Výzkumný tým na Lipské univerzitě vedený genetickým epidemiologem Markusem Scholzem zmapoval genetiku, která stojí za naším čichem, podrobněji než kdykoli předtím. V rozsáhlé studii, do které bylo zařazeno více než 21 tisíc lidí z Německa, Itálie a USA, odhalili, jak naše DNA formuje to, které vůně rozpoznáváme, a jak silně na ně reagujeme. „Identifikovali jsme deset genetických oblastí spojených se schopností detekovat specifické pachy, sedm z nich jsou nové objevy,“ řekl Scholz. Jeho celogenomová asociační studie propojila každodenní čichové vnímání se specifickými změnami DNA. 

Tým požádal účastníky, aby identifikovali dvanáct vůní vydávaných Sniffin‘ Sticks, a poté přiřadili správné odpovědi k milionům jednonukleotidových polymorfismů. Cvičení vygenerovalo osobní skóre vůně pro každého dobrovolníka. Jedna klíčová genetická změna umožňuje lidem téměř čtyřikrát lépe rozpoznávat pach ryb. Trpí jí zhruba každý třetí Evropan, což pomáhá vysvětlit, proč někteří lidé ryby milují, zatímco jiní jejich pach nesnášejí. Každá vůně v testu byla spojena s jinou částí naší DNA. Skořice byla spojena s genem, který pomáhá detekovat její hlavní složku, zatímco ananas byl spojen se dvěma oddělenými místy v genomu.

Předchozí výzkumy zjistily, že pouze 54 procent koček dokáže rozpoznat člověka pouze podle obličeje. Jak tedy vaše kočka pozná, že jste to vy? Podle nové studie je to po čichu. Výzkum vedl doktor Jútaró Mijari a jeho kolegové z tokijské Zemědělské univerzity. Zkoumali schopnost 30 koček rozlišit mezi svým opatrovníkem a neznámou osobou jen na základě pachu.

Kočkám ve studii byly předloženy zkumavky se vzorky stěrů buď z těla jejich opatrovníka, nebo člověka, kterého nikdy neviděly. Jako kontrola byla kočkám předložena prázdná plastová zkumavka. A výsledek? Kočky strávily delší dobu očicháváním pachu neznámého člověka ve srovnání s pachem svého opatrovníka nebo prázdné tuby. Kratší doba čichání naznačuje, že když kočky narazily na pach svého páníčka, rychle ho rozpoznaly a pokračovaly dál. Když však přišly k tamponům od neznámé osoby, zkoumaly je déle a využívaly svůj vynikající čich ke shromažďování informací o pachu.

Možná jste si někdy všimli, že když se vrátíte z dovolené, chová se vaše kočka, jako byste byli někdo docela cizí. Ne, není uražená, že jste si dovolili odjet; pravděpodobnější je, že nepoznává váš pach. 

Bhargav Karamched a jeho tým, pracující v Ústavu molekulární biofyziky na Floridské státní univerzitě, vytvořili průkopnický model, který vysvětluje fenomén tvorby cest mravenců k různým zdrojům potravy. Zpočátku vytvoří několik cest ke každému ze zdrojů. Mravenci při koordinaci činností spoléhají na komunikaci prostřednictvím chemických feromonů. Jakmile je zjištěn zdroj potravy, mravenec vylučuje tyto feromony jako stopu pro své kolegy. Karamchedův tým zahrnul toto chování do svých počítačových simulací, které ukázaly, že mravenci v prostředí s více zdroji potravy nakonec preferují zdroj, který je nejblíže k jejich mraveništi.

Vědci ještě rozdělili mravence do dvou skupin: hledače a navrátilce. Hledači při pátrání po potravě putují a toulají se, navrátilci po nalezení potravy míří okamžitě zpět do mraveniště. Vědci zjistili, že u navrátilců tedy pohyb není náhodný. Čím vyšší je koncentrace feromonů, které mravenci vylučují, tím silnější pachovou stopu mohou ostatní sledovat. Zajímavé je, že mravenci, kteří se vracejí od zdroje potravy v blízkosti mraveniště, vylučují méně feromonů. 

Psi přispívají svými výjimečnými čichovými schopnostmi v mnoha oborech. Pomáhají řešit zločiny, pomáhají při pátracích a záchranných operacích a odhalují zdravotní stav. Jejich bystrý čich jim umožňuje sledovat pachy a najít lidi, látky nebo nemoci, které by jinak zůstaly skryté. Nová studie výzkumné skupiny DogRisk z University of Helsinki zjistila, že naši chlupatí přátelé dokážou rozpoznat pachy tak slabé, že je nezachytí ani ty nejsofistikovanější laboratorní přístroje. Odborníci prostřednictvím provedeného výzkumu zjistili, že psi mají schopnost rozeznat nepatrné koncentrace látek, jako je eukalyptový hydrolát.

