty, pedagogy či vědecké pracovníky. Má zvláštní kouzlo, dokáže překonat čas i prostor,“ řekl bývalý ředitel Národní knihovny Vít Richter, který cenu předával.

Vánoční alternativa Malého prince

Milujete Malého prince a jeho poselství, která zahřejí u srdce? Pak by ve vaší knihovničce neměla chybět kniha Jak si Pán Bůh postavil Betlém. Napsal ji Španěl Enrique Monasterio Hernández. Kniha se po svém vydání setkala s obrovským úspěchem, byla přeložena do několika jazyků a v roce 2000 získala cenu Capri-San Michele za literaturu. V domovském Španělsku se poetický příběh dočkal už patnácti vydání.

Kniha je přirovnávaná k Malému princi. Na první pohled se může jevit jako příběh pro děti, ale osloví spíše dospělé čtenáře, kteří ocení krásnou literaturu. „Bůh se rozhodl narození svého Syna vysílat v přímém přenosu každý prosinec a v každém srdci, ve kterém bylo místo pro betlém. Tak vymyslel Vánoce. Je to doba, kdy Bůh staví v duších betlém. Prosí nás jen o to, abychom mu uvolnili nějaký čistý koutek, otevřeli okna a pohlédli k nebi…“

Nechte se pohladit laskavou poezií

Básně o několika řádcích mnohdy dovedou vystihnout spoustu pocitů, myšlenek a věcí, které lze jinak stěží zachytit. Proto by i poezie měla mít v našich knihovničkách čestné místo. Vlasta Dvořáčková je jednou z těch autorek, jejichž verše nejsou přehnaně emocionální, přesto dovede vystihnout a zachytit okamžik. Ve sbírce Kdo v slunci chodí ukazuje jedinečnou schopnost zachytit krásy všedních okamžiků a hluboce je znovu a znovu a jinak prožívat. V jejích básních lze zaznamenat zakořeněnost v české kultuře a především v české krajině.

Dopřejte si pořádnou dávku laskavé fantasy literatury

Vánoce jsou obdobím setkání, blízkosti a laskavosti mezi lidmi, ale také se jedná o kouzelný čas. V tomto období děláme různé tradice a zvyky, pomocí některých se údajně dá nahlédnout do budoucnosti. Proč si tyto magické chvíli nezpříjemnit i nějakým fantasy čtením?

Kniha Piranesi z pera Susanny Clarkové, která se proslavila zejména dílem Jonathan Strange & Pan Norell, nadchne mladší i starší ročníky. To jsem ozkoušela u nás doma, kdy jsem knihu nejprve přečetla já a potom děda, oběma se nám moc líbila. Clarková má výjimečný dar vyprávění, díky čemuž vás vtáhne během pár stránek do příběhu a všech jeho rozlehlých Síní, kde duní Přílivy. Spatříte úctyhodné sochy a ucítíte vůni mořských řas. Budete tam stát s ušlechtilým Piranesi, který vám budou svou dobrotou vhánět slzy do očí. Jak by řekl Piranesi: „Nechť jsou vaše Stezky bezpečné, ať vaše Podlaha není rozbitá a nechť vám Dům naplní oči Krásou.“

Další inspirace z knihovny

Spoustu dalších tipů na literaturu, která potěší a zároveň čtenáře nějak obohatí, najdete v naší rubrice Pozitivní kniha. Pravidelně vám jejím prostřednictvím přinášíme tipy na dobré čtení, u které si odpočine nejen hlava, ale i duše člověka.

Autorský článek Gabriely Brázdové

Za novinkou stojí Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky a Ústav českého národního korpusu FF UK. Nástroj s názvem Korpus současné poezie slouží k výzkumu české poezie po roce 1989. Jeho cílem je vytvořit prostředí, v němž bude možné poznávat poezii v celé její rozloze. V rámci něj se podařilo zdokumentovat korpus současné české poezie, který dle výsledků obsahuje 35,5 milionu slov. Pravděpodobně se jedná o největší korpus současné poezie na světě. 

