Kde se vzal prvotní nápad malovat rakve?
Miroslava: Seděly jsme u Markéty v kuchyni a řešily, co bychom mohly tvořit, protože zrovna byly takové hluché měsíce. Asi měsíc předtím jí zemřela babička, takže jsme přirozeně kroužily kolem tohoto tématu. Její manžel tehdy řekl, že kdyby přišla válka, začne vyrábět rakve, a já na to: „Tak ty je, Markét, budeš malovat a já je budu prodávat.“ No a chytly jsme se toho.

Pro mě má celé téma velký duchovní podtext – pohřeb není nic negativního, beru ho jako součást životního procesu. A když se na pohřbu díváte na černou rakev, je to náročné. Rády bychom to nasměrovaly k pozitivnějšímu pojetí, protože pohřeb má oslavit život člověka.

To může „barevná rakev“ změnit?
Markéta: Pomalovaná rakev má vyvolat jiné než tíživé a skličující pocity. I já sama bych na ty okamžiky vzpomínala jinak, kdyby byly vizuálně „veselejší“. Nabízíme možnost objednat rakev na zakázku s motivy, které si rodina přeje – vychází to z toho, co měl zesnulý rád, čemu se věnoval, jaký byl jeho život. Myslivec tak může mít rakev s motivem lesa a zvířat. Také dáváme možnost vytvořit si rakev sami – rodina se může sejít a společně ji namalovat na počest zesnulého.

Miroslava: Nemáme žádné limity v tom, co lze na rakev znázornit. Kdyby šlo o hodně kontroverzní nápad, musely bychom to zvážit, ale jinak jsme schopné namalovat téměř vše. Markéta je skvělá umělkyně.

Souzní to i s novými možnostmi pohřbívání?
Miroslava: Přiznám se, že jsme si nedělaly úplně širokou rešerši, když jsme se rozhodly nápad uskutečnit. Ale dívala jsem se na různé rozptylové louky, lesy a další alternativní možnosti. Určitě je skvělé, že se to posouvá pozitivnějším směrem. Myslíme si, že náš nápad může pomoci otevřít cestu k novému pojetí pohřbů širší veřejnosti.

Dokonce jsme dělaly anketu a bylo vidět, že se lidem nápad opravdu líbí. Ze strany pohřebních služeb i zájemců jsou zatím ohlasy pozitivní. Zjistily jsme ale, že v České republice, kde není tak velká základna věřících, se méně pohřbívá v rakvích – častěji se volí kremace.

Neberou lidé malování rakví jako něco výstředního?
Miroslava: Když jsme zveřejnily první výtvory na sociálních sítích, ohlasy byly velmi pozitivní. Otevřelo to debatu a lidé viděli, že to nemusí být všechno jen černé a smutné. Schválně jsme téma otevřely na dušičky, kdy se o smrti v rodinách více mluví. Objevilo se samozřejmě pár komentářů, že to „není normální“, ale to je jen proto, že na to nejsou lidé zvyklí. Negativní komentáře se vždycky najdou. Nebereme to nijak špatně a pokračujeme dál. Je určitě rozdíl vidět tu rakev osobně a zažít ten „jiný“ pohřeb.

Viděly jste někde u nás nebo ve světě malované rakve?
Miroslava: Víme o tom, že existují rakve i v jiných barvách nebo z jiných materiálů než dřeva, ale většinou jde o dražší varianty. Jinak jsme toho moc nenašly – občas nějakou rakev pomaloval umělec na počest někoho, ale nic, co by se dělalo na zakázku nebo pravidelně. Už jsme zkoušely oslovit i kolegy na Slovensku a chtěly bychom jít i dále.

Jaké máte pocity při malování rakví? Není to deprimující?
Markéta: Úplně první rakev byla trochu náročnější, člověk se do toho musí naladit. Ale další už šly lépe – beru to jako každý jiný obraz nebo projekt. Musím vymyslet, co na rakev dát, jak to pojmout, sbírám nápady. Malování je pro mě radost a neberu to negativně.

Malovaná rakev
Miroslava Kosečková – maluje a tvoří ve volném čase, zajímá se o rituály, šamanství a duchovní svět. Pracuje v zemědělství a je hlavou celého projektu.
Mgr. Markéta Pešková – bývalá policistka, která našla nové poslání a zálibu v malování nábytku a obrazů, je hlavní umělkyní projektu.
Více informací najdete na jejich facebookových stránkách.

