Nevidomí lidé mají novou naději – bionické oko

Lidé potýkající se s nepřízní osudu a žijící s oční vadou, jako je částečná nebo úplná slepota, mohou věřit v novou naději v podobě bionického oka, díky kterému nevidomí alespoň částečně získají zrak. V brýlích se nachází systém umělé sítnice, který umožňuje rozeznávat tvary, větší předměty, kontrasty světla nebo i písmena. Cena bionického oka, které již vlastní přes sto uživatelů v celém světě, se pohybuje okolo tří miliónů korun.

Elektronický implantát je umístěný na sítnici a umožňuje desítkám lidem začít znovu vnímat svět i očima.

„Díky bionickému oku mohou lidé, kteří oslepli, znovu rozeznávat tvary, světelné kontrasty, předměty střední velikosti a dokonce dokážou přečíst písmena a slova velkých rozměrů,“ vysvětluje profesor José-Alain Sahel. Tento expert, který vede v Paříži institut zraku, výzkumné centrum spadající pod oční kliniku Quinze – Vingts, upřesnil, že se nejedná o přirozené vidění, jako jsme zvyklí my, ale jen o vizuální vjem. Tento systém tzv. umělé sítnice, která dnes slouží asi stovce uživatelů ve světě, vyvinuly tři společnosti ve Spojených státech, v Německu a ve Francii. Kladný názor má i francouzský pacient, který si mohl implantát vyzkoušet na vlastní kůži a zmiňuje, že se jeho život změnil a nyní dokáže rozlišit i pootevřené dveře.

Přístroj je tvořen z brýlí podobných těm slunečním, které jsou ale vybaveny miniaturní kamerou a elektronickým zařízením zpracovávající vizuální údaje, které kamera zachytila. Součástí je i systém, který tyto informace předává až k očnímu implantátu. V důsledku elektrických impulsů je stimulována poškozená sítnice osob postižených dědičným onemocněním zvaným retinitis pigmentosa, projevující se ztrátou periferního vidění, které posléze vede až k neléčitelné ztrátě zraku – slepotě. Touto nemocí trpí jen ve Francii až 40 000 lidí. Spojené státy čítají až 400 000 pacientů postižených tímto onemocněním. Je ale velice pravděpodobné, že by tato technologie mohla pomoci i osobám trpícím věkem podmíněnou makulární degenerací.

Lékařský výzkum postupuje dvěma odlišnými cestami. První je genová terapie, která modifikuje geny vytvářející nemoc. Další příklad je terapie kmenovými buňkami, které jsou do sítnice vpraveny a tím nahrazují buňky poškozené. Tyto dva směry by měly být doplňkem elektronických implantátů.

„Výzkum postupuje mílovými kroky. To, co jsme před několika lety považovali za nemožné, je dnes realitou,“ říká profesor Sahel. „Léčba degenerativních onemocnění sítnice sice ještě není otázkou zítřka, ale jsme na dobré cestě, je to jen otázka času,“ zmiňuje argentinská expertka Valeria Cantová – Solerová z Univerzity v Baltimoru v USA, která se specializuje na výzkum kmenových buněk aplikovaných při onemocnění sítnice.

Zdroj: http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-62479180-bionicke-oko-vraci-lidem-zrak-umela-sitnice-pomaha-nevidomym-dokonce-i-cist