Vědci se zaměřili na zhruba 3000 lidí z odlehlých oblastí na pěti kontinentech. Dotazníky, přeložené do místních jazyků, se ptaly na celkovou spokojenost se životem na stupnici od 0 do 10. Přestože většina účastníků žila s velmi nízkými příjmy – často jen s několika dolary na den – jejich úroveň spokojenosti byla překvapivě vysoká. V některých komunitách dokonce převyšovala průměrné hodnoty z bohatých zemí.

Výsledky studie zpochybňují zažité přesvědčení, že štěstí úzce souvisí s penězi. Tento fenomén může vysvětlit i tzv. Easterlinův paradox, který tvrdí, že růst bohatství společnosti nemusí nutně zvyšovat štěstí. Výzkum také odhaluje omezení tradičních metod měření štěstí. Skutečné štěstí totiž na základě těchto výsledků může spočívat v tom, jak a s kým trávíme svůj čas, nikoli v tom, co vlastníme.

Jaká je funkce oxytocinu? Z učebnic biologie víme, že reguluje krevní tlak, podílí se na činnosti ledvin a vyplavuje se při orgasmu. U žen vyvolává kontrakce při porodu a je důležitý pro uvolňování mateřského mléka. Výzkumy na zvířatech ale ukázaly, že toho umí mnohem víc. Například ovce díky němu rozpoznají čichem svá mláďata. U hrabošů pak oxytocin spolu s hormonem vazopresinem stojí za tím, že tito hlodavci žijí často celý život v monogamních párech. Oxytocin se tak proslavil jako hormon, který podporuje city vůči druhým, schopnost žít v párech a vytvářet sociální vazby.

Podobně jako u zvířat funguje oxytocin i u lidí. Produkce oxytocinu u žen posiluje mateřské chování a kontakt s dítětem. U zamilovaných zase zvyšuje vzájemnou přitažlivost a tlumí zájem o jiné atraktivní protějšky. Během pokusů s aplikací tohoto hormonu formou nosního spreje se ukázalo, že oxytocin umí zmírnit úzkostné stavy, zlepšuje empatii a podporuje chuť pomáhat ostatním. Nabízí se tedy otázka, zda by šlo tohoto vlivu oxytocinu využívat záměrně. 

Americký neuroendokrinolog Robert Sapolsky ale poukázal na to, že působení hormonu funguje u každého jinak. Jeho efekt může být dokonce i protikladný a může vyvolávat negativní emoce vůči lidem, kteří žijí mimo naši sociální bublinu. Některé nové studie také zpochybňují pozitivní účinky oxytocinu na chování zvířat. Jeho výzkumy ale nadále pokračují. Existuje totiž možnost, že oxytocin takto funguje ve spojení s dalšími hormony. Pokud by se tato varianta potvrdila, mohlo by se podáním umělé kombinace využívat například při léčbě úzkostí a depresí.

Výzkumníci našli první důkaz, že tyto dva druhy primátů spolu nejen sociálně komunikují, ale že si v přírodě vytvářejí i dlouhodobé přátelské vztahy. Rádi si vyrazí třeba na společné jídlo a sdílí informace ze života ve volné přírodě. „Zjistili jsme, že jeden jedinec může cestovat skrze skupinu druhého druhu, aby vyhledal jiného konkrétního jedince,“ uvedla primatoložka Crickette Sanzová. „Ve studii se nám také tyto interakce podařilo zdokumentovat v průběhu času a v různých kontextech,“ dodala.

Pozorování trvalo více než dvacet let a probíhalo v Národním parku Nouabalé-Ndoki v Konžské republice. Během výzkumu se ukázalo, že třetina sociálních interakcí mezi šimpanzi a gorilami se odehrává v době, kdy se krmí u stejných stromů. Další téměř pětina se odehrála během toho, co oba druhy svačily různou potravu ve vzájemné blízkosti.

Zdroj: Radio Wave, Study Finds