Nebožtíci budou na ekologickém pohřebišti v pražském Ďáblickém hřbitově pochováváni do země v ekologických rakvích, hroby nebudou mít náhrobní kameny, ale pouze dřevěné destičky se jmény. Kapacita lučního hřbitova je nyní 350 míst, bude jej však možné rozšířit, s čímž se i do budoucna počítá. Nebožtíci by měli být pohřbíváni v květinových pásech, které jsou protkány travnatými cestami, aby se pozůstalí dostali k místu pohřbení. „Každý z nás má jiný přístup k těm zlomovým životním rituálům a já jsem ráda, že hlavní město může poskytnout různé možnosti a alternativy tak, jak to každém nejlépe vyhovuje,“ řekla náměstkyně primátora Alexandra Udženija při slavnostním otevření nového hřbitova.

Projekt navázal na les vzpomínek na Ďáblickém hřbitově, kdy jsou urny pohřbívány ke stromům a na místě jsou pouze štítky. „Nevymezujeme se proti konvenčnímu pohřbívání a vůči krematoriím, to bychom byli sami proti sobě, ale chceme nabídnout alternativu těm, kteří po tom touží. Často čteme o tom, že lidé na pohřbech šetří, ale často je to tak, že pohřební služby nejsou schopny nabídnout alternativu, o níž lidé stojí,“ řekl ředitel městské organizace Hřbitovní a pohřební služby Praha Martin Červený.

Fotografie nového lučního hřbitova. Foto: Praha.eu

Kremace ve vodě je nízkouhlíkovou variantou pohřbívání. Při resomaci je tělo za teploty zhruba 90 °C a pod vysokým tlakem za působení hydroxidu draselného přeměněno v netoxickou tekutinu. Lidské tělo tato metoda rozloží až na kostru za pouhé 4 hodiny. Zatímco na jednu kremaci ohněm se spotřebuje 285 kWh plynu a 15 kWh elektřiny, což odpovídá zhruba měsíční energetické spotřebě jedné osoby, resomace spotřebuje energie pětinu. Navíc se při ní neuvolňuje množství spalin, z nichž nejproblematičtější je asi rtuť, která obvykle pochází z amalgámových zubních výplní. 

Největší britský poskytovatel pohřebních služeb oznámil, že tuto praxi zavede ještě letos. „Poskytneme lidem další možnost, jak vypravit tělesnou schránu z tohoto světa. Nový, přírodě blízký proces využívá vodu, nikoli oheň, takže je šetrnější k životnímu prostředí,“ uvedl Julian Atkinson, ředitel resomační společnosti Kindly Earth. Z ekologických důvodů si tento způsob pohřbu zvolil například už arcibiskup Desmond Tutu, hrdina boje proti apartheidu, po své smrti v roce 2021.

Lidské ostatky se při kompostování ukládají do uzavřené nádoby spolu s vybranými materiály, jako jsou dřevní štěpka, vojtěška a sláma. Působením mikrobů se postupně rozkládají a zhruba po měsíci si pozůstalí mohou odnést vzniklou zeminu. Použít se dá při výsadbě květin, zeleniny nebo stromů. Americká firma Recompose, která se této aktivitě věnuje, uvedla, že tato služba může ušetřit tunu uhlíku ve srovnání s kremací nebo tradičním pohřbem. Zastánci tohoto způsobu nakládání se zemřelými tvrdí, že je nejen ekologičtější, ale také praktičtější ve městech, kde jsou kapacity hřbitovů omezené.

New York se tak stal šestou jurisdikcí USA, kde je tento způsob pohřbívání legální. Lidské kompostování je legální také například ve Švédsku. Přírodní pohřby, při nichž je tělo vloženo do země bez rakve nebo v té, která je biologicky rozložitelná, jsou povoleny ve Velké Británii.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Radio Wave a BBC

Novinka je unikátní zejména v použitém materiálu. Namísto bavlny nebo syntetických látek je totiž rakev vystlaná mechem a její tělo je vyrobeno z mycelia. Jedná se o svazek vzájemně propletených organických vláken, typický pro některé bakterie, zejména houby. Mycelium přitom většinou roste pod zemí mezi kořeny stromů. Jde tedy o ideální materiál pro uložení lidských ostatků do země.

Jaký je rozdíl oproti běžné rakvi? „Kvůli našemu modernímu způsobu života obsahuje lidské tělo kovy, oleje a mikroplasty. Při tradičních pohřebních metodách mohou tyto toxiny znečišťovat půdu. Loop Cocoon pomáhá toxiny neutralizovat, spolupracuje s bakteriemi a mikroorganismy a přeměňuje je na živiny pro půdu. Díky naší rakvi se může lidské tělo rychle stát cenným zdrojem pro přírodu a zároveň obohatit a vyčistit půdu,“ uvádí na svém webu společnost Loop.

Další výhodou je především estetičnost. Mycelium je totiž přirozeně bílé, tudíž rakev není nutné dodatečně barvit. Lákavý je také koncept, kdy v případě ekologické rakve Living Cocoon se pohřbený navrací tam, kam patří – do přírody.