Analýzu nově nalezené zkameněliny provedli výzkumníci z Institutu paleontologie a paleoantropologie obratlovců Čínské akademie věd. Jedná se o fosilii rané žirafy, konkrétně druhu známého jako Discokeryx xiezhi. Mezi zkamenělými pozůstatky je dobře zachovaná lebka a čtyři krční obratle. Pozůstatky byly nalezeny ve vrstvách raného miocénu, datovaného v období asi před 17 miliony lety. Přestože se jedná o předchůdkyní současných žiraf, neměla dlouhý krk. Uprostřed čela však měla neobvyklou kostěnou vycpávku a její krční obratle naznačovaly, že zvíře bylo přizpůsobeno k přežití narážením do hlavy. 

Zhruba před sedmi miliony lety, kdy se žirafy poprvé objevily na Východoafrické plošině, procházelo změnou také životní prostředí – z lesů na otevřené pastviny. Přímí předkové žiraf se těmto změnám museli přizpůsobit. Je možné, že žirafí samci tehdy vyvinuli způsob, jak útočit na své konkurenty kýváním krku a hlavy. To mohlo podle odborníků vést k rychlému prodlužování žirafího krku.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science

Snahy ochránců zvířat a opatření s cílem uchránit živočišné druhy před pytláky jsou v některých případech úspěšné. Dokonce se daří na některých místech populaci zvířat zvyšovat. Nové zprávy ze světa tak přinášejí naději na záchranu některých druhů zvířat.

Populace žiraf v Africe roste

Novou naději dává vědcům růst populace žiraf napříč Afrikou. Od roku 2015 se jejich počet zvýšil o celých 20 %. Celá žirafí populace nyní čítá okolo 117 tisíc jedinců. Růst je podle vědců důsledkem snah o ochranu žiraf v některých částech Afriky, zároveň jsou však nová data přesnější než ty z roku 2015.

Zatímco dlouho byly žirafy považovány za pouze jeden druh, nyní jsou známé až čtyři druhy. U tří z těchto druhů, severních, síťovaných a masajských, zaznamenali ochránci významný růst populace. Čtvrtý druh, jižní žirafy, zůstává na relativně stabilních počtech.

V Nepálu se zdvojnásobil počet tygrů

Snahy o záchranu ohrožených druhů nesou ovoce také v Nepálu. Díky tvrdému přístupu k pytláctví a úzké spolupráci s komunitami žijícími poblíž tygřích oblastí se podařilo za posledních deset let zdvojnásobit populaci tygrů na území tohoto asijského státu, a to z původních 121 šelem v roce 2010 na 240 až 250 dnes.

Nepal je nejúspěšnějším ze 13 zemí, na jejichž území tygři žijí, a jeho postup je inspirací pro ostatní země, jako je například Indie. Další z cílů nepálských ochránců přírody je zdvojnásobit populaci tygrů již za 5 let.

Více nosorožců než před 100 lety

Jedním z nejohroženějších druhů světa jsou nosorožci. Díky ochranným opatřením je podle posledního měření na zemi však v současnosti více indických nosorožců než před sto lety. Mezinárodní nadace pro nosorožce jich eviduje na 3 700, před 100 lety jich bylo pouze 100.

Zotavují se také další druhy nosorožců. Díky úspěšným opatřením se podařilo zachránit téměř vyhynulé černé nosorožce, kterých je teď 5 600. Nosorožci stále patří mezi velmi ohrožené druhy, je tu ale naděje, že se je nakonec podaří zachránit.

Keporkaci už nejsou ohroženým druhem

Další pozitivní zprávou je návrat keporkaků, kteří již nejsou v Austrálii vedeni jako ohrožený druh, poté, co se jejich počty výrazně zvýšily. Keporkaci, někdy označovaní jako plejtváci dlouhoploutví, se za poslední desítky let rozmnožili až na 40 tisíc jednotlivců. Podle ochránců přírody jde o jeden z největších příběhů o zotavení určitého druhu zvířat.

Množství keporkaků žijících v australských vodách je výsledkem úsilí o omezení lovu velkých savců. Keporkaci byli kvůli lovu velryb velmi ohroženým druhem, když jejich počet dosahoval sotva 1 500 jedinců. I dnes jsou stále pod ochranou, nicméně situace už se nejeví tak černě jako dřív.

Zdroj: NationalGeographic.co.uk, rhinos.org, news.mongabay.com, iflscience.com

Nejmenší šneci na světě

Odborníci nedávno nalezli ve Vietnamu a Laosu dva nové druhy suchozemských šneků. Unikátní jsou zejména svou velikostí. Nejsou totiž větší než zrnka písku. „Je úžasné, jak jsou malincí – to bychom nečekali,“ řekla o šnečích rekordmanech Adrienne Jochum, výzkumnice z Natural History Museum Bern ve Švýcarsku.

Jejich velikost reflektuje i název Angustopila psammion. Slovo psammion pochází ze starověkého řeckého výrazu pro zrnko písku. Ulita těchto tvorů měří neuvěřitelných 0,6 milimetru. Druhý objevený druh se nazývá Angustopila coprologos. Je o něco větší, ale specifický svou ulitou, kterou pokrývají špičaté výstupky zdobené řadou korálků. Podle vědců se jedná o válečky, které jsou tvořené především z fekálií. Proto se jmenuje coprologos, což je řecký výraz pro sběrače hnoje.

Populace žiraf roste

Tahle zpráva je velkým důvodem k oslavám, a to nejen mezi odborníky, ale i laickou veřejností. Počet žiraf se v Africe zvýšil oproti roku 2015 o 20 procent. Jedná se o výsledek ochrany tohoto druhu zvířat. Podle nové analýzy jich na kontinentu nyní žije kolem 117 tisíc. „Je skvělé, že tato čísla rostou,“ uvedl výkonný ředitel nadace na ochranu žiraf se sídlem v Namibii Julian Fennessy, spoluautor nového výzkumu.

Žirafy severní, nejohroženější druh, žijí izolovaně ve střední a západní Africe, Ugandě a Keni. Podle nejnovější analýzy by mělo existovat více než 5 900 jedinců tohoto druhu, což je významný nárůst od roku 2015, kdy jich bylo 4 780. Žirafy zkrátka prospívají.

Cítí se jako ryby ve vodě! Kdo? No přece ryby!

Přerovsko je zemí zaslíbenou pro ryby. Poukazuje na to počet morčáků, kteří si hoví na řece Bečvě, která tamní oblastí protéká. Jejich nezvykle vysoký počet – až pět desítek – vypovídá o tom, že v řece, která prošla nedávno ekologickou havárií, je dostatek ryb. Morčák je totiž rybožravou kachnou.

Ornitolog Jiří Šafránek upřesnil, že už krátce po otravě Bečvy si všiml, že je v řece stále mnoho ryb. Letošní výskyt morčáků však nečekal. „Morčáci se zde v předchozích zimách objevovali, ale ojediněle a pouze několik kusů. Letos jich byly desítky, 20 až 50 kusů. Když Bečva částečně zamrzla, tak se na ledě objevily i stopy vydry říční. To bylo pro mne velké překvapení a další důkaz, že zde našla dostatek potravy – ryb,“ doplnil Šafránek.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Radio Wave, Ekolistu a National Geographic