Možností, jak se zapojit, je hned několik. Putovní kamínky můžete vlastnoručně pomalovat, přičemž je ideální použít přírodní barvy, které nebudou zatěžovat životní prostředí. Na zadní stranu pak připište název skupiny #Kamínky a vaše poštovní směrovací číslo. „Kamínek položte na viditelné místo, kde je pravděpodobné, že si jej někdo všimne. Poté ho vyfoťte, sdílejte ve skupině spolu s informací o městě a PSČ, odkud vyráží a pak už se může vydat na své putování,“ radí tvůrci facebookové stránky, kam nadšenci přidávají své výtvory či nálezy.

Kamínky však můžete také jen hledat. Když na nějaký narazíte, vložte jeho fotku do skupiny. Díky poštovnímu směrovacímu číslu pak zjistíte, odkud kamínek putuje. Následně si svůj nález můžete vzít, vyměnit ho za jiný nebo ho nechat čekat na další hledače.

Jak vznikl nápad vytvořit dobrovolnickou skupinu na Facebooku?

S kamarádkou jsme si říkaly, že bychom chtěly dávat lidi dohromady, formu facebookové skupiny jsme zvolily proto, že se sociálními sítěmi pracuji už léta a vím, že tam komunity lidí se společným zájmem můžou dobře fungovat. Vytvořily jsme proto skupinu a pozvaly jsme své přátele a lidi, mezi kterými je normální si navzájem zadarmo pomáhat.

Co ve skupině lidi nejčastěji nabízeli a poptávali?

Původně jsme si myslely, že budou nabízet především online pomoc, jako je doučování, sdílení zajímavých materiálů pro rodiče a děti a podobně. Nečekaly jsme, že se tam začnou objevovat třeba nabídky na rozvoz obědů. Protože se nabídka a poptávka pomoci tak rozšířila, vznikl potenciál i pro lidi mimo původní skupinu. Začaly jsme tak oslovovat dodavatele sociálních služeb i nevládní organizace v Brně a okolí, abychom jim nabídly dobrovolnou pomoc.

Díky skupině se vám podařilo rozjet či podpořit spoustu užitečných projektů. Můžeš některé zmínit?

Pomáhaly jsme například se šitím roušek v Brně – šicí dílny jsme sice přímo neorganizovaly, ale sháněly jsme dobrovolníky na šití i řidiče, kteří by roušky rozváželi, sbíraly jsme materiál nebo organizovaly bezkontaktní dobrosbírky. Ty se týkaly například oblečení nebo dek a spacáků pro lidi bez domova. Asi čtrnáct dní po začátku karantény se totiž prudce ochladilo a v noci mrzlo, spousta nocleháren ale byla zavřená a lidi bez domova tak neměli kam jít, takže jsme se rozhodly jim pomoct.

Ve spolupráci s IQ Roma Servis jsme také uspořádaly bezkontaktní sbírku počítačů a tabletů pro děti ze sociálně slabších skupin, které zůstaly doma, ale neměly se jak online vzdělávat. Bezkontaktnost sbírek jsme zajistily tak, že řidič lidem zavolal a oni věci nachystali před dům a odešli, aby co nejvíc omezili kontakt. Inspirovaly jsme se u firem rozvážejících jídlo, jako je Dáme jídlo nebo Rohlík.cz.

Na co jsi v souvislosti s vašimi dobrovolnickými aktivitami nejvíc pyšná?

Na vznik denního kontaktního centra pro lidi bez domova na Vlhké v Brně. Spolupracovaly jsme na jeho založení s městem, ale hlavní podíl na něm má společnost Podané ruce. Spolupráce s touto neziskovou organizací funguje velice dobře a máme další společné plány do budoucna.

Když jsi zmínila plány do budoucna, jak chcete po skončení karantény využít samotnou skupinu Dobro v době korony?

Hodně o tom přemýšlíme a debatujeme. Byly bychom rády, aby zůstala v pohotovosti – aby lidé věděli, že můžou nejen pomáhat, ale také se obrátit na ostatní, když budou sami potřebovat pomocnou ruku, a to i mimo krizi. Přes léto možná budeme mít problém s nedostatkem dobrovolníků, protože studenti se vrátili do škol a ostatní do práce. Vymýšlíme proto kampaň, jak je zapojit i nadále a přesvědčit je, aby dobrovolnické činnosti věnovali třeba jedno odpoledne v týdnu, až se vrátí z dovolené.  Uvidíme, jak se situace vyvine.

