Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Do českých kin zamířilo Moje slunce Mad. Přibližuje život v Afghánistánu

3 minuty radosti
Foto: Aerofilms

Příslib úsvitu může rozzářit temnotu i v nejtěžších životních okamžicích, ať už se odehrávají kdekoliv – třeba i v Afghánistánu. V novém filmu Moje slunce Mad na sebe naděje bere podobu malého chlapce, který je odlišný od svých vrstevníků. Zároveň umí vtisknout smysl do situací, které jej zdánlivě postrádají.

Animovaný snímek Michaely Pavlátové, který vznikl na motivy knižní předlohy Petry Procházkové, vznikal řadu let. Čekání se přitom očividně vyplatilo – film získal cenu poroty v hlavní soutěži na největším festivalu animovaných filmů v Annecy. Čeští diváci mají nyní možnost spatřit jej v kinech, do kterých zamířil minulý týden. Můžeme prozradit, že je na co se těšit.

Film vypráví příběh Češky Herry, která se během studia vysoké školy zamiluje do svého afghánského spolužáka Nazira. Nedbá varování ostatních a s Nazirem odlétá do Kábulu, aby se stala součástí jeho islámské rodiny. V Afghánistánu ji čeká svatba a budování nového života. Jak to Herra zvládne? Naplní se její očekávání? Co ji tam vlastně čeká? Snímek zprostředkovává odpovědi na všechny tyto otázky citlivou formou. Divák má možnost nahlédnout do života naprosto odlišné kultury a udělat si o ní detailnější představu. Vážná témata se příjemně prolínají s humorem, který nepůsobí jako pěst na oko.

Hlavní linku s Herrou dokresluje hned několik příběhů, které se jí nějakým způsobem dotýkají. Jedná se zejména o chlapce Mada, kterého s manželem Nazirem vychovávají. Mezi ním a Herrou vzniká silné pouto, jelikož oba jsou tak trochu jiní. Právě jinakost se pro ně stává významným pojítkem. Důležitou roli pak zastává i Nazirova sestra Frišta, její manžel Kaiz a jejich společné děti. Ve snímku je vykresleno hned několik úskalí, na které jiná kultura naráží – například domluvené sňatky v mladém věku. Zároveň je zde patrná i lidskost, kterou zosobňuje postava dědečka, jenž je respektovanou a laskavou hlavou rodiny. Film ukazuje, že nikde neexistuje jenom černá nebo bílá: všude se obě barvy prolínají.

Související články

Podpořte Pozitivní zprávy

Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt

Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt

GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…

Zaručeně zlepší den

Tři spánkové návyky souvisí se stárnutím mozku, zjistili vědci

Záchranář vysvobodil čapí mládě z vlasce a odvezl ho na JIP

Z chátrajícího domu v Jizerských horách je infocentrum za 33 milionů

Armáda láká rekordně, náborový cíl splnila už v polovině roku

Inspirativní rozhovor

„Inspiruje mě to, co jsem přečetl, viděl, slyšel i prožil,” říká spisovatel Miroslav Hlaučo, autor románu Letnice

„Inspiruje mě to, co jsem přečetl, viděl, slyšel i prožil,” říká spisovatel Miroslav Hlaučo, autor románu Letnice

Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Nahlédněte do zákoutí dnešních vztahů. Příběhy Kláry Haunerové napsal sám život

Inspirace z knihovny: Nahlédněte do zákoutí dnešních vztahů. Příběhy Kláry Haunerové napsal sám život

Životy mileniálů nejsou jednoduché. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde především o zábavu…