Péče o památky má v Čechách tradici, říká zakladatel serveru a časopisu PROPAMÁTKY Aleš Kozák

Aleš Kozák měl sám zkušenosti s obnovou památek a řešením dotací jako úředník. Viděl ale v systému několik mezer, které se rozhodl zaplnit založením Institutu pro památky a kulturu. Se svým týmem provozuje informační portál, kromě toho pořádají odborné konference, vydávají časopis nebo organizují soutěž MÁME VYBRÁNO. Jak jsou na tom podle něj naše památky?

Jak vás napadlo založit organizaci, která pomáhá zachraňovat památky?
Sám jsem několik let pracoval jako úředník v Praze a staral se o dotace na památky. Mluvil jsem s majiteli historických staveb, jezdil na odborné konference a více tak poznával svět kulturního dědictví. V roce 2007 jsem se rozhodl dělat věci, které mi v tomto oboru chyběly. Založil jsem organizaci, která ověřuje a publikuje informace, nabízí mezioborové propojování lidí, šíří osvětu a ukazuje příklady dobré praxe. Jednoduše řečeno přináší inspiraci v oblasti záchrany památek.

Jako první ale nevznikl přímo server PROPAMÁTKY, začali jste pořádáním konferencí, je to tak?
Všechny naše projekty vznikaly postupně, podle potřeb. První větší dlouhodobý projekt byla konference o obnově a využití historických budov. Já už jsem podobné konference díky své práci znal, ale přišlo mi, že jsou vždy zaměřené jen na jednu skupinu lidí, např. úředníci, neziskovky, restaurátoři, architekti apod. Chtěl jsem udělat konferenci, která by jedno téma přednesla všem těmto skupinám. V roce 2008 jsme se zaměřili na kláštery a místem konání byl dominikánský klášter v Praze. Tam jsme totiž měli od začátku také kancelář. Podobná setkání od té doby pořádáme každý rok, kromě covidové pauzy. Letos na podzim bychom měli opět navázat. Vždy se zaměřujeme na jiná místa podle toho, co se zrovna řeší. Konferenci pravidelně pořádáme přímo na místě, o kterém setkání je. A to napříč Českem. Měli jsme třeba historická nádraží, venkovské fary, kostely, pivovary, radnice, větrné mlýny apod. K tomu ještě pořádáme další akci zaměřenou na financování takových projektů. To je ale více diskuzní salón a ukazujeme tam hodně příklady z praxe.

Jak vaše činnost pokračovala?
Po konferenci jsme začali vydávat sborníky přednášek. Pořád jsem si ale říkal, že bych ty informace chtěl dostat ještě k dalším lidem. Napadlo mě tedy nabídnout platformu, kde by se všechny užitečné informace ohledně obnovy památek sdružovaly. Vytvořili jsme internetový portál, který má vlastní redakci, a pravidelně ho aktualizujeme. Najdete tam informace o financování obnovy památek, kontakty na ověřené firmy a odborníky z oboru. Denně publikujeme aktuální zprávy, rozhovory se zajímavými osobnostmi apod.

K tomu od roku 2012 vydáváme tištěný čtvrtletní časopis, kde lidé najdou důležité informace i aktuální dění v tomto oboru. Poskytujeme ho pořadatelům oborových konferencí a seminářů, posíláme na výstavy a workshopy, kde jsme mediálními partnery. K dispozici je také v řadě institucí, krajů, měst a ministerstev.

V týmu máme skvělé redaktory, ale i další důležité kolegy, kteří se starají třeba o účetnictví, pečují o dárce apod. Většinu z nich tvoří lidé s hendikepem. Fungujeme tedy jako sociální podnik, zaměstnáváme lidi s postižením a poskytujeme jim vhodné podmínky pro práci. Mohou pracovat z domova nebo si v práci i odpočinout, když potřebují.

Jak zapojujete společnosti a odborníky na vašem serveru?
Kontakty sbíráme na konferencích nebo když komunikujeme realizované projekty obnovy památek a historických budov. Nebo se nám hlásí i sami, zapisujeme do našeho seznamu ověřených kontaktů všechny, kteří mají nějaké relevantní zkušenosti v oboru (zhruba 3–5 realizací), abychom tyto reference mohli veřejně prezentovat. Zapisujeme je zdarma, takže je to postavené na důvěře, a zatím jsme problém neměli.