Eukalyptový hydrolát, vedlejší produkt výroby eukalyptového oleje, je běžnou vůní používanou při výcviku psů a soutěžích. V této studii výzkumníci vycvičili 15 psů s různou úrovní zkušeností s detekcí pachů, aby rozlišili mezi vzorky obsahujícími nízké koncentrace eukalyptového hydrolátu a vzorky obsahujícími pouze vodu. Po tréninkovém období byli psi schopni detekovat eukalyptový hydrolát v koncentracích 1 až 10 molekul na mililitr vody. To znamená, že psi dokážou detekovat pachy, které jsou hluboko pod prahem detekce i těch nejpokročilejších používaných analytických přístrojů.

Vědci dospěli k závěru, že výběr mýdla by mohl částečně vysvětlit, proč jsou někteří lidé magnetem na komáry, zatímco jiní vyváznou bez kousnutí. Účinky mýdel se u jednotlivých lidí poněkud lišily, pravděpodobně v důsledku interakcí mezi jejich vůní a jedinečným pachovým profilem každého člověka. „Je pozoruhodné, že tentýž člověk, který je pro komáry extrémně přitažlivý, když je nemytý, se může s jedním mýdlem stát pro komáry ještě přitažlivějším a s jiným mýdlem se pak pro ně stane odpudivým,“ uvedl Clément Vinauger, který vedl práci na americké univerzitě Virginia Tech. 

Do studie publikované v časopise iScience byli zapojeni čtyři dobrovolníci, kteří předložili vzorky látek, jež měli nasazené na ruce. Kusy oblečení byly buď nemyté nebo vyprané pomocí čtyř různých značek mýdla – Dial, Dove, Native a Simple Truth. Mýdlo Dove, Dial a Simple Truth zvýšilo atraktivitu některých dobrovolníků pro hmyz, ale ne všech. Naopak rukáv vymáchaný v mýdle značky Native komáry spíše odpuzoval. Jeho relativně odpuzující účinek by podle vědců mohl souviset s kokosovou vůní, neboť existují určité důkazy, že kokosové oleje jsou pro komáry přirozeným odpuzujícím prostředkem.

Odborníci z Institutu Karolinska ve Švédsku a Oxfordské univerzity prostřednictvím studie také dospěli k zjištění, že lidé mají tendenci milovat a nenávidět podobné vůně. Nejčastěji mají odpor k pachu zpocených nohou a sýru.

Výzkumu se zúčastnilo celkem 235 lidí, přičemž vůně vanilky obsadila první příčku, když měli účastníci seřadit různé pachy. Studie se zúčastnilo devět skupin lidí, kteří pocházeli z odlišných kultur, avšak nesrovnalosti mezi jejich odpověďmi byly velmi malé. To dokazuje, že reakce účastníků na vůně prakticky nebyl ovlivněny jejich kulturním původem a zázemím. „Chtěli jsme prozkoumat, zda lidé na celém světě vnímají stejné vůně a mají rádi stejné typy pachů, nebo zda je to něco, co je kulturně naučené,“ poznamenal ke studii doktor Artin Arshamian, jeden z autorů výzkumu.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Lad Bible

Tým vědců z univerzity v Kodani nakoupil několik obyčejných bílých ručníků ze stoprocentní bavlny. Odborníci je vyprali ve vodě a následně je nechali uschnout na různých místech. Některé pověsili na balkon na slunce, jiné sice ven, ale do stínu, další uvnitř budovy. Když prádlo uschlo, analyzovali pach pomocí přístrojů. Ukázalo se přitom, že z ručníků usušených na slunci se vonných látek vyloučilo nejvíce.

Vedoucí vědeckého týmu Silvia Pugliese pro americký deník New York Times vysvětlila, proč prádlo sušené na sluníčku pěkně voní: „Když prádlo vystavíte ultrafialovému záření, na molekulární úrovni probíhají reakce, jež vyústí ve vznik aldehydů a ketonů, tedy vonných látek.“ K podobným procesům nejspíš dochází i na jiných venkovních plochách. Podle vědců tento objev souvisí také s tím, proč to ve chvíli, kdy po dešti vyjde slunce, v přírodě příjemně voní.

Podle vědců je další zajímavostí u vůně prádla také to, že vyvolává silné vzpomínky. Jedná se přitom nejčastěji o zážitky z dětství. Experiment probíhal mezi lety 2018 a 2019. Informovala o tom dánská veřejnoprávní televize DR, přičemž výsledky výzkumu uveřejnili v odborném časopise Environmental Chemistry.