EU zakázala velkým firmám ničit neprodané oblečení a obuv

Ještě donedávna bylo běžné, že velké módní firmy neprodané oblečení jednoduše zničily – naházely ho do drtičky nebo spálily, aby se nedostalo na trh se slevou. Od poloviny července 2026 to už v Evropské unii nejde. Tuny bot a triček, které se dřív bez povšimnutí měnily v popel, teď čeká druhý život – ať už na pultu s výrazně nižší cenovkou, u charity, nebo v podobě přepracovaného nového výrobku.

Konec pálení a skartace neprodaného oblečení

Od 19. července 2026 platí v EU zákaz ničení neprodaného oblečení, obuvi a módních doplňků pro velké firmy – tedy podniky, které podle evropské definice nespadají mezi malé a střední: v praxi jde o firmy s 250 a více zaměstnanci, případně i o menší firmy, pokud zároveň překračují obrat 50 milionů eur i bilanční sumu 43 milionů eur. Místo skartace nebo spalování musí firmy přebytky přednostně udržet v oběhu – prodat se slevou, darovat, opravit nebo přepracovat na nový výrobek (takzvaný remanufacturing). Pravidlo zavádí nařízení EU o ekodesignu udržitelných výrobků (zkráceně ESPR) a oblečení s obuví je vůbec první skupinou zboží, na kterou se tenhle zákaz vztahuje – u dalších výrobků teprve přijde na řadu.

Zajímavé je, že samo nařízení mezi „zničení" počítá i recyklaci na surovinu – tedy rozemletí nebo rozvláknění látky, ze které pak vznikne něco úplně jiného. Recyklovat neprodané zboží tak firma smí jen tehdy, když splní některou z povolených výjimek, a i pak má mít recyklace přednost před spálením nebo skládkováním. Jediné cesty, které se za „zničení" nepočítají vůbec, jsou darování, oprava, renovace, přepracování na nový výrobek a příprava k dalšímu použití – tedy postupy, díky kterým věc dál slouží svému účelu, ať už v původní, nebo upravené podobě.

Výjimky existují jen pro opravdu vážné důvody: bezpečnostní riziko, neopravitelné poškození, padělky, nebo situace, kdy firma prokazatelně nabídla zboží k darování aspoň třem vhodným charitám nebo ho na svém webu nejméně osm týdnů bezvýsledně nabízela zdarma. Firma si navíc musí zničené kusy pořádně zdokumentovat, doklady uchovat pět let a jednou ročně zveřejnit zprávu o tom, kolik toho vlastně zničila – ničení tak přestává být tichou záležitostí za zavřenými dveřmi skladu.

Firmám se dosud ničení přebytků často vyplácelo víc než jejich prodej se slevou nebo darování – bylo to jednodušší a levnější než řešit skladování či logistiku druhého využití, a dosud navíc neexistovala jednotná celoevropská povinnost taková množství veřejně vykazovat. Nové pravidlo tuhle rovnici mění: ničení teď navíc znamená administrativu a povinné zveřejňování, takže se firmám vyplatí hledat pro přebytky smysluplnější cestu.

Kolik oblečení se dosud ničilo

Podle analýzy Evropské agentury pro životní prostředí se v Evropě ročně zničí odhadem 264 až 594 tisíc tun textilních výrobků (nejen oblečení, ale i vrácené zboží), aniž by byly kdy použity ke svému účelu – tedy 4 až 9 procent všeho textilu, který se v EU vůbec prodá. Vztahuje se to k datům z roku 2020 a agentura sama upozorňuje, že jde spíš o podhodnocení, protože veřejných a transparentních údajů je k tématu obecně málo. Evropská komise k tomu dopočítala, že horní odhad zničeného textilu odpovídá zhruba 5,6 milionu tun CO2 ročně – tedy skoro tolik, kolik v roce 2021 vypustilo za celý rok Švédsko.

