Vedle ceny a kvality služeb hraje stále větší roli také bezpečí. Část lidí kvůli napětí na Blízkém východě volí bližší destinace a opatrněji zvažuje, kam vyrazí. Právě v tom má Česko výhodu: na dovolenou není třeba cestovat daleko a přitom nabízí hory, rybníky, vinařské oblasti, památky i místa vhodná pro cyklistiku nebo rodiny s dětmi.

Nejčastěji se Češi chystají do Jihočeského, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. Téměř polovina lidí navíc plánuje navštívit místo, kde ještě nebyla, takže letošní sezona může přinést podporu i méně známým regionům. Průměrná délka domácí dovolené se prodloužila na 11,7 dne, což naznačuje, že cestování po Česku už pro mnoho lidí není náhradní řešení, ale plnohodnotná volba.

Hotel sídlí v neorenesanční budově z roku 1884 nedaleko Tančícího domu. Jeho interiéry odkazují na český kubismus a kombinují historickou atmosféru s promyšlenými detaily, jako jsou dřevěné parkety, železná zábradlí, schodiště a stylový nábytek. Výrazným prvkem je také inspirace kněžnou Libuší, mytickou zakladatelkou Prahy, která dodává prostoru osobitý český příběh.

Česká metropole dokáže zaujmout nejen svou historií, ale i současným designem a citlivou prací s architekturou. Umístění vedle světových hotelů v Paříži, Římě, Dubrovníku či Tulumu je důkazem, že výjimečná místa nemusíme hledat jen daleko za hranicemi. Některá se nachází přímo v srdci Prahy.

Výsledky zároveň ukazují, že rodina není jen symbolická hodnota, ale skutečná opora pro důležitá rozhodnutí. Více než 60 procent dotázaných by se kvůli svým blízkým vzdalo práce nebo kariéry a přibližně polovina by byla ochotná kvůli rodině odejít i do zahraničí. Pro Čechy jsou blízké vztahy něčím, čemu jsou ochotni přizpůsobit vlastní život. Na druhé pozici se s 44 procenty umístila práce a kariéra, 41 procent lidí pak za nejdůležitější považuje osobní svobodu a koníčky.

Téměř 47 procent lidí nesouhlasí s tím, že by národní hrdost byla přežitek. Pětina dotázaných se cítí hrdě velmi často, víc než polovina občas při určitých událostech. Nejčastěji jsou lidé hrdí na kulturu a historii, poté na sportovní úspěchy či českou šikovnost a zlaté ručičky. Výzkum, do něhož se v reprezentativním šetření zapojilo 1075 respondentů, tak ukazuje, že česká společnost si váží domova, blízkosti i sounáležitosti.

Index hodnotí země podle celé řady ukazatelů, od úrovně kriminality přes vnitřní a vnější konflikty až po teroristickou aktivitu či politickou stabilitu. Právě v takto širokém mezinárodním srovnání vychází Česko velmi dobře, což je povzbudivá zpráva nejen pro obyvatele, ale i pro turisty a investory.

Dobře si navíc vede i širší evropský prostor, protože západní a střední Evropa zůstávají podle studie nejbezpečnějším regionem světa. České umístění tak zapadá do silného evropského výsledku a ukazuje, že země má pevné místo mezi státy, kde se lidé mohou cítit jistě a kde funguje relativně klidné společenské prostředí.

Nejčastěji pozorovaným druhem zůstává sýkora koňadra, která se objevila téměř na 90 % krmítek. Historickou změnou je ale druhé místo: poprvé ho obsadil kos černý, pozorovaný na 70,9 % sčítacích míst, a předběhl tak sýkoru modřinku. Složení „nejviditelnější“ trojice se tak změnilo poprvé od roku 2019.

Z hlediska celkového počtu jedinců si pořadí drží stálice – sýkora koňadra (156 680), následovaná vrabcem polním (126 507) a vrabcem domácím (107 968). Vrabci se sice na krmítkách objevují méně často, když už ale přiletí, bývá jich rovnou celé hejno.

