Není to žádná okrajová záliba pár nadšenců. Deskovky se vrátily do obýváků, hospod i kaváren a spojují u jednoho stolu babičky s vnoučaty, partu kamarádů i kolegy z práce. A hrají se naživo, tváří v tvář — přesně to, po čem v přetechnizované době mnozí touží.

Herny praskají ve švech

Nejlíp je ten boom vidět na herních kavárnách, kde si člověk může sednout, objednat kávu a vybrat si z regálu plného her. Zájem je takový, že podniky nestíhají a musí se rozšiřovat. Pražská herna The Grail se spojila se sousední kavárnou a kapacitu zvedla z třiceti na devadesát až sto míst, tedy o šedesát procent. A není sama.

Herna District 5 v Hradci Králové nabízí návštěvníkům kolem devíti set her a k tomu na tři sta rozšíření. Brněnská kavárna Martina Knýbela se za pouhého půldruhého roku rozrostla ze dvou stolů na sedmdesát míst. „Co vím od prodejců, tak zájem o hry stále roste," potvrzuje Jakub Těšínský z České herní asociace. Lidé objevili kouzlo deskovek naplno během covidu a na rozdíl od mnoha jiných pandemických koníčků jim tenhle vydržel.

Češi, kteří dobyli herní svět

Na celém příběhu je pro nás nejhezčí to, že Česko není jen zemí, která deskovky hraje — je i světovou velmocí v jejich vymýšlení. V čele stojí legendární autor Vlaada Chvátil, kterého portál Kudy z nudy označuje za nejlepšího českého tvůrce her. Jeho hra Krycí jména (v originále Codenames) se stala globálním fenoménem.

Tahle jednoduchá týmová hra, ve které hráči hádají tajná slova podle jednoslovných nápověd, se prodala v přibližně patnácti milionech kusů, vyšla v několika desítkách jazyků a získala prestižní ocenění Spiel des Jahres — tedy „Hru roku", což je v deskoherním světě obdoba filmového Oscara. Chvátil ji vymyslel pro české vydavatelství Czech Games Edition a v roce 2016 s ní tuhle nejslavnější cenu proměnil.

A není to jeho jediný trhák. Podepsán je i pod strategickými hitmi jako Through the Ages, Galaxy Trucker nebo Mage Knight, které dlouhodobě sbírají špičkové hodnocení hráčů po celém světě. V roce 2019 byl dokonce uveden do herní síně slávy v rámci amerických Origins Awards.

Chvátil ale zdaleka není sám. Zdejší scéna dává vzniknout jednomu úspěchu za druhým — třeba dobrodružná hra Euthia od Tadeáše Spousty a Markéty Bláhové vybrala na crowdfundingové platformě Kickstarter přes 458 tisíc dolarů a stala se jedním z nejúspěšnějších projektů z české herní dílny vůbec. Češi přitom nejsou jednorázový úkaz — ročně zamíří jen na tuzemský trh kolem pěti set nových deskových her, což je na tak malou zemi obdivuhodné číslo.

Proč zrovna teď

Zdálo by se, že v éře mobilů a konzolí musí kostky a kartičky prohrát. Opak je pravdou — a odborníci pro to mají vysvětlení. Generace, která vyrostla na prvních počítačových a konzolových hrách, dnes dospěla do věku, kdy si pořád ráda hraje, ale zároveň touží po skutečné lidské společnosti. A tu obrazovka nenahradí.

Deskovka totiž nabízí něco, co online svět jen těžko dá: pár hodin, kdy všichni odloží telefony, dívají se jeden na druhého a společně se smějí. Není to únik od lidí, ale naopak cesta k nim. Právě proto se hraní vrací i tam, kde by ho člověk nečekal — na firemních akcích, srazech spolužáků i rodinných nedělích.

Co deskovky dávají

Kromě zábavy mají deskové hry i řadu tichých předností. Dětem přirozeně trénují logické myšlení, počítání, trpělivost i schopnost prohrávat a zkoušet to znovu. Seniorům procvičují paměť a udržují bystrou mysl. A rodiny u nich zažijí to nejvzácnější — čas strávený spolu, bez rozptýlení, kdy se skutečně baví.

Zajímavé je, že spousta moderních her dnes není o tom někoho porazit, ale naopak. V takzvaných kooperativních hrách hráči drží spolu a společně bojují proti samotné hře — musí se domluvit, rozdělit si úkoly a táhnout za jeden provaz. Právě takové hry učí děti i dospělé spolupráci a ukazují, že vyhrát se dá i společně.