Medailonek:

Jana pracuje jako marketingová konzultantka se specializací na sociální sítě, PR a copywriting. Kromě toho je politicky i společensky aktivní – dlouhodobě se zajímá o sociální problematiku a životní prostředí. Spolupracuje také s mnoha organizacemi, které v těchto oblastech působí. V současné době se stará o malou dcerku a ve volném čase ráda sportuje, peče a vychutnává si dobrou kávu či víno.

Adventní běhání založila jako neformální iniciativu a facebookovou skupinu v roce 2015 Babeta Schneiderová. „Když jsem bydlela v Anglii, tak moji kamarádi ultramaratonci takhle adventně celý prosinec běhali a pozvali mě k sobě do facebookové skupiny, abych se k nim přidala. Moc se mi to líbilo. Mezitím o nás vyšel v anglických novinách článek a naše malá skupinka se výrazně zvětšila. V zahraničí jsem si řekla, že až se vrátím do Čech, takovouto běhací skupinku taky založím,“ popsala. „Nejdříve jsem do skupiny pozvala mých nejbližších 20 kamarádů, o kterých jsem věděla, že běhají. Teď máme přes 1 850 členů z celého Česka.“

Postupně se z pouhého běhání stala akce s charitativním přesahem. Jak k tomu došlo? „Loni jsem měla pocit, že by se ta neskutečná vlna pozitivní energie a emocí měla nějak zužitkovat. Tak mě napadlo, že bychom měli běhat nejen proto, abychom se my sami cítili dobře, ale abychom svým během i někomu pomohli. Vznikl tak nápad během i pomáhat těm, kteří v životě neměli velké štěstí,“ přiblížila. Zapojit se do adventního běhání může každý, stačí vstoupit do facebookové skupiny.

Tento rok se naběhané kilometry promění v konkrétní obnos peněz, který bude použit na potřeby čtyř dětí. Finance konkrétně zamíří k sedmileté Božence, která potřebuje speciální vozík, aby byla pokud možno co nejsamostatnější. Pak také ke dvojčatům Tadeášovi a Mikimu, kteří potřebují speciální neurorehabilitace a pomůcku k usnadnění mluvení a polykání. Pomoc zamíří také ke skoro šestiletému nedoslýchavému Filipovi, který se potýká s epilepsií a mentální retardací. Od minulého roku fungují webové stránky a malý e-shop se sportovními doplňky ve vánočním stylu. Část výnosu směřuje k rodinám nemocných dětí.

Celkem 704 účastníků studie mohlo v rámci experimentu spolupracovat, či se naopak soustředit na sebe při výměně karet se spoluhráči ve dvou skupinách, které měly dohromady různou míru kooperace. Dle výsledků studie účastníci spolupracovali více s kooperativním partnerem v nekooperativní skupině, než když měli nekooperativního partnera ve spolupracující skupině.

„Už dlouho se lidé snaží odhalit důvody, proč lidé spolupracují i s naprostými cizinci. Naše zjištění ukazuje, že lidé jsou mnohem více ovlivněni touhou po reciprocitě než konformitě, když se rozhodují spolupracovat s ostatními,“ uvedl výzkumník Angelo Romano působící na univerzitě v Turíně a Amsterdamu.

Zdroj: psychologicalscience.org

Každá z žen má za sebou odlišný příběh. Některá je na vozíku vlivem zranění, například po autonehodě, jiná si svou diagnózu nosí už od dětství. Spojuje je ale láska k tanci, vzájemné přátelství a vůle nevzdávat se.

Skupina funguje od roku 2012. Její členky zdůrazňují, že celá myšlenka není jen o tanci, ale i o předání poselství a posílení ostatních, aby pokračovali ve své vášni bez ohledu na schopnosti. Samy Rollettes se příležitostně dávají dohromady s klasickými tanečníky, a ukazují tak, že tanec je univerzální a užívat si ho může kdokoliv.

Na taneční video se můžete podívat zde.