Letošní ročník potvrdil, že se kosům černým aktuálně daří. Po loňském poklesu se jejich početnost opět zvýšila, podobně jako u dalších lesních druhů – například pěnkavy obecné, sojky nebo strakapouda velkého. Právě ten se letos dostal mezi pětici nejčastěji pozorovaných ptáků.

Na opačném konci žebříčku bohužel zůstává zvonek zelený. Jeho úbytek je dlouhodobý a souvisí s krmítkovou nákazou – trichomonózou, která se šíří tam, kde se ptáci setkávají ve velkém počtu. Odborníci proto připomínají důležitost čistých krmítek a nutnost přerušit přikrmování, pokud se objeví nemocný pták.

Ptačí hodinka je jedním z největších projektů občanské vědy u nás a ukazuje, jak cenná mohou být pozorování veřejnosti. Další ročník se uskuteční 8.–10. ledna 2027.

„Město pořídilo celkem 66 boudiček. Nyní je 53 kusů rozdaných a zbytek je zamluven. Zájem od občanů přetrvává. Nyní vyšlo únorové číslo radničního Zpravodaje, kde je článek k tématu, tudíž očekáváme, že zájemců přibyde,“ informovala v polovině února mluvčí libereckého magistrátu Jana Kodymová. Boudičky jsou navržené tak, aby dobře izolovaly teplo a zároveň zůstaly suché. Často obsahují slámu, která je pro zimní období vhodnější než deky, protože nenasává vlhkost. Lidé, kteří o kočky ve svém okolí pečují, si je mohou vyzvednout a umístit na bezpečná místa, kde se zvířata běžně zdržují. Kromě toho, že boudičky mohou pomoci volně žijícím kočkám v mrazivých dnech, umožňuje to i zmapovat jejich populaci. Pomáhá to i s organizací řízené kastrace a udržováním volně žijících koček zdravých.

Libereckým nápadem se už nechávají inspirovat i další města, například Česká Lípa. Projekt ukazuje, že i drobná pomoc může mít velký význam. Díky spolupráci města a veřejnosti dostávají toulavé kočky šanci přečkat zimu v důstojnějších podmínkách. Liberec tak potvrzuje, že solidarita nemusí mířit jen k lidem. Své místo má i v péči o zvířata, která sdílejí s námi sdílejí veřejný prostor.

Dívka si byla vědoma toho, že její rozhodnutí znamená velkou změnu. Přesto neváhala a do prvního stříhání šla s úsměvem. Vlasy si nechala zkrátit o půl metru a darovala je na výrobu paruky pro onkologicky nemocné či pacienty s alopecií. Podpora rodiny jí dodala odvahu a zároveň jistotu, že dělá správnou věc. „Dneska už ani nevím, že jsem měla tak dlouhé vlasy. Po tom ustřihnutí je to strašně dobrý pocit,“ uvedla desetiletá slečna, která poprvé začala uvažovat o darování vlasů už o pár let dříve, když viděla televizní pořad o onkologicky nemocných dětech. Tehdy si řekla, že až jí narostou do potřebné délky, daruje je. Uběhlo pár let a k uskutečnění jejího plánu ji popostrčila nepřímo kamarádka z baletu. „Vždycky obdivovala moje dlouhé vlasy a já se pak dozvěděla, že trpí alopecií. A to mě povzbudilo plán uskutečnit,“ vysvětlila Dorotka.

Vlasy budou využity k výrobě paruk pro děti, které podstupují náročnou léčbu a přišly o vlastní. Takový dar má obrovskou hodnotu nejen praktickou, ale i psychickou. Pomáhá vrátit sebevědomí a pocit normálnosti.

Podle představitelů krajské policie je schopnost rychle a správně poskytnout první pomoc zásadní, protože hlídky často dorazí na místo události první. Nový systém, za který policie zaplatila téměř 250 000 Kč, výrazně zvyšuje připravenost na mimořádné situace a má napomoci lepší reakci v reálném životě. Policisté tak mohou simulovat různé scénáře, vyhodnocovat rizika a operovat téměř jako v reálném prostředí.

