Venčení psů z útulků není pro každého, zájem přesto roste

Půjčit si psa z útulku a vydat se s ním na dvouhodinovou procházku. Tuto možnost vyhledává čím dál více lidí, zvlášť v Praze. Taková pomoc je pro útulky vítaná a cenná, dobrovolníci však musí myslet na dodržování nezbytných pravidel.

Útulky, které venčení umožňují, mají zpravidla předem dané časy, kdy je to možné. Od dobrovolníků vyžadují doklad totožnosti, pak třeba také mobilní telefon či zaplacení vratné zálohy. „Pokud se chystáte na delší procházku, doporučujeme vzít s sebou vodu pro sebe i pejska. Obojek, vodítko a případně náhubek vám půjčíme spolu s pejskem. Doporučujeme také starší oblečení a pevnou kvalitní obuv, prosím v bílé minisukni a na jehlových podpatcích nechoďte,“ uvádí s nadsázkou Útulek Tábor. A pak je samozřejmě třeba dodržovat nezbytná pravidla jako nepouštět psa z vodítka nebo ho neuvazovat.

Ani tyto kroky však zájemce neodrazují. „Zájem je obrovský, především pak o víkendech a v době, kdy je hezké počasí. Výrazný nárůst pozorujeme i v průběhu let,“ uvádí ředitelka útulku Dogpoint Michaela Zemánková. To potvrzuje i Eva Tomečková z ostravského útulku: „Zájem je velký a bohužel již pár minut po otevření brány pro venčení někdy nemůžeme všem zájemcům vyhovět.“

Pomoc dobrovolníků je pro útulky důležitá, jinak by totiž venčení museli zastat sami pracovníci, má to však své ALE. „Velkým přínosem jsou pro nás ti dobrovolníci, kteří nejdou do útulku uspokojit své potřeby, ale potřeby psů – tzn. respektují, že ne každý pes stojí o kontakt, mazlení a pusinkování, zvládnou vzít i většího psa nebo případně přijedou i jindy, než jen o víkendu. A také pokud plně respektují naše pokyny a instrukce,“ vysvětluje Zemánková.

A totéž zaznívá i z Ostravy: „Venčení veřejností je  přínosem v případě, kdy přijdou venčit lidé s pochopením pro útulkové psy a taky s dobrou sledovací schopností, kdy nám mohou podrobněji popsat jak se pejsek chová při různých situacích, které po dobu venčení nastanou. Dvouhodinová túra s běžícím venčitelem a sípajícím psem na druhém konci vodítka je vyčerpávající pro oba a není žádným přínosem.“

Útulky přesto na dobrovolníky nezanevřely a jejich pomoci si cení. „Pro psa, který neměl v životě štěstí na páníčka, je takovýto kontakt obzvlášť důležitý. Nejen, že se mu dostane fyzického vyžití a nových podnětů, ale taková procházka (třeba i plná her) pomáhá zvyšovat jeho důvěru k člověku. Zpříjemňuje mu také pobyt v útulku, eliminuje nežádoucí chování a snižuje stres,“ uzavírá Zemánková.