Oheň jako ochrana i pomocník aneb Proč vlastně pálíme čarodějnice?

Velká hranice s hadrovou čarodějnicí na vrcholu, dobré jídlo a zábava. Tak většinou vypadá pálení čarodějnic. Možná vás proto překvapí, že historie tohoto zvyku nemá s oslavami moc společného. Přečtěte si, proč v noci z 30. dubna na 1. května zapalujeme ohně a na jaké zvyky jsme už dávno zapomněli.

Odkryté poklady i řádící čarodějnice

Filipojakubská noc byla považována za posvátnou už v pohanských dobách. Lidé věřili, že jsou tajemné síly v tento čas mocnější než kdy jindy a prováděli celou řadu rituálů. Tradovalo se například, že se právě v tuto noc otevírají jeskyně, aby lidem vydaly ukryté poklady. Také oheň hrál už tehdy magickou úlohu. Věřilo se, že popel z ohně zapáleného večer před filipojakubskou nocí má moc zlepšit úrodu. Skákání přes oheň pak mělo ženám zajistit plodnost a půvab.

Oheň ale sloužil také jako ochrana. Svatojakubská noc totiž podle pověstí byla časem pro rej čarodějnic. Ty se slétaly k oslavám sabatu, tančily a hodovaly. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly velké vatry. V době inkvizice pak upalovaní čarodějnic dostalo zcela nový, tragický rozměr. Už v 19. století byl ale zvyk zakazován jako pověrečný, problematický byl také v době komunismu. Slaměné nebo látkové čarodějnice jsou tak dnes už spíše symbolem loučení se starým a vítání jara.

Zvyky známé i neznámé

Pálení ohně na vyvýšeném místě již pro dnešní oslavy není podmínkou. S ohněm se ale pojily i další zvyky, které téměř vymizely. Typické bylo například vyhazování zapálených košťat do vzduchu. Netradiční rozsvícení oblohy mělo pomoci při odhalování a srážení poletujících čarodějnic. Ohořelé části košťat poté posloužily k ochraně hospodářství. Před příchodem prvomájového dne se také na mnoha místech stavěly vysoké májky. Ty můžeme vídat dodnes.

Jak slaví svět?

Valborg ve Švédsku, Valborgsaften v Dánsku a Valborgsnatten v Norsku. Ač pod různými názvy, v severských i pobaltských zemích je pálení čarodějnic velmi populární. Vítání jara je zde obvykle spojené s velkými společenskými oslavami, na kterých samozřejmě nechybí velké ohně. V některých místech dokonce stále dodržují staré zvyklosti a oheň zapalují pomocí tření dvou dřívek. Také v Německu mají oslavy filipojakubské noci dlouhou tradici. Na severu země se oslavy příliš neliší od těch českých. Ve venkovských oblastech na jihu se podobají spíše prvnímu dubnu, kdy na sebe lidé vymýšlejí nejrůznější nachytávky a vtipy.