Výcvik také reflektuje rostoucí počet situací, kdy policisté sami přispívají k záchraně životů. Zatímco v roce 2024 se podíleli na záchraně nebo významně pomohli u 56 případů, v roce 2025 jich bylo již 103. Kromě zlepšení dovedností výcvik posiluje i spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Královéhradeckého kraje, čímž se zvyšuje šance na úspěšnou první pomoc ještě před příjezdem sanitky.

Model černé díry bude mít podobu několik metrů velké černé koule a vzniká v souvislosti s mezinárodní konferencí špičkových astrofyziků, která se ve městě uskuteční. Autoři projektu chtějí na konkrétním a názorném příkladu ukázat, jak extrémně hustý objekt černá díra je, a zároveň vyvrátit časté mýty o tom, že by mohla ohrozit Zemi nebo své okolí.

Exponát by se měl stát dočasnou dominantou prostoru na Kraví hora, oblíbeném místě pro procházky i letní kulturní akce. Právě tady chce Brno dlouhodobě spojovat vědu s veřejným prostorem a ukazovat, že i složitá témata lze podat hravě a srozumitelně. Černá díra tak nebude symbolem prázdnoty, ale naopak pozvánkou k objevování vesmíru.

Porota ocenila především jeho dlouhodobou práci, technickou preciznost a osobitý přístup k moderní kuchyni. Otto Vašák je známý důrazem na kvalitu surovin, čisté chutě a důslednou práci s detaily. Nejde jen o efektní prezentaci jídel, ale o promyšlený koncept, který obstojí i v porovnání se světovou elitou. Vašák pochází z Valašského Meziříčí a je šéfkuchařem v restauraci Essens v jihomoravském Hlohovci.

Úspěch má širší význam než jen osobní ocenění. Ukazuje, že i kuchaři z Česka mohou prorazit na mezinárodní scéně, která bývá tradičně ovládaná velkými gastronomickými zeměmi. Pro českou gastronomii je to silný signál, že se posouvá z okraje zájmu do centra světové pozornosti a že domácí talent má co nabídnout i těm nejnáročnějším strávníkům.

V Krkonoších je aktuálně otevřeno na více než dvaceti kilometrech sjezdovek a nechybí ani večerní lyžování, které si mohou návštěvníci užít na Hromovce. Rokytnice nad Jizerou zase rozšířila provoz až z vrcholu Lysé hory a na Ještědu v Liberci bude o víkendu k dispozici dalších několik tratí. Běžkaři pak mají široké možnosti výběru tras s desítkami kilometrů upravených stop nejen v Krkonoších, ale i v Jizerských horách, Lužických horách či v Krušných horách, kde se také připravují nové úseky.

Podmínky nejsou příznivé jen na sjezdovkách. Silné mrazy a sníh nabídly i další zimní radovánky. Zamrzlé rybníky lákají k bruslení a v některých lokalitách vznikají dokonce přírodní ledopády, které lákají i milovníky ledu a horolezeckých zážitků. Meteorologové navíc stále hlásí mráz a nové sněžení, což znamená, že se sezóna bude i nadále trvat, což ocení všichni, kdo milují bílé zimní sporty.

Radnice oslovila školky v městské části s výzvou, aby děti nakreslily vlastní představy vánočních ozdob. Z došlých obrázků bylo následně vybráno pět motivů – anděl, dárek, sněhulák, vánoční stromek a ryba – podle nichž vznikly originální světelné dekorace. Projekt podle starosty Prahy 3 Michala Vronského dává dětem možnost aktivně se podílet na podobě svého okolí a posiluje jejich vztah k místu, kde vyrůstají. Zároveň podporuje pocit sounáležitosti v celé čtvrti.

