Sousedské knihovničky v Česku přibývají a spojují lidi

Projdete kolem, otevřete dvířka a vyberete si knihu. Žádná registrace, žádný poplatek, žádná lhůta na vrácení. Sousedské knihovničky, kterým se v Česku říká knihobudky, stojí na návsích, u zastávek, v parcích i na sídlištích. Fungují na prosté dohodě: vezměte si knihu, která vás zaujme, a pokud můžete, přineste jinou, kterou už nepotřebujete. Je to jeden z nejtišších a nejmilejších trendů posledních let — a další knihovničky průběžně vznikají i dnes.

Z telefonních budek se staly knihovny

Za částí knihobudek stojí konec jedné éry. Telefonní automaty, které dřív patřily ke každé vesnici, přestaly být s nástupem mobilů potřeba. V roce 2020 operátor O2 snížil jejich počet z přibližně 3 900 na 1 150 — ty zbylé provozoval hlavně v malých obcích v rámci takzvané univerzální služby, tedy státem uložené povinnosti. Ta však koncem roku 2020 skončila a 17. června 2021 O2 odstranilo poslední fungující telefonní budku v Česku, stála v obci Hlubyně na Příbramsku. Éra telefonních budek se tím uzavřela — ale některé kabiny dostaly druhý život. Obce si je mohly ponechat a z části z nich se staly veřejné knihovničky přímo na ulici: kryté, prosklené a jako stvořené k tomu, aby v nich stály police s knihami.

Nápad má u nás delší historii. Český projekt KnihoBudka vznikl už v létě 2013 z iniciativy dvojice nadšenců a s podporou firemního programu O2. První budka stejnojmenného projektu se slavnostně otevřela 9. ledna 2014 v areálu pražské nemocnice IKEM a postupně přibyly desítky dalších po celé zemi. Zajímavé je, že se knihy z budek podle organizátorů téměř neztrácejí — lidé je vracejí, darují nebo posílají dál.

Jak to funguje

Pravidla jsou volná, a právě v tom je kouzlo. Knihu si můžete půjčit a vrátit, vyměnit za jinou, nebo si ji rovnou nechat. Nikde se nezapisujete a nic neplatíte. Není nutné hlídat poměr „kus za kus" — někdo přinese pytel knih po babičce, jiný si jen odnese čtení na dovolenou. Takhle vznikla třeba knihobudka v Ostravě-Porubě na Alšově náměstí, kterou místní otevřeli při sousedské slavnosti, další si lidé pořídili ve Frenštátu pod Radhoštěm („Soví budka" u kulturního domu) nebo ve Frýdlantu nad Ostravicí v parku u nádraží.

Smysl je dvojí. Starým knihám, které by jinak skončily v kontejneru, dává druhou šanci najít čtenáře. A zároveň přibližuje knihy lidem, kteří to do klasické knihovny nemají po ruce. Cesta na vlak nebo procházka se psem se rázem promění v malé dobrodružství: nikdy nevíte, co za dvířky najdete.

Od budky po prosklenou skříňku

Knihobudky mají tisíc podob a část jejich kouzla je právě v té rozmanitosti. Někde poslouží přestavěná telefonní budka, jinde dřevěný domeček na noze, prosklená vitrína na zdi obchodu nebo skříňka připomínající malý včelí úl. Spojuje je jediné: dvířka, police a knihy, které čekají na nového čtenáře. Mnohé vyrobili místní truhláři nebo šikovní sousedé svépomocí a obec k nim přidala jen dobré místo.

Fungování se řídí spíš nepsanou slušností než pravidly. Nikdo nekontroluje, nikdo nepokutuje, a přesto to funguje — právě tahle důvěra dělá z knihobudek příjemné místo. A pravidelné čtení je navíc ve výzkumech spojováno s procvičováním pozornosti a lepším zachováním kognitivních schopností, takže knihovnička dělá dobře nejen sousedským vztahům, ale i hlavě.

Také klasické knihovny se mění v komunitní centra

Sdílení knih je jen část širšího trendu: knihovny přestávají být jen půjčovnami. Nadace Via, která venkovské a maloměstské knihovny podporuje, mluví o „obývácích vesnice" — místech, kam se chodí nejen pro knihu, ale i pro rozhovor a pocit sounáležitosti.

V Deblíně na Brněnsku se kolem obecní knihovny rozjely tvořivé dílny, herní odpoledne i čtení pro maminky s dětmi, a jak popisuje tamní iniciátorka, „z mnoha anonymních lidí se staly známé tváře s úsměvem". Ve Smilkově, obci s pouhými 260 obyvateli, proměnili knihovnu v místo pro přednášky, kurzy i literární večery. Pouliční knihobudky jsou menší a skromnější sourozenec téhle proměny — ale důvěra a chuť sdílet jsou stejné: babička odloží pohádky po vnoučatech, teenager nechá dočtenou fantasy, a někdo úplně cizí si to všechno odnese domů.

Česká podoba celosvětového trendu

Sdílení knih zdarma nevzniklo v Česku — myšlenku proslavil americký projekt Little Free Library, jehož první knihovničku postavil Todd Bol v roce 2009 ve wisconsinském Hudsonu. Projekt od té doby narostl do obřích rozměrů: v roce 2025 oslavil více než 200 000 sdílených knihovniček ve 128 zemích světa. Princip je stejný jako u nás — malá skříňka, dvířka a důvěra, že to lidé nezneužijí. České knihobudky, které vyrostly mimo jiné z vysloužilých telefonních budek, jsou tedy místní podobou celosvětové vlny. A funguje to: knihy putují dál a police se pořád plní.

Jak najít nebo založit knihovničku u vás

Nejjednodušší je podívat se na mapu na webu projektu KnihoBudka, kde najdete knihobudky i další veřejné knihovničky po celém Česku — třeba objevíte, že jednu máte pár minut od domu. Až kolem nějaké půjdete, zkuste do ní přinést knihu, která už doma jen chytá prach. Udělá radost někomu dalšímu.

A pokud u vás knihovnička chybí? Stačí vodotěsná skříňka nebo prosklená vitrína, dobré místo (třeba u zastávky, obchodu nebo na návsi) a domluva s obcí či sousedy. Mnohé budky vznikly právě z iniciativy jednoho člověka, kterému se nechtělo vyhazovat knihy. Začít se dá klidně o prázdninách — letní čtení na lavičce má úplně jinou chuť, když si knihu vyberete ze sousedské knihovničky za rohem.