Inspirace z knihovny: I smrt má srdce. Zlodějka knih představuje její něžnou stránku

Jaká je smrt? Mnozí známe její podobu ze strašidelných příhod, kde byla obvykle popisovaná jako pochmurná postava v kápi s kosou v ruce, která umí lidi pěkně vyděsit. Co když je to jinak? Co když má i smrt srdce?

Markus Zusak je australský autor, který už vydal pěknou řádku úspěšných publikací. V češtině vyšla trilogie o bratrech, jejíž první titul se jmenuje Roky pod psa, úspěšný byl také jeho román Posel. Nejčerstvějším dílem vydaným v Česku z jeho pera je Clayův most. I díky filmovému zpracování však nejoblíbenějším spisovatelovým dílem zůstává Zlodějka knih.

Autor v ní vypráví jedinečný příběh dívky Liesel, která po smrti matky a bratra zamíří k adoptivním rodičům. Píše se rok 1939 a městečko, kde žije se nachází v Německu. Sledujeme hrdinku, jak dospívá, její první kamarádství, ale i Němci, židé a mnoho dalšího, co k druhé světové válce patřilo.

Příběh je unikátní zejména v tom, že vypravěčkou není Liesel, ačkoliv o ní příběh je, ale smrt. Není se čemu divit, ve válečných letech měla hromadu práce. Zusak ji ve své knize, která doslova ohromila svět, vykresluje jako laskavou a lidskou bytost. „Poznáte mě důvěrně, a nebude to trvat tak dlouho; záleží to na souhrnu nejrůznějších proměnných. Postačí říct, že v jisté chvíli budu nad vámi stát, tak vlídná, jak jen bude možné. Vaši duši v náručí. Na rameni se mi usadí některá barva. Něžně vás odnesu pryč.“

Zusak, jak je pro něj typické i v jiných knihách, píše lyrickou prózu. Za pomocí pár slov umí perfektně vystihnout atmosféru, přičemž jeho talent spočívá v citlivosti, kdy se jeho přirovnání čtenáři zarývají až do srdce. Lidé se proto u jeho knih nezřídka kdy dojímají a pláčou. Zároveň však toto ždímání pocitů není laciné nebo naoko. Plyne samo a je výsledkem brilantního nakládání se slovy. Žádné není navíc, každé míří přesně na bránu. Ve Zlodějce knih Zusak předvedl svou životní formu.

Slovo autorky článku:

Zlodějka knih patří mezi moje nejoblíbenější knihy, ačkoliv díla věnující se válce zrovna nevyhledávám. To jen potvrzuje Zusakovo mistrovství, kdy i těžkou dobu a životní osudy dovede popsat krásně, aniž by snižoval jejich bolest či utrpení. Vypravěčka v podobě smrti byla už jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Autorský článek Gabriely Brázdové