Pozitivní reakce přišly nejen ze strany školek, ale i rodičů. Maminka Mikuláše, autora motivu sněhuláka, popsala, že světelná dekorace bude pro jejich rodinu trvalou vzpomínkou na jeho dětské kresby. Zároveň vnímá projekt jako hezký vzkaz všem dětem – že jejich nápady mají hodnotu a mohou se stát skutečností i mimo papír.

Zapojení dětských návrhů přitom nemá zůstat jednorázovou záležitostí. Podle starosty Vronského chce městská část v této myšlence pokračovat i v dalších letech a postupně z ní vytvořit novou vánoční tradici, která propojí obyvatele Prahy 3 napříč generacemi.

Tato konkrétní lokalita pod Špilberkem již po dlouhá léta chátrá – je zarostlá, neprůchodná a osamělá. Velká část slouží spíše jako skryté útočiště pro lidi bez domova. Současně se ale jedná o území s vysokou ekologickou hodnotou: existuje zde totiž mnoho stromů s brlohy, které poskytují útočiště řadě zvířat. Obnova tohoto prostoru tak dává šanci oživit urbanistickou zeleň v Brně způsobem, který respektuje přirozený charakter místa a zároveň otevírá prostor veřejnosti.

Otevřený les navíc reaguje na rostoucí zájem lidí o přírodu ve městech a kvalitní veřejnou zeleň. Nabízí takzvané „městské oázy“ – zeleň, která zmírňuje tepelné ostrovy, zlepšuje mikroklima, zadržuje vodu a poskytuje stín během parných dní.

Co Otevřený les nabídne

Projekt Otevřeného lesa bude navazovat na již existující Otevřenou zahradu. Celý prostor bude kompletně vyčištěn a přebudován. Mezi nové plánované prvky pak mimo jiné patří sítě nových cest, naučná stezka, odpočinková místa i hravé zóny pro děti, a dále:

• Torza starých ovocných stromů, důležitá pro hmyz, houby i ptáky
• Cestičky z mulče vzniklého recyklací přebytečného dřeva z prořezaných náletových stromů
• Učebna v přírodě s dubovými schody na sezení
• Suché zídky, ve kterých najde útočiště užitečný hmyz
• Velké hnízdo z klacků a roští jako bunkr pro děti

Současný stav a nejbližší plány

V říjnu 2025 schválila rada města Brna investiční záměr pro Otevřený les. Projekt má rozpočet (předpokládané náklady) téměř 11 milionů Kč, z toho přibližně 4 miliony Kč půjdou přímo na biologickou rekultivaci a péči o stávající zeleň. Realizace by měla začít ještě na podzim letošního roku a potrvá do konce roku 2026. Díky tomu by veřejnost mohla Otevřený les začít využívat už od jara 2026.

Projekt vzniká ve spolupráci s Nadací Partnerství a Veřejnou zelení města Brna.

Proč je to důležité – pro přírodu i pro lidi

Otevřený les přetváří zanedbaný a neprůchozí prostor pod Špilberkem v živou, funkční městskou divočinu, kde příroda dostává prostor růst a stromy mohou znovu dýchat. Takové místo není jen krásné na pohled: je to investice do zdraví města i jeho obyvatel. Zeleň dokáže ochladit město v horkých letních dnech, zadržovat vodu, poskytovat stín a prostor k odpočinku, což je v současném přehřátém urbanistickém prostředí nesmírně důležité.

Pro obyvatele a návštěvníky Brna bude Otevřený les příležitostí k relaxaci i kontaktu s přírodou. Lidé tu najdou klidná zákoutí, stín i radost z pobytu v přírodě, děti se naučí, jak se starat o okolní svět, a zároveň si užijí dobrodružství a volnou hru. Prostor nabídne domov ptákům, hmyzu, obojživelníkům i drobným savcům a stane se tak živoucí oázou biodiverzity uprostřed města.

Otevřený les tak ukazuje, že i opomíjené kouty měst mohou být přetvořeny na místa, která prospívají jak lidem, tak přírodě; na místa, kde si obě strany začínají znovu rozumět.

