Vědci z ústecké univerzity odhalili mechanismy, díky kterým může želvuška přežít i ve vesmíru

Vědci z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) ve spolupráci se španělskými a polskými kolegy zjistili, jaké molekulární mechanismy řídí kryptobiózu mikroskopických želvušek. Právě díky kryptobióze může želvuška přežít vesmírný mráz i radiaci. Studie byla publikována v odborném časopise Scientific Reports.

„Naše studie představuje důležitý krok vpřed ve výzkumu cytoskeletu želvušek, který by měl zlepšit naše porozumění molekulárním mechanismům, jež jsou základem kryptobiózy želvušek,“ uvádí první autorka studie Kamila Novotná Floriančičová z Centra nanomateriálů a biotechnologií (CENAB) na Přírodovědecké fakultě UJEP.

Vědci se ve výzkumu zaměřili na geny, které kódují takzvané tubuliny. Jedná se o proteiny, které jsou základními stavebními kameny cykloskeletu želvušek a jsou nezbytné pro mnoho buněčných procesů. „Předpokládáme, že by tubuliny mohly hrát klíčovou roli v morfologických změnách spojených s úspěšnou kryptobiózou těchto organismů,“ nastiňuje Stanislav Vinopal z CENAB.

Pomocí bioinformatické analýzy vědci identifikovali tubulinové proteiny u osmi druhů želvušek. Nalezli v nich několik odlišných strukturních forem (izoforem), díky čemuž zjistili, že želvušky patří do skupiny Panarthropoda.

Želvušky jsou jedním z organizmů, které kryptobiózu podstupují. Mezi další patří například žábronožka solná nebo rostlina Růže z Jericha. Do kryptobiózy vstupují jednodušší organismy, které díky tomu mohou přežít v extrémních podmínkách jako je vyschnutí, mráz nebo nedostatek kyslíku. Organizmus může v kryptobiotickém stavu setrvat až po dobu 30 let, během nichž neprobíhá rozmnožování či vývoj a ustávají veškeré metabolické pochody.