Vypuštění nejstaršího stáda slonů zpět do divočiny se stalo největší událostí celého roku, který filmový štáb strávil v keňském záchranném centru Reteti. Chvíli plánovali jako velkou slavnost. Pozvali místní komunitu, keňské představitele, sešlo se hodně lidí. Informoval o tom server PBS Nature.
Aby zachytili každý detail, rozmístili kamery skoro všude. „Měli jsme GoPro na každém myslitelném místě, běželo několik kamer najednou, měli jsme dron. Všechno jsme pečlivě naplánovali," popisuje jeden z tvůrců atmosféru toho dne. A dělo se toho hodně. Sloni vycházeli z brány, lidé plakali, emoce byly hmatatelné.
Když se pak zvířata rozešla do buše, nastalo zvláštní ticho. Štáb začal balit techniku. Asi po pěti minutách se ale rozezněl mohutný zvukový systém, ošetřovatelé a celá komunita Samburu spustili velkou oslavu. Filmaři se zeptali, jestli můžou točit dál. „Bylo opravdu výjimečné tam být a být toho svědkem," vzpomíná tvůrce. Podle ošetřovatelky Naomi, která ve druhém dílu série vystupuje, byla ta oslava pro místní způsobem, jak zpracovat vlastní pohnutí. Ve výsledné scéně je to prý cítit.
Reteti není obyčejné útočiště. Funguje od roku 2016 a od otevření zachránilo přes 150 osiřelých slonů. Je to zároveň první záchranné centrum pro slony na světě, které vlastní a řídí sama domorodá komunita, a leží uprostřed rozlehlé rezervace Namunyak v severní Keni. Při každé záchraně tým čeká až 72 hodin, aby dal matce každou možnou šanci se pro mládě vrátit. Díky té trpělivosti se povedlo znovu spojit přes čtyřicet osaměle nalezených mláďat s jejich matkami.
Druhá část natáčení mířila k místu, které je pro celé Reteti klíčové, a přitom bylo dlouho skryté kamerám. Uprostřed suché sezóny se Samburu i divoká zvěř scházejí u vodních jam ve vyschlých říčních korytech. Studny nejdřív vyhrabou samotní sloni, kteří čichem zachytí vodu pod povrchem a hrabou kly, aby se k ní dostali. Za nimi přijdou pastevci Samburu a kopou hlouběji, aby napojili sebe i svůj dobytek.
Říká se jim zpívající studny. Když Samburu vodu čerpají, prohlubují úzké jámy sahající až do hloubky patnácti stop a přitom zpívají rytmický chorál chválící jejich dobytek. Každé stádo má vlastní píseň, kterou svolává právě svá zvířata. Písek přitom funguje jako přírodní filtr, který vodu zbavuje nemocí a obohacuje ji o vápník, hořčík a draslík. Právě proto sloni i lidé dávají téhle vodě přednost.
Přes den chodí ke studním pastevci. Za tmy přicházejí sloni. A tady začíná problém, kvůli kterému Reteti řeší tolik záchran. Velcí sloni se u jam tísní, dychtiví po vodě po horkém dni, tlačí se o místo a mláďata mezi nimi občas ztratí oporu a spadnou dovnitř. Ven se nedostanou, jejich chobot je ještě krátký. Stádo se pak celou noc snaží mládě vytáhnout, samice dokonce odhánějí hyeny.
Přesně tuhle noční scénu chtěl štáb natočit, jenže ve tmě to není snadné. Kameraman Andy Nelson Berger přišel s nápadem nasvítit celou šířku koryta infračervenými světly. „Zrovna teď stavíme infračervená světla na dnešní noc. Máme tu zpívající studny, kam by podle nás mohli sloni v noci přijít a hrabat si vlastní vodu v korytě," vysvětluje Berger. „Abychom to mohli natočit, filmujeme infračervenými kamerami a světly. Jedno dáváme dolů kvůli hezkému nasvícení z nízkého úhlu a tři nahoru."
Koryto bylo skoro čtyři sta metrů široké a všechno bylo potřeba nasvítit. Berger ovládal jednotlivá světla z panelu ve voze, aby zbytečně nevybil baterii během prvních hodin. Infračervená technika se ostatně v přírodovědném filmu i při sledování zvěře používá právě proto, že dokáže odhalit noční chování zvířat, aniž by je rušila. Kamera vysílá neviditelné infračervené světlo, které scénu nasvítí, ale zvířata ho nevnímají.
Krátce po setmění dorazili sloni, a to ve velkých počtech. Berger pracoval s upravenou kamerou, která vidí infračervené spektrum, a zachytil zvířata, jak přicházejí ke studním. Ve výsledku to prý vypadalo jako svit měsíce. „Sloni ani ostatní zvířata infračervená světla nevidí, takže jsme natáčeli přirozené chování, které naše kamery normálně zachytit nedokážou," říká jeden z tvůrců.
Koryto v noci žilo. „Bylo to jako tržiště, všichni přicházeli, vzájemně na sebe reagovali," popisuje člen štábu. Uviděli i mládě, jak leží na břiše a natahuje se dolů pro vodu, zatímco kolem něj přešlapují obrovské nohy dospělých slonů a matka se ho snaží krýt vlastním tělem. To konkrétní mládě mělo štěstí a do studny nespadlo. „Byli jsme u vytržení, že jsme mohli vidět, co se v korytě děje v noci," uzavírá tvůrce.
Zdroje:
Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Poetický příběh o pouti jednoho hlemýždě vykouzlí úsměv na tváři nejen dětem
Putovat světem a životem doslova hlemýždím tempem nemusí být nutně na škodu. Zvolnit v dnešní…