Tisíce druhů orchidejí místo zbraní a kokainu. Kolumbijská rodina mění pověst země péčí o přírodu

Kolumbie je vedle vleklého konfliktu a problémů s drogami také zemí orchidejí. Právě na krásu a hojivé účinky přírodního dědictví sází rodina Hincapié. A to doslova – navrací tyto květiny do místních lesů a ve své rezervaci pečuje o jejich ohrožené druhy.

Kolumbie je jednou z nejrozmanitějších zemí světa. Díky unikátní poloze zde najdeme pět různých biogeografických oblastí – karibské i pacifické přímořské ekoregiony, savany na východě, andskou horskou přírodu ve středu země a směrem k jihu amazonské deštné pralesy. Po staletí byla domovem více než čtyř tisíců různých druhů orchidejí. V poslední době je ale přes polovinu z nich ohroženo kvůli popularitě na černém trhu i devastaci přírody.

Rostliny s vábivou vůní a barevnými květy však leží v srdcích místních obyvatel, kterým není tato situace lhostejná. María Luisa Hincapié, její muž Luis Carlos a dcera Mar se proto rozhodli, že je nejlepší začít u sebe. Svou lásku k orchidejím projevují navracením původních druhů a jejich opylovačů do zdejší horské přírody. Na vypleněném úbočí založili v roce 2001 rezervaci, která se po letech rozrostla v les, několik skleníků a více než čtyři tisíce druhů orchidejí.

S postupnou obnovou půdy se vrátily včely, uchytily se náletové rostliny a začali se objevovat ptáci, žáby a větší savci. Projekt postupně přilákal i veřejnost. Ta se může v rámci dobrovolnictví zapojit do péče o tyto vzácné květiny, jež podle některých Kolumbijců dokážou cítit a vnímat. „Jednou k nám přišla žena po dlouhém a těžkém umírání manžela a strávila nějaký čas dotýkáním se konkrétní orchideje. Následujícího dne rostlina uschla a téměř zemřela. Ale vzpamatovala se,“ popisuje María Luisa pro Emmergence Magazine situaci, ve které podle ní květina absorbovala smutek truchlící vdovy.

Rodina však doufá, že nezůstane jen u jejich snahy. Nejmladší z klanu, Mar, říká, že cítí poslání změnit pohled na svou vlast a přitáhnout pozornost k místní přírodě, umění a literatuře. „Gabriel García Márquez tvořil v žánru magického realismu, protože je to zde kouzelné,“ vysvětluje. „Příroda nás učí o odolnosti, rozmanitosti, naději, druhé šanci a uzdravení. Začít s erodovanou zemí, přeměnit ji na malý les plný života a mít možnost být svědkem návratu mnoha původních druhů – stejně jako být schopen žít v harmonii s jinými druhy – je něco jedinečného a úžasného,“ uzavírá její matka María Luisa.