Možná to taky znáte. Čekáte miminko a v hlavě se vám objeví spousta představ. Bude mít nos po tátovi, vlasy po mámě a co teprve oči? Modré po babičce, hnědé po dědovi nebo něco mezi? Barva očí je jedna z mála věcí, která člověka překvapí i dnes. Genetika není kalkulačka a někdy z ní vypadne odstín, který by vám ani nenapadl.
Dlouhá léta se říkalo, že hnědá vítězí nad modrou a tím to končí. Jenže takhle jednoduché to není. Barvu očí totiž neurčuje jeden gen, ale celá jejich směska. Každý z nich má vliv na to, kolik pigmentu se do oka uloží a jak se rozprostře.
Melanin je klíčovým faktorem určujícím barvu očí. Pokud ho máte více, duhovka působí tmavěji. Nižší množství melaninu vytváří světlejší odstíny, jako je modrá nebo zelená. Proto má mnoho novorozenců po narození modré oči a skutečná barva se začne formovat až postupem času. Pigment se v duhovce ukládá postupně a konečný odstín se může ustálit až kolem třetího roku života.
Může se tedy stát, že novorozenec s modrýma očima má po několika měsících zcela odlišný odstín duhovky. Jde o přirozený proces.
Geny pocházejí z obou stran rodiny a někdy si vyberou úplně nečekanou kombinaci. Třeba po mamince hnědou, po tatínkovi modrou a k tomu trošku pigmentu po prababičce. Výsledek může být cokoli od světle modré až po oříškovou.
Rodinná historie má na tomhle opravdu velký podíl. Někdy barva přeskočí generaci a objeví se u dítěte, i když ji rodiče vůbec nemají. Některé odstíny jsou natolik specifické, že působí zcela jedinečně. Genetika si prostě skládá vlastní mozaiku. A občas se stane, že jedno oko je o kapku světlejší než druhé. To je běžné a většinou si toho všimnete až při opravdu blízkém pohledu.
Obecně ale lze z barvy očí rodičů odhadnout s vysokou pravděpodobností, jakou barvu bude mít dítě. U dvou modrookých lidí je šance na modré oči u potomka přes 90 %, u dvou hnědookých je pravděpodobnost hnědých očí u dítěte zhruba 75 %.
Heterochromie je naopak něco, čeho si všimnete hned. Člověk může mít každé oko v jiném odstínu nebo může být jen část duhovky jinak zbarvená. Působí to výrazně a mnoho lidí to fascinuje.
Většina těchto případů je vrozená a naprosto v pořádku. Jde pouze o to, že se pigment v každém oku ukládá rozdílně – jedno obsahuje více melaninu, druhé méně. Světlo se pak v duhovce láme odlišným způsobem, což vede k rozdílnému zbarvení očí. Někdy je tento rozdíl jen nepatrný, jindy může být výraznější. Vzácně může heterochromie vzniknout i po úrazu nebo po zánětu, ale většinou je to jen zajímavá varianta, která nemá vliv na zdraví ani na vidění.
Ano, je to možné a není na tom nic neobvyklého. Při kombinaci genetické informace od rodičů, prarodičů i vzdálenějších předků může výsledná barva očí nabýt nečekaných odstínů. Dítě dvou hnědookých rodičů může mít modré oči a naopak, u rodičů s modrýma očima se může objevit tmavě oříšková barva.
Barva očí se sice na první pohled může zdát stejná, ale ve skutečnosti je pro každého člověka unikátní. Je to podobné jako s otisky prstů. Dva lidé mohou mít oba modré oči, ale jejich odstín, hloubka barvy, rozložení pigmentu a jemné detaily v duhovce se nikdy neshodují na sto procent.
Barva očí se nedá zcela přesně předpovědět. Záleží na pigmentu, světle, rodinné historii a troše náhody. Ať už jsou oči vašeho dítěte modré, zelené, hnědé nebo každé trochu jiné, vždycky to bude odstín, který je jen jeho. Je to prostě kombinace, která propojuje celé generace.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Co by můj syn měl vědět o světě? Kniha oblíbeného autora neporadí, ale pobaví
Jak funguje svět? Na co si v něm dát pozor? Co v životě hledat a před čím se naopak skrýt…