Pugh trasu dlouhou 97 kilometrů uplaval za 12 dní v době, kdy se blíží padesátileté výročí uvedení filmového hitu, který podle něj přispěl k mylnému vnímání žraloků jako chladnokrevných zabijáků. „Proti žralokům bojujeme už 50 let. Nyní je čas, abychom se s nimi usmířili,“ prohlásil Pugh poté, co plavbu završil. Uvedl, že to byl jeden z jeho nejtěžších vytrvalostních výkonů za téměř 40 let plavecké kariéry. V minulosti se Pugh stal prvním sportovcem, který přeplaval severní pól a podnikl dálkové plavání ve všech světových oceánech.

Pugh, který byl jmenován patronem oceánů OSN a často plave za účelem zvýšení povědomí o ekologických problémech, uvedl, že žádné plavání není bez rizika. Podle Amerického sdružení pro rozvoj vědy je každý den na světě zabito přibližně 274 tisíc žraloků, což je téměř 100 milionů ročně. Pugh zabíjení žraloků nazval ekocidou. „Myslím, že ochrana žraloků je nejdůležitější částí skládačky, kterou je ochrana oceánů,“ prohlásil plavec.

Příslušníci kmene Bajau se dovedou potopit až do 70metrové hloubky pouze s pomocí sady závaží a dřevěných brýlí. K nadprůměrným plaveckým schopnostem nepřispívá pouze mimořádná kapacita plic, ale i genetická mutace známá jako „gen mořského kočovníka“. Indonéští „rybí lidé“ mají neobyčejně velkou slezinu. „O lidské slezině nemáme z hlediska fyziologie a genetiky mnoho informací. Víme ale, že tuleni, kteří se potápějí hluboko, jako například tuleň Weddellův, mají neúměrně velké sleziny. Napadlo mě, že pokud tuleňům dopřál přírodní výběr větší slezinu, pak by to mohlo mít podobnou souvislost i u lidí,“ řekla doktorka Melissa Ilardo z Univerzity Cambridge.

Při ponoření těla do vody hraje tento oválný orgán zásadní roli. Slezina se aktivuje, smrskne, a do krevního oběhu vypustí okysličené krvinky, čímž může množství kyslíku v lidské krvi zvýšit až o 9 procent. Větší slezina tak dává členům kmene Bajau genetickou výhodu při zadržování dechu a plavání pod vodou. „Domníváme se, že u Bajau došlo k adaptaci, která zvýšila hladinu hormonů štítné žlázy, a tím zvětšení sleziny,“ vysvětlila Ilardo.

Podobnou novinku zavedli nedávno v německém Berlíně. Koupání nahoře bez přitom povolovaly katalánské úřady už od roku 2020, ale některá koupaliště tato rozhodnutí nerespektovala. Stížnosti na nedodržování legislativy přicházely nejen od návštěvníků, ale i z řad aktivistů a aktivistek. „Jedná se o otázku rovnosti pohlaví. Muži mohli chodit nahoře bez a ženy ne,“ řekla Mariona Trabal, mluvčí jedné z aktivistických skupin Mugrons Lliures, což lze přeložit jako „Svobodné bradavky“.

Ministerstvo proto na porušování nařízení zareagovalo tím, že místní rady v regionu vyzvalo, aby se legislativou začaly řídit, opak je podle něj diskriminační. Podle nařízení totiž nikdo nesmí být diskriminován na základě pohlaví nebo genderu, náboženského přesvědčení nebo oblékání. „Bránění ženám chodit nahoře bez vylučuje část populace a porušuje svobodnou volbu každého člověka s ohledem na jeho tělo,“ vyjádřilo se oddělení katalánské vlády. Podle ministerstva by rovněž mělo být povolené kojení na veřejnosti nebo nošení muslimského plaveckého hidžábu.

Ke změně došlo v reakci na stížnosti ze strany mladé ženy, která se obrátila na úřad ombudsmana s podezřením na diskriminaci, když ji kvůli odhaleným ňadrům z jednoho bazénu vykázali. Třiatřicetiletá stěžovatelka se ohradila, že provozovatel bazénu neměl právo ji vykázat kvůli nevhodnému koupacímu úboru, protože v pravidlech se hovoří pouze o řádném oděvu. Podle ní se v bazénu „nahoře bez“ muži koupou bez problémů, přičemž provozní řád se o rozdílech mezi pohlavími specificky nijak nezmiňuje. Ombudsman jí dal za pravdu a rozhodl, že jde o diskriminaci na základě pohlaví.

Berlínské bazény nyní po intervenci úřadu ombudsmana změní pravidla tak, aby byla pro ženy i muže stejná. Zakrývání prsou tak už nebude pro ženy povinné. Berlín tak následuje Göttingen v Dolním Sasku a Siegen v Severním Porýní-Vestfálsku, města, která povolila ženám plavání bez horního dílu plavek již minulé léto.

Zábavná aktivita pro dítě i rodiče

Miminku můžete díky vaničkování udělat z povinnosti večerního koupání krásný rituál, u kterého se přiměřeně unaví. Bude zapojovat všechny důležité svaly, a tak je i dále rozvíjet při učení prvních pohybů mimo vodu. Miminkovské plavání pomáhá s peristaltikou střev, která umí malé děti v prvních měsících života velmi potrápit.

Kurz, jak na to, můžete absolvovat s lektorem v nějakém z dětských bazénů k tomu určených, nebo si ho dokonce zakoupit online a cvičit svépomocí doma ve vaně. Nemusíte se bát, nepotřebujete k tomu žádné speciální znalosti, vše se rychle a jednoduše naučíte. Navíc budete mít s miminkem skvělou společnou aktivitu, u které se oba pobavíte.

Přirozený pohyb a zapojení potřebných svalů

Výuka postupuje podle měsíců věku miminka, postupně se dostanete až k bezpečnému potápění – naučí se tak zadržet dech a bude lépe snášet vodu v obličeji, což většinou děti nemají rády. Při vaničkování zapojí všechny svalové třídy a cviky v daném měsíci podpoří také jeho přirozený psychomotorický vývoj. Jde o takovou zábavnou rehabilitaci. Začít můžete už s úplným novorozencem hned, jakmile se mu zahojí pupík.

Velkou výhodou je, že si už od miminka zvykne na vodu a bude k ní mít pozitivní vztah, který můžete dále prohlubovat na různých lekcích plavání, které jsou většinou pro miminka od 6. měsíce.

Autorský článek Barbary Tesařové

„Vanské kočky jsou světové unikum, a proto se snažíme, aby přežily, a také aby si zachovaly tuto jedinečnou vlastnost. Proto učíme jejich koťata plavat,“ řekl ředitel výzkumného střediska vanských koček Abdullah Kaya.

Kočky, které dostaly své jméno podle Vanského jezera, z jehož okolí pochází, mají převážně bílou delší srst. Zvláštní jsou i tím, že některé z nich mají každé oko jiné – jedno modré a druhé jantarové. Na jejich hodiny plavání se podle ředitele centra Kaye přijde denně podívat i šest set návštěvníků.

Vanským kočkám se přezdívá tygři severního Turecka.

Zdroj: Ekolist.cz