Ze světa·5 minut radosti

Čtrnáctiletý kluk zachránil lasem tonoucího muže z řeky

Když se raft srazil s pilířem mostu a jeden z lidí na raftu skončil unášený proudem řeky Yellowstone, čtrnáctiletý Jory Thomas ho hodem lasa chytil na první pokus. Informovala o tom televize KTVQ.

#USA#záchrana#pomoc#lidé

Foto: Isabel Spartz/MTN News

Jory Thomas trávil o víkendu Čtvrtého července, amerického Dne nezávislosti, s rodinou čas na kempu svých prarodičů u řeky Yellowstone poblíž městečka Greycliff v Montaně. Čtrnáctiletý kluk z ranče má rád lov, jízdu na koni a práci s dobytkem – poslední rok se navíc pilně učil házet lasem dlouhým necelé čtyři metry (kovbojové mu říkají lariat), nejdřív na figuríny, pak i na telata při značkování na ranči. Ten den vzal laso s sebou na kemp, i když to podle babičky Sandy nikdy předtím nedělal. Informoval o tom server KTVQ.

Řeka Yellowstone teče z hor severozápadního Wyomingu přes stejnojmenný národní park až do Montany, měří přes 1 000 kilometrů a je poslední velkou nepřehrazenou řekou v pevninské části USA – v létě proto láká rafty, pádlovací prkna i plavce z celé Montany. V neděli 5. července do jejího proudu u Greycliffu vjel raft s pádlovacím prknem a narazil do pilíře mostu. Podle policie skončili ve vodě tři až čtyři lidé, většina se dostala na břeh sama, ale jeden muž se topil dál po proudu a křečovitě se držel plovoucího chladicího boxu. Z řeky se ozývalo volání o pomoc.

Laso vylétlo z břehu

Jory si vyprázdnil kapsy, přebrodil boční kanál po pás a rozběhl se podél břehu, aby unášenému muži stačil. Nějak ho přesvědčil, ať se pustí chladicího boxu – a pak hodil laso, které ho na první pokus chytilo kolem paže a krku. Společně s dalším mužem ho pak dotáhli vodou po hruď až ke břehu. Záchranáři dorazili, až když už byl v bezpečí na břehu.

„Proud byl tehdy hodně rychlý a on se pohyboval hodně rychle. Jediné, na co jsem se dokázal soustředit, bylo dostat ho z vody, protože jsem nechtěl, aby se mi kdokoli topil před očima," popsal to Jory pro televizi KTVQ. Sám nad svým úspěchem nijak nejásal: „Měl jsem štěstí, že jsem ho chytil hned napoprvé." Podle šerifa okresu Sweet Grass Alana Ronneberga to ale žádná náhoda nebyla: „Podle mě Jory tomu muži stoprocentně zachránil život. Kdyby nezasáhl, šance, že se ten muž dostane ke břehu, byly podle mě mizivé," řekl šerif a dodal, že chlapec nejednal impulzivně, ale odvážně – všiml si, že je někdo v nesnázích, a jednal, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu druhému.

Stejné pravidlo platí i u nás: podle Českého statistického úřadu u nás ročně utone kolem 160 až 180 lidí, nejčastěji poté, co spadnou nebo skočí do řeky, rybníka nebo jezera. I čeští záchranáři proto v první řadě radí hodit tonoucímu cokoli plovoucího po ruce, a teprve když nic jiného nezbývá, jít za ním do vody sám.

💡 Zajímavost: Záchranáři učí přesně opačný postup, než by čekal laik – zásada „dosáhni, hoď, vesluj, teprve jdi" řadí skok do vody až na poslední místo, protože je pro zachránce nejnebezpečnější. Jory tak svým hodem lasa nevědomky použil přesně tu variantu, kterou doporučují i profesionálové, píše Scout Life.

Rodina zvyklá pomáhat

Podle Cowboy State Daily slouží Joryho otec Jase Thomas třicet let jako dobrovolný hasič v Big Timber Volunteer Fire Department; podle dalších amerických zpráv o zásahu dělají dobrovolníky u stejného sboru i Joryho bratři. „Nejvíc mi šlo o to, dostat syna zpátky celého," řekl po zásahu – jako dlouholetý hasič totiž moc dobře věděl, do jaké rychlé a studené vody se jeho syn pustil. Jory podle otce pomáhá cizím lidem běžně, bez velkých řečí a bez fanfár: „Budeme ve městě v obchodě a uvidíte tam staršího člověka, který si nedokáže sám sbalit nákup. On beze slova přijde, sbalí mu ho a odnese k autu." I babička Sandy o vnukovi mluví stejně – jako o klukovi, kterému je pomáhání ostatním vlastní a nikdy to nebyla žádná póza pro cizí lidi.

Na linku 911 volali lidé z břehu v 17:39, policista dorazil na místo o tři minuty později. Co se se zachráněným mužem dělo dál, zprávy neuvádějí; podle dostupných informací převzali péči o něj přímo na místě záchranáři.

Laso jako běžná rančová dovednost

Rodina žije poblíž Big Timberu, střediska okresu Sweet Grass, kde podle sčítání lidu žije necelé čtyři tisíce lidí – celý okres je čistě venkovský a přes 60 procent jeho území zabírají farmy a ranče s dobytkem. V Montaně podobné dětství jako Joryho tedy není žádná výjimka. Děti z farem se tu podle magazínu Simply Local Billings, který mapuje mládežnický rodeo sport v Montaně, učí jezdit na koni „prakticky dřív, než se naučí pořádně chodit" a od malička soutěží v disciplínách jako házení lasem. Podobné dovednosti dětem na rančích běžně předávají i chovatelské kroužky typu 4-H – celostátní americká organizace pro venkovskou mládež, která funguje už přes sto let a učí děti vedle práce s dobytkem i základy vedení, zodpovědnosti a týmové práce. Jory tak jen využil dovednost, kterou si osvojil kvůli běžné práci na ranči – k záchraně člověka ji ale nikdy netrénoval.

Kluk, co si to nechal pro sebe

Přestože se o jeho zásahu psalo v novinách po celé Americe, Jory sám svůj čin nijak nezveličuje a před kamerami není ve své kůži. „Myslel jsem si, že umím pomoct s dobytkem. Ne že budu pomáhat lidem," řekl novinářům s úsměvem, jako by ho samotného ještě pořád trochu překvapovalo, k čemu se dá dovednost naučená na ranči nakonec použít.

Klikněte, když vám článek udělal radost

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivních zpráv.

Napsal: Libor Hoření
Redaktor Pozitivních zpráv

Potěšil vás článek? Pošlete ho dál!

Dobrá zpráva udělá radost dvakrát — vám i tomu, komu ji pošlete.

Další dobré zprávy

Zobrazit všechny články

❤️ Nejoblíbenější tento týden