Indové z federálního státu Tamilnádu vypsali odměnu 1 milion dolarů pro toho, kdo věrohodně rozluští takzvané písmo civilizace údolí Indu. Krátké nápisy známé hlavně z pečetidel a keramiky. Právě jejich stručnost (často jen kolem pěti znaků na řádek) je pro badatele obrovský problém. Bez delších textů je těžké ověřovat významy a zvukové hodnoty znaků. Informoval o tom server Earth.
Další překážkou je chybějící „bilingvní“ artefakt, tedy předmět se stejným textem ve dvou různých písmech, který by umožnil přímé porovnání. Vědci se tak musí opírat hlavně o opakující se vzory a statistiku, přičemž se stále vede spor, zda znaky vyjadřují hlásky, slova, nebo kombinaci obojího. Tamilnádu přitom slibuje, že o uznání rozhodnou archeologičtí odborníci. Tedy ne popularita teorie, ale její ověřitelnost napříč stovkami nápisů.
Objevují se přitom nové cesty, jak se k tajence přiblížit. Státem podpořená srovnání například hledala shody mezi značkami na keramice z jižní Indie a znaky z oblasti údolí Indu a hlásí výrazné podobnosti (byť samy o sobě ještě neříkají, jak text číst). Už dříve navíc statistické analýzy naznačily, že pořadí znaků se chová spíš jako skutečný jazyk než jako náhodné značky, což otevírá dveře i pro metody strojového učení. Pokud se podaří stanovit jasná pravidla a „zafixovat“ alespoň část čtení, mohlo by to po tisících letech vrátit hlas civilizaci, která uměla plánovat města, obchodovat na dálku a zjevně potřebovala něco systematicky zapisovat.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Půlnoční knihovna je doslova hitem, který naláká k četbě i spoustu nečtenářů. Stojí opravdu za to?…