Canisterapie v Česku roste, psi pomáhají seniorům i dětem

Canisterapie je pomoc pomocí vycvičeného psa. Pes se svým vyškoleným průvodcem pravidelně dochází za lidmi, kteří potřebují klid, kontakt a povzbuzení. Sedne si k nim, nechá se hladit, položí hlavu do klína.

V Česku už z toho není nahodilá návštěva. Je to zavedený obor s jasnými pravidly, vlastními zkouškami a rostoucím počtem týmů. Psi míří hlavně za dvěma skupinami — za seniory a za dětmi.

Za seniory, do hospiců i za lidmi s postižením

Nejvíc práce mají psi u seniorů. Organizace Pomocné tlapky nabízí canisterapii už od roku 2001 a dnes spolupracuje s více než 70 aktivními canisterapeutickými týmy prakticky po celé republice. Docházejí do domovů pro seniory, dětských domovů, sanatorií, hospiců i do zařízení pro lidi s tělesným nebo mentálním postižením.

Na Moravě působí sdružení Podané ruce, které vzniklo v roce 2000. Sdružuje přes 90 canisterapeutických týmů a dobrovolníků. Ročně odpracuje přes 1 500 hodin canisterapie a navštíví přes 3 500 klientů. Za lidmi chodí do zařízení i k nim domů, ve skupinách i jeden na jednoho.

U seniorů pomáhá pes hlavně proti samotě. Přítomnost zvířete zklidňuje, zlepšuje náladu a vytahuje lidi z uzavřenosti. U lidí s demencí se ve výzkumech spojuje s lepší náladou, ochotnější spoluprací a chutí být aktivní. Hlazení a povídání se psem vrací člověku pocit, že je o koho pečovat a že je potřebný. Návštěva má často jasnou strukturu — pes předvede pár kousků, podá pac, klienti mu dávají povely a odměňují ho.

Ve školách a knihovnách děti čtou psovi

Druhá velká oblast jsou děti. V knihovnách a školách se rozšířilo takzvané čtení psovi. Dítě čte nahlas psovi, který u něj klidně leží a poslouchá.

Kouzlo je v jednoduché věci. Pes se chybám nesměje a nikoho neopravuje. Je to, jak říkají knihovnice, nekritický posluchač. Dítě u něj ztrácí ostych z hlasitého čtení a čte klidněji a plynuleji. V klatovské knihovně takto pomáhá švýcarský ovčák. Děti za ním mohou přijít každý týden i bez objednání a buď mu čtou, nebo se s ním jen pomazlí.

Programy jdou i dál než jen do knihovny. Na jižní Moravě běží od roku 2024 kurz Čteme pejskům pro žáky druhých až čtvrtých tříd. Vede ho canisterapeutka a děti při něm za přítomnosti psa procvičují porozumění textu, slovní zásobu i výslovnost. Psi se zapojují také do logopedie a do práce s dětmi, které se hůř soustředí nebo obtížně navazují kontakt. Pes vnáší do třídy klid a děti na něj reagují spontánně.

Nemocnice účinky měří — a vycházejí pozitivně

Že nejde jen o hezký zážitek, ukazují měření. Ústřední vojenská nemocnice v Praze provozuje canisterapii přes deset let a patří u nás mezi mála pracovišť, která její účinky přímo zkoumají. Uskutečnila čtyři studie.

U pacientů na oddělení dlouhodobé péče a na rehabilitaci bylo psychické naladění po setkání se psem výrazně lepší. Jedna návštěva trvá kolem půl hodiny a jeden tým za den zvládne asi šest pacientů. Nejde tedy o hromadnou akci, ale o klidný čas věnovaný jednotlivci.

Čtvrtá studie se zaměřila na samotné psy. Potvrdila, že canisterapie pro ně není stres. To je důležité — pes musí do práce chodit rád, jinak by ztratila smysl.

Přísné zkoušky, které se po čase opakují

Canisterapeutický pes není každý hodný pejsek z ulice. Musí projít canisterapeutickou zkouškou. Při ní se prověří poslušnost, vztah mezi psem a průvodcem i to, jak pes zvládne nečekané a rušivé situace — hluk, cizí lidi, náhlý pohyb. Sleduje se i povaha: přátelskost a chuť spolupracovat, ale i případný strach nebo nervozita.

Certifikát navíc není doživotní — po čase se obnovuje opakovanou zkouškou. Ověřuje se tak, že se povaha psa časem nezměnila. Ke zkoušce jde pes nejdřív zhruba v roce věku, u větších plemen o pár měsíců později. Zařízení tak mají jistotu, že za jejich klienty přijde zvíře klidné, zdravé a spolehlivé.

Co si z toho odnést

Canisterapie v Česku není okrajová služba. Stojí na vyškolených dobrovolnících, jasných zkouškách a rostoucím počtu týmů. Pomáhá tam, kde samotné léky nestačí — proti samotě seniorů, proti strachu dětí i proti únavě zdravotníků.

Pokud máte v rodině seniora v domově nebo dítě, které se bojí číst nahlas, vyplatí se zeptat. Stačí se v daném zařízení nebo v místní knihovně informovat, jestli canisterapii nabízejí. Pro klienty bývá zpravidla zdarma.