Webová stránka From Numbers to Names (Od čísel ke jménům) využívá umělou inteligenci k rozpoznávání obličejů. Ty analyzuje a následně hledá potenciální shody u archivních fotografií. Projekt může usnadnit identifikaci osob, jejichž totožnost je v současné době neznámá. Technologie například už zvládla rozpoznat Blanche Fixlerovou, které je nyní 86 let.

Snímek pořízený ve Francii během druhé světové války podle její tváře nalezla umělá inteligence. Žena do té doby fotografii nikdy neviděla. Okamžitě však poznala další dosud neztotožněné lidi ze snímku a přiřadila k nim jména. Vývojářům programu a Muzeu holokaustu v USA tak poskytla nové informace, se kterými teď mohou pracovat.

Blanche se původně jmenovala Bronia. Před tím, než její rodinu začali hledat nacisté, žila v Polsku. Její matka a sourozenci byli zavražděni, ona se však zachránila díky tetě Rose, která ji ukryla. Technologie by nyní mohla pomoci dalším přeživším rozvzpomenout se na svou minulost.

Zdroj: Radio Wave, BBC

Tehdy 22letý John Goncalves pobýval na konci roku 1945 na základně v Německu. Své matce odpovídal na dopis s tím, že se těší, jak se již brzy vrátí do rodného státu Massechusetts. Kdy se mladý voják dostal zpět domů, není jasné, ale každopádně to stihl dříve než jeho psaní. To se podařilo doručit až po více než 76 letech, a to do rukou jeho vdovy, se kterou se však poznal až 5 let poté, co dopis napsal.

Angelina Gonsalvesová se před svými devadesátinami mohla těšit z toho, že jí rukopis zesnulého muže navodil pocit, jako by jí opět stál po boku. „To, že jsem si jej mohla přečíst, bylo úžasné,“ řekla CNN. „Je ve velmi dobrém stavu, až mě to překvapilo,“ dodala k zachovalé podobě dopisu. John v něm své matce psal o tom, jak jej potěšilo, že je doma vše v pořádku, a dodává, že stejně je tomu i na opačné straně oceánu. Stěžuje si však na mizernou kvalitu jídla a nevlídné počasí na základně Bad Orb, kde pobýval.

Proč trvalo doručení dopisu tak dlouho, není jasné. Ví se pouze, že byl na konci minulého roku nalezen v třídicím centru pittsburghské pošty. Zaměstnancům se povedlo dohledat adresu, na které jeho rodina pobývala, a dopátrali se i pozůstalých Johna Goncalvese. Ten zemřel ve věku 92 let v roce 2015. Jeho žena Angelina, která dopis dostala v polovině prosince, prohlásila, že měla pocit, jako by se na svátky vrátil zase zpět domů.

Zdroje: CNN, Boston 25 News

Kniha s názvem I ženy chtěly bojovat. Československé ženy v britských armádních pomocných sborech ATS a WAAF za druhé světové války mapuje nábor, výcvik i službu žen ve Velké Británii i na Středním východě. Kromě archivních materiálů autorka využila také výpovědi a osobní vzpomínky samotných aktérek.

V britských sborech ženy působily nejen jako kuchařky a sekretářky, ale i jako řidičky, meteoroložky, tlumočnice, zbrojířky, velitelky přesunu konvojů či technické kreslířky.

Helena Polívková

Jednou z nich byla i Helena Polívková, která se po výzvě československých úřadů přihlásila do ATS a od roku 1943 působila jako řidička. „Patřím do šestičlenné skupiny řidiček. Máme kemp u moře, poblíž jednoho velkého egyptského města. Řítíme se boulevardy rychlostí 20 mil. Jezdíme také v konvojích, jsou to nekonečné hodiny, kdy vidíte jen písek a černý pruh silnice,“ uvedla Polívková pro časopis Československá žena roku 1943.

Hana Vogelová

K britské WAAF se roku 1941 přihlásila Hana Vogelová. Byla přidělena k československé 311. bombardovací peruti. Tam působila jako úřednice, technická překladatelka a tlumočnice. Svůj život spojila s osudy československých letců.

„Mnozí z nich po leteckých operacích zavítali do Haniny kanceláře na kávu, během které probírali různé situace a válečné události. Nejspíše i proto Hanu Voglovou později napadlo sešít dohromady několik kusů leteckého plátna a sbírat na něj podpisy jednotlivých letců. Za tři roky nasbírala přes 400 podpisů, řada z nich zůstala jedinou vzpomínkou na ty, kteří se již ze svých operačních letů nikdy nevrátili,“ uvedla Karolína Stegurová.

Československé sbory

Z právních důvodů v Československu ženy nemohly v armádních sborech za války sloužit. Aktivně se však zapojily do odboje v protektorátu Čechy a Morava, a to například přípravou úkrytu pro parašutisty při atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Zdroj: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR