Zjištění jsou přinejmenším docela povzbudivá a mohou být klíčem k revolučnímu přístupu k prevenci demence. Vědci se zaměřili na sušená semena Ziziphus jujuba Miller var. spinosa , druh jujuby, který je široce používán v tradiční čínské medicíně. Tým podával extrakty horké vody ze sušených semen myším s různými chorobami – včetně Alzheimerovy choroby, frontotemporální demence, Parkinsonovy choroby a demence s Lewyho tělísky. Léčba vedla k významné obnově kognitivních a motorických funkcí. Ještě zajímavější však bylo, když byla tato semena rozdrcena na prášek a dána modelovým myším. Kognitivní funkce těchto myší se zlepšila na úroveň přesahující úroveň kontrolní skupiny. Zdá se, že prášky také potlačují buněčné stárnutí u starších myší a posílily jejich kognitivní funkce, aby odpovídaly funkcím jejich mladších protějšků.

Často nazývaná jujuba kyselá nebo vřetenová, Ziziphus jujuba Miller var. spinosa je strom, který původně pochází z východní Asie, zejména z Číny. Vyniká svými trnitými větvemi a malými oválnými plody, které se při dozrávání mění ze zelené do sytě červenohnědé. Lidé měli rostlinu v oblibě po staletí, protože se jedná o všestrannou bylinu, která je využitelná jak ve vaření, tak v lékařství.

Nejedná se přitom o první úspěšný počin výzkumného týmu ve světě tradiční medicíny. Již dříve odborníci zaznamenali zlepšení paměti a motorických funkcí u modelů myší s demencí při použití havajské byliny mamaki a čínské byliny Acorus gramineus. „Výsledky našeho výzkumu snad umožní vyvinout produkty prevence demence, které mohou lidé středního a staršího věku užívat podle vlastního uvážení,“ řekl profesor Takami Tomiyama z Graduate School of Medicine na Metropolitní univerzitě v Ósace.

Renesanční přírodovědec Ulisse Aldrovandi byl charakteristický svou sběratelskou vášní. Díky ní mají nyní vědci k dispozici 5 000 rostlin jemně utržených mezi lety 1551 a 1586, a s nimi i detaily, které jim pomáhají mapovat vliv migrace a klimatické krize na podobu krajiny. Botanický nadšenec je sesbíral na svazích kolem italského města Boloňa a nyní je používají vědci při výzkumu dramatických proměn jihoevropské flóry.

V Aldrovandiho době rostly v okolí Boloně druhy, které jsou dnes ohrožené nebo zcela vymizely, jako je například srdečník obecný. Přírodovědec své herbáře kdysi sestavoval s úmyslem identifikovat místní druhy a zjistit, které z nich by se hodily k lékárenskému využití. Jeho herbáře mají celkem 15 svazků, v každém z nich je na listech nalepeno 580 druhů rostlin. Sbírka obsahuje i cenné poznámky o rozšíření jednotlivých druhů, místech výskytu, lidových názvech a využití v lidové medicíně.