Spolupracujete s odbornými institucemi?
Ano, zejména s Ministerstvem kultury a Národním památkovým ústavem, ale i se spoustou muzeí a galerií. Spolupracujeme po odborné stránce, zveme je na naše konference, děláme s nimi rozhovory, ptáme se na názory. Myslím, že máme dobré vztahy. Oni na nás zase odkazují lidi, že u nás najdou relevantní informace k obnově památek. My vlastně naší činností doplňujeme jejich práci, některé informace, třeba přehled firem, nemohou takové instituce zveřejňovat u sebe, musejí být nezávislí. Vše jde ruku v ruce.

Jaký je váš pohled na stav českých památek, zlepšujete se to za vašeho působení?
Zájem se určitě zvyšuje, to vidíme i z dat, která máme k dispozici, a já jsem obecně optimista. Myslím, že u nás lidé vztah k památkám mají. Monitorujeme třeba veřejné sbírky na záchranu památek, začali jsme v roce 2012 a bylo jich 112, minulý rok jich bylo vyhlášených přes 300. S veřejnými sbírkami se pojí soutěž MÁME VYBRÁNO, kde hodnotíme, jak se takové projekty podařily. A je jich opravdu hodně. Samozřejmě jsou nějaká místa, kde je to kritičtější, ale obecně se o památky u nás pečuje dobře.

Máte porovnání, jak je to u nás a v zahraničí?
Měl jsem možnost navštívit Kosovo právě kvůli projektu záchrany památek, už je to tedy několik let, a tam musím říct, že na tom nejsou zdaleka tak jako my. Ano, je to země více poničená válkou, peníze se tam sice do přestaveb investují, ale jsou řešené velmi necitlivě. Nemají takový systém památkové péče jako u nás. Navštívil jsem také Francii a překvapilo mě, že ve velkých městech byly třeba kostely ve špatném stavu. Možná to je nějaký jejich vztah k církvi, ale u nás, byť jsou lidé převážně bez náboženského vyznání, kostely a podobné církevní památky stále uchovávají ve velké míře v dobrém stavu. Nejsme k tomu lhostejní. Hodně věcí obnovujeme i svépomocí.

Zmínil jste projekt MÁME VYBRÁNO, čeho se týká?
Když jsme začali monitorovat veřejné zakázky na obnovu památek, tak nikdo nevěděl, zda a jak jsou vlastně úspěšné. Také nám přišlo fajn, aby se takové projekty komunikovaly a inspirovaly další. Rozhodli jsme se proto připravit soutěž, kde se tyto sbírky mohou porovnávat. Projekty záchrany památek hodnotíme v různých kategoriích, dáváme možnost hlasovat i veřejnosti. Výherci pak své zkušenosti mohou sdílet na našich konferencích. Tato soutěž má i zajímavý mediální dosah, takže díky ní informujeme veřejnost o našich aktivitách. Kromě soutěže je součástí projektu zmiňované diskuzní setkání a také tištěný časopis – bulletin. Ten vydáváme ve spolupráci s krajskými úřady. Nově hledáme pro celý projekt i firemní partnery, které by záchrana památek napříč Českem zajímala.

Jste nezisková organizace, je těžké najít prostředky pro chod celé organizace?
Zdroje se snažíme diverzifikovat. Máme klub přátel, což jsou pravidelní dárci a podporovatelé, kterým naše práce dává smysl a užitek. Vždy jsme rádi za nové dárce, kterým není stav našich památek a historických budov lhostejný. Máme pro ně různé výhody, např. náš časopis, sborníky, apod. Dále také nabízíme placené služby, a to jak firmám, tak institucím. A dostáváme také státní příspěvky na zaměstnávání lidí s hendikepem, což je kolem 30 % rozpočtu. Ale ostatní příjmy jsou čistě na nás. Pro další hledání finančních zdrojů, tzn. rozvoj fundraisingu bych v letošním roce rád nabídl spolupráci novému kolegovi nebo kolegyni. Vidím totiž veliký potenciál nejenom v rozvoji dárcovství, ale také v navazování vztahů s mecenáši nebo v rozvoji CSR projektů. Nápadů mám v tomto směru hodně, ale nestíhám je realizovat. Cílem je pro nás široká paleta příjmů a tím i finanční nezávislost.

Medailonek

Aleš Kozák byl sám úředníkem, který řešil stav památek. Památky mu nebyly lhostejné, a tak od roku 2007 buduje komunitu lidí, kterým záleží na českém kulturním dědictví. Provozuje server propamatky.cz, vydává čtvrtletník PROPAMÁTKY, pořádá odborné konference a vyhlašuje soutěž MÁME VYBRÁNO. Záchrana památek se stala jeho životním posláním.