Zubr evropský byl před sto lety téměř vyhuben lovem, odlesňováním, lesními požáry a zemědělstvím. Nyní však podle televize Euronews počet zástupců tohoto druhu opět vzrostl na více než šest tisíc exemplářů, které se po Evropě pohybují v divokých stádech. V poslední aktualizaci červeného seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody byl tento druh přesunut ze sekce zranitelní do kategorie téměř ohrožení.

Obnově populace divokých zubrů pomohla především cílená a dlouhodobá ochrana. Po opětovném vypuštění do volné přírody v padesátých letech 20. století jejich počet neustále roste, a to až na současných 47 stád volně se pohybujících po Evropě. Díky práci charitativních organizací, vědců a odborníků na divokou zvěř se po celém světě navíc postupně obnovuje dalších 25 zvířecích druhů.

Štěně nalezli na předměstí města Wandiligong ve státě Victoria. Pes byl v pořádku, ale na těle měl stopy po drápech – pravděpodobně ho na dvorek upustil nějaký dravý pták. Malá fenečka jménem Wandi se může stát spásou pro svůj druh. V přírodě Dingové ubývají kvůli změnám v tradiční australské přírodě, intenzivnímu zemědělství a industrializaci země.

Australská nadace pro záchranu dingů se o malé fenečce psa Dingo brzy dozvěděla a vyžádala si vzorek její krve. Z ní odborníci zjistili, že se jedná o zcela čistokrevného Dinga. Ten je dnes i ve volné přírodě vzácný. Čím dál častěji se totiž kříží se zdivočelými domestikovanými psy. Nalezené mládě tak může pomoci zachránit slábnoucí populaci před degenerací. A současně se možná díky ní navrátí dingové do volné přírody. Jako třešinka na dortu už je to, že se štěně stalo přes noc miláčkem australských sociálních sítí. Její instagramový profil sleduje přes 43 tisíc lidí.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz

Samice aktuálně žijí v keňské rezervaci Ol Pejeta. Jediná naděje na přežití druhu spočívá v umělých technikách reprodukce. Průlomovým krokem tak bylo vyvinutí embrya nosorožce, o kterém vědci informovali letos v červenci. „Nová genetická studie ukazuje, že genetické zdroje, které jsou pro záchranu severních bílých nosorožců k dispozici, by měly zajistit dostatečnou genetickou variabilitu pro případné obnovení jejich populace,“ uvedla mluvčí Zoo Dvůr Králové nad Labem Andrea Jiroušová.

Studie pod vedením Yoshana Moodleyho z univerzity v jihoafrické Vendě vznikla s použitím vzorků od více než dvě stě třiceti žijících nebo v muzeích uchovaných jedinců severních a jižních bílých nosorožců. „Potvrdilo se, že oba nosorožci se odlišili před přibližně jedním milionem let,“ uvedl Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který se na studii podílel. Výsledky studie také naznačily, že se oba nosorožci od svého vzniku několikrát potkali a došlo mezi nimi i v určité míře ke genetickému toku. Podle vědců by k záchraně severních bílých nosorožců mohlo přispět i křížení s jižním poddruhem.

„Vanské kočky jsou světové unikum, a proto se snažíme, aby přežily, a také aby si zachovaly tuto jedinečnou vlastnost. Proto učíme jejich koťata plavat,“ řekl ředitel výzkumného střediska vanských koček Abdullah Kaya.

Kočky, které dostaly své jméno podle Vanského jezera, z jehož okolí pochází, mají převážně bílou delší srst. Zvláštní jsou i tím, že některé z nich mají každé oko jiné – jedno modré a druhé jantarové. Na jejich hodiny plavání se podle ředitele centra Kaye přijde denně podívat i šest set návštěvníků.

Vanským kočkám se přezdívá tygři severního Turecka.

Zdroj: Ekolist.cz