Podpořit projekt můžete i vy

Pokud vás myšlenka Otevřeného lesa oslovila a chcete být součástí proměny tohoto zapomenutého místa, můžete projekt podpořit. Sbírka probíhá na platformě Darujme.cz.

Kromě základů domů vědci odhalili také zbytky pecí (kruhové pece na chleba a větší sladařské pece), dále keramiku a řadu dalších drobných předmětů. Mezi nálezy jsou keramické nádoby, části zdobené konvičky (tzv. akvamanile), kostěné či kovové předměty a dokonce drobné objekty jako hračky nebo miniaturní vykopávky s detaily z každodenního života.

Tyto objevy poskytují fascinující vhled do života obyvatel středověkého Brna. Díky nim máme možnost nahlédnout, jak vypadaly domy běžných měšťanů, jaké nádobí a předměty používali, a tak lépe porozumět způsobu, jak tehdejší lidé žili. Nález pekárenské pece naznačuje, že se zde pekl chléb, tedy každodenní základní potravina, a to ve veřejné nebo komunitní peci.

Neobvyklé je, že ulice Veselá patřila spíše k okrajovým částem tehdejšího města, takže bohatší měšťané zde běžně nebývali. Díky tomu se zde zachovala vrstva starého osídlení v poměrně nezasaženém stavu, což je dnes rarita, která poskytuje jedinečné informace o vývoji městské zástavby.

Vedle zákazu prodeje mimo kamenné obchody jasně nová pravidla definují i, kdo a jak může pyrotechniku nakupovat nebo odpálit. Pyrotechnické výrobky středních a vyšších kategorií (např. petardy, rakety, větší ohňostroje) bude možné pořizovat a používat jen s odbornou způsobilostí; obce navíc budou moci rozhodnout o zákazu jejich používání ve svém katastru.

Cílem novely je chránit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí. Omezit hluk, riziko úrazů, výbuchů či požárů a snížit znečištění ovzduší. Zároveň nová pravidla, která budou v plném rozsahu platit od července příštího roku, dávají jasný rámec pro prodej a používání pyrotechniky tak, aby obyvatelé mohli oslavit svátky bezpečněji a zodpovědněji.

První vydání z roku 1965 přineslo 32 dvojic fotografií z filmu Poklad na Stříbrném jezeře, s populárními postavami Vinnetoua a Old Shatterhanda. Hra se stala okamžitým hitem a vyšla v nákladu 10 000 kusů. Brzy následovala dopravní, pohádková a další témata.

Zdeněk Princ měl navíc chytrý nápad: kartičky si děti musely samostatně vystřihnout, takže se na tvorbě hry samy podílely, a zřejmě i to pak podpořilo její velký úspěch. Pexeso se brzy rozšířilo po celém světě – i do Polska, Maďarska či na Slovensko.

Dnes existují stovky variant: dřevěné, jazykové, hudební i „trixeso“, kde se hledají trojice obrázků. Staré nerozstříhané vydání s Vinnetouem se v roce 2022 vydražilo za 35 tisíc korun. Zdeněk Princ, který zemřel v roce 2019, zůstal hře věrný celý život. Jak sám říkal: „Pexeso jsem miloval – a nikdy jsem nepřestal hrát.“

Při rekonstrukci jeho vzhledu vycházeli vědci z digitální kopie lebky, která je součástí Svatovítského pokladu v Praze. Odborníci použili forenzní vědecké metody a počítačový program, které využívají lékaři při operacích. Tvorba pravděpodobné podoby obličeje kombinovala tradiční techniky se statistickými projekcemi z tomografie žijících lidí. Finální úpravou bylo nanášení textur, vlasů či obočí. Tato etapa už byla podle vědců z velké části uměleckým vkladem. Nedochovaly se totiž žádné informace o barvě očí nebo vlasů českého světce. Experti nakonec zvolili světlý odstín vlasů na základě skutečnosti, že se na lebce připisované světci několik takových vlasů dochovalo.

