V Česku přibývají veřejné sady, kde si ovoce natrháte zdarma

Zajít si na procházku a cestou utrhnout jablko nebo hrušku přímo ze stromu — kdysi úplně běžná věc, která se do české krajiny pomalu vrací. Po desetiletích, kdy veřejných ovocných sadů a alejí ubývalo, jich dnes zase přibývá a obce je nechávají otevřené lidem.

Mapa ukazuje, kde na ovoce vyrazit

Kde v okolí roste ovoce, které si můžete utrhnout, pomáhá najít česká komunitní mapa Na ovoce. Vznikla jako projekt spolku nadšenců, kteří chtěli zmapovat volně přístupné ovocné stromy a keře, aby jejich plody nepřišly nazmar. Mapa už překročila deset tisíc záznamů jednotlivých stromů, celých sadů i ovocných stezek a dál roste — přidávají je tisíce uživatelů.

Mapa je zdarma a funguje i jako aplikace v telefonu, takže ji máte po ruce přímo na výletě. Najdete v ní jabloně, hrušně, třešně, švestky, ořešáky i keře s bobulemi. U některých záznamů jsou i poznámky, fotografie nebo praktické tipy od ostatních sběračů. Zanesení stromu do mapy ale samo o sobě není povolením ke sběru: kodex projektu proto radí u stromů podél cest i ve zdánlivě opuštěných sadech nejdřív zjistit, komu strom patří a jestli je sklizeň povolená — i takový strom může někomu patřit nebo být pronajatý. Vedle toho platí jednoduchá pravidla slušnosti: nepoškozovat větve a část ovoce nechat hmyzu a ptákům. Kdo objeví strom, který v mapě chybí, může ho tam sám přidat pro ostatní.

Staré a krajové odrůdy se vracejí do krajiny

Mezi vysazovanými stromy nechybí ani takzvané krajové a staré odrůdy. Krajové odrůdy jsou ty, které se po generace pěstovaly v určitém kraji, jsou zvyklé na tamní počasí i půdu a nesou i zvláštní jména — třeba Jaroměřská míšeň. Staré odrůdy mohou pocházet i odjinud, ale u nás se pěstují už velmi dlouho, jako Kožená zimní reneta. Obojí často mají chuť, jakou v běžném obchodě nenajdete.

O jejich záchranu se dlouhodobě zasazuje Český svaz ochránců přírody. Jeho program na záchranu krajových odrůd běží už od 90. let a v jeho databázi je dnes více než čtyřicet takzvaných genofondových ploch — sadů, kde staré odrůdy rostou a odkud se roubují a množí dál. Podle odhadu citovaného časopisem Živa se v Česku ročně vysadí deset až dvacet tisíc dlouhověkých ovocných stromů, zčásti právě starých a krajových odrůd.

Cenné místní odrůdy se daří zachraňovat i v severním pohraničí. V Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji pečují ochránci a pozemkové spolky o rozptýlené výsadby starých odrůd. Některé staré a krajové odrůdy mají navíc cenné vlastnosti — dobře se hodí do místních podmínek a bývají odolné vůči mrazu, suchu nebo některým chorobám. Právě proto jsou důležitým zdrojem rozmanitosti pro budoucí sady.

A nejde jen o ovoce. Vzrostlé staré sady s vysokými kmeny patří podle ochránců přírody k velmi cenným a druhově bohatým místům kulturní krajiny — v dutinách stromů hnízdí ptáci, do květů se slétají včely a čmeláci a mezi trávou žije spousta dalšího hmyzu. Když tedy obec vysadí ovocnou alej, neudělá radost jen kolemjdoucím, ale vrátí kus života i do polí, která bývají jinak prázdná.

Obce sázejí ovocné aleje podél cest

Velkou pomocí je celostátní iniciativa Sázíme budoucnost, kterou vede Nadace Partnerství. Díky ní se podařilo vysadit přes 4,3 milionu stromů mimo les (údaj k roku 2024), zapojilo se přes sto tisíc dobrovolníků na téměř devíti tisících místech. Cílem je jeden strom za každého obyvatele Česka, tedy deset milionů. „Za pět let se nám podařilo zaevidovat přes 4,3 milionu stromů," říká strategický ředitel nadace Miroslav Kundrata — to je zhruba necelá polovina cíle. Vůbec nejoblíbenějším typem výsadby jsou přitom aleje podél cest.

Konkrétních projektů přibývá po celé republice. V Ralsku na Českolipsku roste Alej vzpomínek s více než sto padesáti jabloněmi a hrušněmi původních odrůd. Sázet se tu začalo v roce 2020 a přidávají se dobrovolníci i studenti gymnázií. „Projekt má za cíl obnovit historické aleje v místech zaniklých obcí a zároveň zachránit původní a unikátní regionální odrůdy," vysvětluje ředitelka geoparku Lenka Mrázová.

Že nemusí jít o velký projekt, ukazuje Litomyšl. Tamní radnice nechala obyvatele hlasovat, co chtějí ve městě zlepšit, a jeden z vítězných nápadů byla právě ovocná alej. Jedenáct jabloní, hrušní, třešní a slivoní vysadili u cesty ke Kornicím na jaře 2026 společně se školáky.

Praha má desítky sadů zdarma

Jedním z nejvýraznějších příkladů je Praha. Město spravuje pětasedmdesát ovocných sadů o rozloze sto třiatřicet hektarů a k tomu devětačtyřicet ovocných stromořadí v délce přes dvacet kilometrů. Od roku 2010 tu přibylo přes šest a půl tisíce ovocných stromů a dohromady jich má město v péči kolem třinácti tisíc. Nejčastěji jsou to třešně, jabloně, slivoně a hrušně. V sadech, které město spravuje, si přitom lidé mohou ovoce pro vlastní potřebu a šetrně natrhat.

Kde ovoce hledat a jak se zapojit

Nejjednodušší cesta vede přes mapu Na ovoce, kde stačí zadat místo a rovnou uvidíte stromy ve svém okolí. Ve městech se vyplatí podívat se i na weby radnic a odborů ochrany prostředí, které často zveřejňují seznamy veřejných sadů. Léto a podzim jsou k tomu ideální — nejdřív dozrávají třešně a meruňky, později jablka, hrušky a švestky, takže mapa se dá využívat celé měsíce.

Zapojit se dá i aktivně. Obce a spolky pravidelně pořádají podzimní výsadby, kam mohou dobrovolníci přijít pomoct sázet nové stromy; bývá to příjemně strávené dopoledne a zároveň něco, co po člověku zůstane na desítky let. A kdo má na zahradě starou odrůdu, může ji nabídnout ochráncům přírody k záchraně — třeba právě ta vaše jabloň pomůže zachovat chuť, kterou by jinak nikdo další neochutnal. Veřejné ovocné sady tak dávají hned několik věcí najednou: ovoce zdarma, hezčí krajinu a příležitost potkat sousedy nad společnou prací.