Malé firmy počkají, střední se přidají za pár let

Zákaz zatím dopadá jen na největší hráče. Střední firmy budou mít stejnou povinnost až od 19. července 2030, tedy o čtyři roky později než velké firmy. Malé firmy a mikropodniky jsou z pravidla trvale vyňaté – Komise si ale nechává otevřenou možnost pravidlo v budoucnu rozšířit, pokud by se firmy povinnosti snažily obcházet třeba uměle rozdělenou strukturou.

Co na to Česko

Přímo k tomuto nařízení se čeští úředníci zatím veřejně nevyjádřili, ale textilní odpad řeší i tuzemská pravidla. Podle Ministerstva životního prostředí se v Česku ročně vyhodí přibližně 180 tisíc tun textilního odpadu a textil tvoří tři až čtyři procenta obsahu běžné popelnice. Od 1. ledna 2025 proto musí mít každá obec místo, kam lidé mohou nepotřebné oblečení a obuv odložit – v zemi už funguje kolem deseti tisíc sběrných kontejnerů na textil. Podobný systém, kde náklady na sběr a zpracování nesou výrobci, má v Česku vzniknout do dubna 2028 – konkrétní výše ani způsob výpočtu poplatku ještě nejsou hotové, jako inspirace ale slouží Francie, kde výrobci na podobný systém přispívají za každý prodaný kus.

Pro představu, jak to vypadá v praxi u obyčejných lidí: letošní jarní Swap Festival pomohl po celém Česku vrátit do oběhu 28 tun oblečení, knih, nádobí a dalších věcí – číslo není přímo srovnatelné s celkovým textilním odpadem v zemi (jde o jiný druh věcí i jiné měřítko), ale dobře ukazuje, že i obyčejná výměna má reálný dopad. I malé osobní kroky, jako je swap nebo darování starého oblečení charitě, tak zůstávají užitečné vedle nových evropských pravidel pro velké firmy.

Digitální pas výrobku teprve přijde

Nařízení počítá i s takzvaným digitálním pasem výrobku – digitálním záznamem, který by měl u oblečení uvádět třeba to, z čeho je vyrobené, jak moc zatěžuje životní prostředí nebo jak snadno se dá opravit. Pro textil ale tahle povinnost ještě neplatí: Evropská komise plánuje přijmout konkrétní pravidlo pro oblečení a obuv orientačně v roce 2027, přesný obsah pasu i datum, od kdy bude opravdu povinný, ale zatím nejsou stanovené – v praxi se dá čekat ještě několik let. Od letošního zákazu ničení ho tak dělí notný časový odstup.

Co si z toho odnést

Nové pravidlo neznamená, že firmy najednou přestanou vyrábět víc, než prodají – ale poprvé je nutí přebytky zdokumentovat a najít jim smysluplné využití místo drtičky. Kdo si chce příště koupit oblečení z výprodeje nebo z druhé ruky, může si tak být o něco jistější, že tím pomáhá řešit problém, který dosud zůstával většinou skrytý za zdí skladu.

Oblečení a obuv jsou navíc jen první zastávkou – pravidla ekodesignu udržitelných výrobků mají v dalších letech postupně zamířit i na další skupiny zboží, u kterých se firmám dosud vyplácelo přebytky raději zničit než s nimi dál pracovat. Než na řadu přijdou, ukáže právě textilní průmysl, jak dobře se podobná pravidla dají v praxi hlídat a vymáhat – a jestli oznamovací povinnost a hrozba zveřejnění stačí k tomu, aby firmy samy od sebe začaly plánovat výrobu s menšími přebytky.

---

Ověřeno z:

• Evropská komise — vstup zákazu ničení neprodaného textilu v účinnost (17. 7. 2026)
• Nařízení EU 2024/1781 (ESPR), recitál 55 a čl. 25 — definice zničení a výjimky
• Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) — odhad zničeného textilu v EU (data 2020, report 2024)
• Ministerstvo životního prostředí ČR — textilní odpad, sběrná místa a připravovaný systém EPR
• Ellen MacArthur Foundation — globální odhad plýtvání textilem (report 2017)
• Swap Prague — výsledky jarního Swap Festivalu 2026