Na výzkumu a forenzní aproximaci obličeje svatého Václava pracovali pod vedením Cicera Moraese lékaři z Brazílie, specialisté z Česka i odborníci na antropologii, medicínu a technické vědy z Polska a Malajsie.

Inspirace z Portugalska

Myšlenka na výplň chodníkových děr barevnými kachličkami vznikla už během studia v Ostravě, kdy Matěj Krajíček zpracovával podobné projekty jako součást své bakalářské práce na Fakultě umění Ostravské univerzity. Během pobytu v Portugalsku, konkrétně v Portu, získal inspiraci pro mozaiky – dávají dohromady estetiku i funkčnost.

Po dokončení studií v Ostravě se rozhodl pokračovat v projektu i ve svých rodných Pardubicích, kde od června začal zdobit chodníky cestou domů či na místech, která dobře zná.

Nejde jen o koníček, ale náročnou práci

Matějův proces není žádná rychlovka. Přestože výsledek může působit jako „rychlá náplast“, na reálné provedení spotřebuje i celý den. Místo se nejprve vyčistí: vymetou se nečistoty, odstraňují se drobky, zapraví se základ cementem. Po zpevnění povrchu přijde vhodná adhezivní směs. A pak přijde na řadu skládání mozaiky. Matěj používá malé úlomky ze starých obkladů (například kolekce z bleších trhů) i nové kachličky pro pestřejší odstíny. Nakonec dílo zapečetí spárovací hmotou, aby bylo pevné a odolné.

Kromě estetického aspektu má práce i praktický rys — díry, které zůstaly neopravené, mohly ohrožovat pěší ale i cyklisty a další návštěvníky měst. Díky mozaikám se nejedná „jen“ o umělecký zásah, ale i ozdravení veřejného prostoru.

Kolemjdoucí oceňují, že díry, které by jinak zůstaly nevzhledné nebo neopravené, dostávají „nový život“. Matěj uvádí, že většina reakcí je kladná — což je v oblasti street artu obzvlášť povzbudivé. Projekt Matěje Krajíčka dokazuje, že umění může vstoupit do každodenního prostoru nenásilně — ne pouhým obrazem na zdi, ale opravou toho, co by jinak bylo opomíjeno.

Technologie využívá fotokatalýzu – světlo a speciální katalyzátor vytvářejí reaktivní částice, které škodliviny rozloží na vodu, oxid uhličitý a malé množství solí. Metoda je univerzální, jednoduchá a lze ji zapojit před i po standardním čištění. Účinná je nejen proti antibiotikům, ale i hormonům, drogám či zbytkům chemikálií z domácností.

Výzkum potvrdil také přínos pro tzv. šedou vodu, která se znovu využívá na zalévání či splachování. Vědci už připravují projekt v Ústeckém kraji, který má během tří let přivést technologii k průmyslovému prototypu. Český objev tak může přispět ke zdravější vodě i k nové exportní technologii.

Jak funguje nový povrch
Základem je netkaná textilie, na kterou se pomocí vakuové technologie nanese tenká vrstva mědi (asi 450 nanometrů) a následně stříbrné nanočástice. Oba tyto kovy jsou známé svými silnými antimikrobiálními účinky.

V laboratoři atomové spektrometrie se poté ověřuje, zda se z materiálu uvolňuje dostatečné množství měděných iontů. Testy probíhají při teplotách okolo 2500 °C, kdy se měří absorpce plamene obsahujícího měď. Nejúčinnější vzorky míří na biologické testy, kde se sleduje, jak výrazně omezují růst bakteriálních kolonií. Čím méně bakterií po inkubaci vyroste, tím je materiál účinnější.

Možné využití
Nový materiál by mohl najít uplatnění při výrobě obvazů a náplastí, které by chránily rány před infekcí. Podle odborníků je podobný výzkum stále důležitější vzhledem k rychle rostoucí odolnosti bakterií vůči antibiotikům.

Cena vlády ČR se uděluje každoročně jednomu studentovi bakalářského nebo magisterského studia za mimořádný přínos vědě a výzkumu.