Čtenářské kluby v Česku rostou a spojují lidi naživo

Sejít se s cizími lidmi kvůli knize a odejít s partou nových kamarádů. Přesně to nabízejí čtenářské kluby, kterých v Česku v posledních letech rychle přibývá. V době, kdy trávíme čím dál víc času u obrazovek, se z četby stává společenská událost naživo – a láká lidi od velkých měst až po malé vesnice.

Čtení jako společný zážitek

Knižní klub funguje jednoduše. Skupina lidí si přečte stejnou knihu a pak se sejde, aby si o ní popovídala – v kavárně, hospodě, knihovně nebo online. Není to školní rozbor, spíš přátelské sdílení dojmů: co koho zaujalo, co ho naštvalo, na co má jiný názor. Kolem knihy tak vzniká komunita lidí, kteří by se jinak nepotkali.

Většina klubů se schází zhruba jednou za měsíc a bývají malé – od hrstky lidí po pár desítek. Titul se často vybírá společně, hlasováním, takže každý má šanci prosadit knihu, kterou by jinak nikdo neotevřel. Právě tahle rozmanitost je půl zábavy: čtenáři narazí na žánry i autory, ke kterým by se sami nikdy nedostali, a učí se poslouchat i názory, se kterými nesouhlasí.

Podle České televize čtenářských klubů v Česku za posledních pár let přibylo, a to nejen ve velkých městech, ale i v menších obcích. Ke slovu se hlásí i takzvané tiché čtenářské kluby, kde se nejdřív společně mlčky čte a teprve potom povídá. Čtení je najednou zase „cool" – a je z něj offline zážitek, který funguje jako protiváha k neustálému scrollování na mobilu.

Od velkých měst po malé obce

Nejhezčí na tom je, že kluby nevznikají jen v Praze nebo Brně. Fungují i v místech, kde by to člověk nečekal, a často je zakládají obyčejní nadšenci.

V Plzni vznikl klub v roce 2022 a podle jeho organizátorky zažil na přelomu roku 2024 nebývalý příliv nových členů. V Částolovicích funguje čtenářský klub od roku 2023 a z původních osmi lidí se rozrostl skoro na dvojnásobek. Brněnský klub začínal se třiceti členy a dnes jich má kolem padesáti. A třeba v Řeži u Prahy založila klub maminka na mateřské, která chtěla sdílet knihy s co nejvíc lidmi a vytvořit kolem nich komunitu. Vlastní kluby mají i Žďár nad Sázavou, Znojmo, Ostrava nebo Beroun.

Liší se i formátem. Některé kluby se scházejí naživo v kavárně, jiné jedou online, aby se mohli přidat lidé odkudkoli – takhle funguje třeba jeden z ostravských. Objevují se i kluby zaměřené na konkrétní žánr, od detektivek po fantasy, nebo takové, kde se čte v cizím jazyce a trénuje se u toho angličtina. Každý si tak může najít tu svou partu.

Spojuje je ale jedno: nejde ani tak o literaturu jako o lidi. Kluby dávají dohromady sousedy, kolegy i úplně cizí lidi napříč generacemi a z pravidelných setkání se často stanou přátelství, která přesahují knihy.

Tiché čtení ve společnosti

Zvláštní podobou téhle vlny jsou tiché čtenářské kluby, v angličtině silent book club. Princip je nezvyklý, ale funguje: každý si přinese vlastní rozečtenou knihu, hodinu se v tichu společně čte a teprve pak je čas na popovídání s ostatními – nebo se jde rovnou domů. Odpadá tak povinnost číst „to samé" i tlak na to něco chytře pronést.

Takový tichý klub pořádá například Městská knihovna v Praze. Pro spoustu lidí je to ideální kompromis: mají klid na čtení, který doma kvůli rodině nebo mobilu nemají, a zároveň nejsou sami. Sdílené ticho v místnosti plné čtenářů má překvapivě příjemnou atmosféru a nahrává i těm, kdo se do hlasitých debat necítí.

Proč to lidi táhne

Boom čtenářských klubů souvisí s tím, po čem dnes hodně lidí touží – po skutečném kontaktu a chvíli bez displeje. Zatímco běžné trávení volného času se přesouvá na obrazovky, společné čtení nabízí pravý opak: pomalé tempo, soustředění a rozhovor tváří v tvář.

Láká i to, že je to koníček levný a otevřený komukoli. Vstup na klub bývá zdarma, nemusíte nic umět ani znát a věk nehraje roli – u jednoho stolu se často potkají studenti, rodiče i senioři. Pro introverty je klub bezpečný způsob, jak poznat lidi bez nucené konverzace; kniha je totiž téma, které rozhovor rozjede samo.

Za pozornost stojí i to, že kluby rostou v době, kdy podle výzkumů celková úroveň čtenářství v Česku spíš mírně klesá. Právě proto jsou dobrou zprávou: ukazují, že knihy pořád mají co nabídnout, když se k nim přidá společnost. A knihovny tomu jdou naproti – z půjčoven knih se stále víc stávají komunitní prostory, kde se pořádají autorská čtení, workshopy i besedy.

Jak se přidat

Zapojit se je snazší, než to vypadá. Řada knihoven a kaváren čtenářské kluby přímo pořádá, takže stačí sledovat jejich program a jednou přijít – nezávazně, i bez přečtené knihy. Kdo je spíš plachý, může začít u tichého čtenářského klubu, kde se povídat nemusí.

A když ve vašem okolí žádný klub není? Možná je to příležitost. Většina fungujících klubů začala tak, že jeden člověk svolal pár známých do kavárny a dal vědět na sociálních sítích nebo v místní knihovně. Nepotřebujete povolení ani vlastní prostor – stačí kniha, stůl a chuť se o dojmy podělit. Jak ukazují kluby od Plzně přes Brno až po malé obce, zbytek se často přidá sám. A výsledkem nebývá jen přečtená kniha, ale i nová parta lidí, se kterými máte o čem mluvit.