Na webových stránkách Korpus současné poezie je dostupná čtveřice nástrojů, díky které mohou uživatelé vyhledávat klíčová slova, více informací o jednotlivých slovech v kontextu poezie, frekvenci jejich užívání v průběhu let, rýmové páry či jinak více poznat korpus současné poezie. Využít jej mohou jak vědci, literární kritici či studenti literatury, tak široká veřejnost.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Korpus současné poezie a Radio Wave

„Poezii umístěnou na veřejných prostranstvích, v hromadných dopravních prostředcích, v parcích či na různých netradičních místech v minulosti měla už mnohá města, avšak jen Ostrava bude mít svou poetickou popelnici,“ uvádějí iniciátoři projektu. Popelnice polepené básněmi jsou rozmístěny po celém městě a seznámí zdejší občany se zajímavou poetickou tvorbou.

Projekt odstartoval s americkým autorem Lawrencem Ferlinghettim u příležitosti jeho nedávných stých narozenin. Třináctka jeho básní je tak nyní k přečtení v ostravském veřejném prostoru.

Poesiomat obsahuje vybrané básně, které si mohou kolemjdoucí ve veřejném prostoru poslechnout. V případě Brna jde především o tvorbu místních autorů, které zastupují například Jan Skácel a Ivan Blatný. Zájemci si poezii mohou vychutnat kdykoliv v rámci běžné otevírací doby Otevřené zahrady.

Úplně první poesiomat byl zprovozněn na pražském náměstí Míru během jara 2015. Další se v následujících letech rozmístily i v jiných českých městech, svůj mají třeba v Olomouci, Klatovech nebo Opavě. Projekt už i několikrát překonal hranice – funguje třeba v Berlíně, Moskvě či v New Yorku. Za myšlenkou stojí Ondřej Kobza.

Zdroj fotografie: piananaulici.cz

„Důležitým předpokladem pro úspěch projektu je samozřejmě dobrý výběr autorů. Ten nakonec provedl respektovaný básník a autor knih pro děti Radek Malý a můžeme prozradit, že všichni vybraní autoři jsou spjatí s Olomoucí svou tvorbou, místem narození nebo pobytem,“ uvedl náměstek primátora Pavel Urbášek. K poslechu tak budou například básně Karla Plíhala, Ivana Blatného či Karla Kryla.

Poesiomat je zvláštní socha, jejíž hlavní funkcí je reprodukovat poezii široké veřejnosti. Kolemjdoucí si mohou vybrat z nabídky básní a tu si pak poslechnout.

Olomoucký poesiomat vyroste ještě do konce roku na Václavském náměstí. „Blízkost katedrály svatého Václava a Arcidiecézního muzea dodává tomuto místu noblesu, klid a duchovní rozměr,“ vysvětlil primátor města Antonín Staněk.

První poesiomat byl instalován na pražském náměstí Míru. Následovaly Mariánské Lázně a také ruská města Kyjev a Moskva. Olomouc tak bude pátým městem, které se bude moct pyšnit tímto kulturním unikátem. Autorem nápadu je Ondřej Kobza, který stojí také za piány na ulici.

Bývalý student žurnalistiky píše nejvíce básní mladým lidem. „Báseň ode mě chtějí nejčastěji studenti, píšu ale i pro starší. Třeba pro paní Milenu, která prodává v centru Brna kytky. Nebo pro chudého muže, který si několika verši chtěl spravit náladu,“ řekl Dalibor Krejčí pro Deník. Za tři měsíce, co chodí brněnskými ulicemi, napsal kolem dvou set básní. „Schovávám si je, ale přesně spočítané to nemám,“ svěřil se mladík.

Nejradši píše za pěkného počasí, jelikož tehdy mají podle něj i lidé lepší náladu. „Když je venku škaredě, mají lidé špatnou náladu a jsou uzavření. Já rád vytvářím veselé básně. A ty se píšou nejlépe, když je člověk dobře naladěný,“ vysvětlil Krejčí. K psaní básní ho přivedla touha najít si stabilní práci. Ze své záliby v psaní básní si mladík udělal nakonec zaměstnání. „O peníze si neříkám. Kdo chce, zaplatí mi. Je to můj jediný zdroj příjmů. Nevydělávám sice moc, ale stačí mi to. Jednoduše dokážu vyžít s tím, co právě mám,“ poznamenal básník.

Inspiraci hledá v okolí i v knihách. Nedávno ho zaujala kniha Proměna od Franze Kafky, v níž získal podnět ke změně své image. „Na základě přeměny člověka v brouka mě napadlo, že bych mohl společně s cedulí nosit i tykadla. Je zajímavé sledovat, jak na mě lidé reagují,“ svěřil se svým nápadem Krejčí. Do budoucna by chtěl mladík tvořit i v jiných jazycích, než je čeština. Uvažuje navíc i o malování.