Gepardí paterčata se v Zoo Praha narodila po osmi letech

Pro gepardí samici v pražské zoo šlo teprve o druhý pokus stát se mámou — a ten první před rokem bohužel nedopadl. O to větší je teď úleva chovatelů, že se pětici koťat daří čím dál líp.

Druhý pokus, který vyšel

Paterčata přišla na svět 18. června 2026. Pět mláďat v jednom vrhu sice není u gepardů nijak výjimečné, o to vzácnější je ale takový přírůstek právě pro pražskou zoo.

„Matka mláďat nás nepřestává překvapovat. Před lety přišla z Francie ve slabém fyzickém i psychickém stavu," popsal podle zoo kurátor savců Pavel Brandl. O to větší je radost, že se dnes o svá mláďata stará nad očekávání dobře. Když se přehnala prudká bouřka, samice své potomky pečlivě osušila vylizováním. Právě na starostlivé matce přitom u gepardů všechno stojí — samice vychovává mláďata úplně sama a jen na ní záleží, jestli křehká koťata první týdny vůbec přežijí.

Jak se malým gepardům daří

Mláďata jsou zatím zcela závislá na mateřském mléce a tráví čas hlavně u matky. Po necelém měsíci života už ale dělají první neohrabané krůčky a opatrně objevují okolí svého pelíšku. Zvířata se rodí slepá, teď už ale prohlédla a začínají zvědavě pozorovat svět kolem sebe. Postupně jim také začínají růst první řezáky — malé zoubky, které jsou prvním krokem k tomu, aby jednou dokázala přijímat i tuhou potravu.

Malým gepardům nyní začínají růst řezáky. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Návštěvníci se ale musí ještě chvíli obrnit trpělivostí. Podle zoo by geparďata mohla být k vidění zhruba ve druhé polovině srpna — samozřejmě jen v případě, že vše půjde dobře a mláďata budou dost silná. Do té doby mají klid, který teď potřebují ze všeho nejvíc.

V dalších týdnech koťata poporostou, budou čím dál zvědavější a postupně přejdou od mateřského mléka k masu. Chvíli však ještě potrvá, než z neohrabaných chlupatých uzlíčků vyrostou štíhlé šelmy, jaké známe z přírodopisných filmů. U matky zůstanou dlouhé měsíce a budou se od ní učit všechno, co gepard k životu potřebuje.

Při plném běhu gepard doslova letí — jediným skokem překoná i sedm metrů a nohama se země téměř nedotýká. Zrychlí přitom stejně hbitě jako závodní auto. Tělo má tomu dokonale uzpůsobené: je štíhlé a lehké, s dlouhýma nohama a pružnou páteří, která se při běhu prohýbá jako napjaté pero.

Proč je každé mládě tak vzácné

Radost pražské zoo má hlubší důvod než jen roztomilost koťat. Gepard patří mezi vážně ohrožené šelmy. Ve volné přírodě už podle odborníků zbývá jen kolem sedmi tisíc jedinců a jejich počty dál klesají. Za úbytkem stojí hlavně mizející divočina, střety s lidmi a nezákonný obchod se zvířaty.

Po narození nevidí, ale teď už pozorují okolí. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Právě rychlost je přitom gepardova největší zbraň i jeho slabina. Na rozdíl od lvů nebo hyen není nijak silný, a tak o čerstvě ulovenou kořist často přijde, jakmile na scénu dorazí mohutnější šelmy. I proto to tenhle elegantní sprinter nemá v divočině vůbec lehké a jeho osud dnes do velké míry závisí na tom, jak se k němu zachová člověk.

Špatná zpráva přišla i z evropských zoologických zahrad. Počet gepardů v nich od roku 2020 klesl zhruba o čtvrtinu. Každé úspěšně odchované mládě má proto pro takzvaný záchovný chov, který zoo napříč Evropou společně vedou, obrovskou cenu.

Odchov gepardů je navíc mimořádně náročný. Tyto elegantní šelmy se v lidské péči rozmnožují jen velmi obtížně a k úspěchu vede dlouhá a nejistá cesta — právě proto se v Praze mláďata narodila až po osmi letech. Když se pak podaří odchovat rovnou pět zdravých koťat, je to radost nejen pro pražskou zoo, ale pro celý mezinárodní chov tohoto druhu.

Zoo jako záchranná síť

I ve volné přírodě to přitom gepardí mláďata nemají snadné. Číhá na ně spousta nebezpečí — silnější šelmy jim berou úlovky i potomky — a značná část koťat se bohužel dospělosti nedožije. Velké vrhy jsou tak vlastně jakousi přírodní pojistkou: čím víc mláďat, tím větší naděje, že aspoň některá přežijí. V bezpečí zoo mají naopak šanci vyrůst všechna.

Chov ohrožených zvířat v zoologických zahradách má dnes úplně jiný smysl než kdysi. Nejde o to mít zvířata „na ukázku", ale udržet zdravé a rozmanité skupiny, které mohou v budoucnu pomoci druh ve volné přírodě posílit. Mláďata narozená v jedné zoo často putují do dalších, aby se předešlo příbuzenskému křížení a populace zůstala silná. Pražská zoo patří k zahradám, které se do takových záchranných programů dlouhodobě zapojují — a zdravá gepardí rodina je toho čerstvým důkazem.

Gepardí koťata z Prahy tak nejsou jen pět rozkošných kožíšků, které v srpnu potěší návštěvníky. Jsou také důkazem, že i uprostřed města může vzniknout něco, co pomáhá udržet naživu jeden z nejkrásnějších a nejrychlejších tvorů naší planety. A to je zpráva, ze které může mít radost úplně každý — bez ohledu na to, jestli do zoo chodí, nebo ne.