Navíc je dnes z čeho vybírat. Zapomeňte na to, že deskovka rovná se nudná klasika z dětství. Moderní hry dokážou vykouzlit napínavý příběh, postavit před hráče chytré hádanky nebo je poslat na dobrodružství do vesmíru i do minulosti — a spousta z nich se zvládne za půl hodiny. Herní kavárny navíc řeší i odvěký problém „mám hru, ale neumím pravidla": personál rád poradí a hru vysvětlí.

Odložte na chvíli mobil

Renesance deskových her je hezký důkaz, že technika nemusí být nepřítelem obyčejného lidského setkání — spíš nám připomíná, jak moc nám takové chvíle chybí. A že za jedním z největších herních hitů planety stojí český autor a české vydavatelství, je třešnička, kvůli které můžeme být na tuhle vlnu právem hrdí. Deskovky se zkrátka ukázaly být přesně tím, co dnešní uspěchaná doba potřebuje.

Takže až budete příště přemýšlet, jak strávit večer s rodinou nebo přáteli, zkuste místo dálkového ovladače sáhnout po krabici s hrou. Možná zjistíte, stejně jako statisíce dalších Čechů, že těch pár hodin u stolu potěší víc než celý večer u obrazovky.

Ověřeno z:

• Česká televize (ČT24) – herní kavárny mají plno, zájem o deskovky roste
• Česká televize (ČT24) – ročně na trh míří na pět set deskových her (Vlaada Chvátil)
• Kudy z nudy (CzechTourism) – české deskové hry dobývají svět
• Czech Games Edition – vydavatelství hry Krycí jména

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Úroky za vás zaplatí stát

Novinku potvrdil Státní fond životního prostředí. Žadatel si vezme úvěr u zapojené banky nebo stavební spořitelny a fond za něj po celou dobu splácení uhradí úroky. Domácnost tedy vrací jen půjčenou částku a drobné správní poplatky — nic navíc.

Jak velký je to rozdíl, ukázalo ministerstvo na jednoduchém příkladu. Úvěr milion korun rozložený na patnáct let by běžně stál zhruba 1,519 milionu korun, z toho 519 tisíc jen na úrocích. Právě těchto přibližně půl milionu teď za žadatele zaplatí program. Úvěr přitom jde splácet až 25 let, takže měsíční splátka může zůstat nízká a rodinný rozpočet ji unese.

Jde o zásadní obrat. Dřívější dotace odměňovaly hlavně ty, kdo měli hotovost na zaplacení celé investice předem a na příspěvek pak čekali. Bezúročný úvěr míří přesně tam, kde dosud podpora nedosáhla — na domácnosti, které chtějí ušetřit, ale nemají v záloze velký balík peněz.

Na co peníze padnou

Úvěr není jen na panely. Podle Státního fondu ho lze použít na zateplení domu, výměnu zdroje tepla, fotovoltaiku, úsporný ohřev vody, rekuperaci, dobíjení elektromobilu i hospodaření s dešťovou vodou. Řada domácností tak může spojit více opatření dohromady — třeba zateplit a zároveň si pořídit solární panely.

Podpora je určená majitelům rodinných domů i společenstvím vlastníků jednotek a bytovým družstvům. Na zranitelné domácnosti, které by ani bezúročný úvěr nezvládly splácet, program pamatuje samostatně: místo půjčky pro ně zůstávají přímé zálohové dotace.

Proč se dotace mění na úvěr

Úvěr přitom klasické dotace nenahrazuje, spíš navazuje na jejich úspěch. Dotační program Oprav dům po babičce, přes který šlo na fotovoltaiku získat až 140 000 korun se zapojením do sdílení vyrobené energie, nebo 100 000 korun bez něj — vždy v kombinaci se zateplením — narazil na tak velký zájem, že se jeho peníze vyčerpaly a příjem žádostí je zatím pozastavený. Právě proto stát přechází na bezúročný úvěr: ten není svázaný s omezenou alokací, a tak může dosáhnout na mnohem víc domácností.

Zmíněné sdílení energie, za které program nabízel vyšší dotaci, je poměrně nová možnost, jak z panelů vytěžit víc. Elektřinu, kterou domácnost sama nespotřebuje, může místo prodeje do sítě za nízkou cenu nasdílet dalším odběratelům — třeba příbuzným nebo sousedům. Chytré řízení spotřeby k tomu pomáhá spotřebovat co nejvíc vyrobené energie přímo doma nebo v okruhu blízkých, což se vždy vyplatí víc než dodávka do sítě.

Co taková podpora udělá v praxi, ukazuje jeden z doložených případů. Domácnost tam získala na systém o výkonu 3,48 kilowattu s baterií dotaci 105 000 korun; panely pak pokryly přes devadesát procent spotřeby domu a účet za elektřinu klesl zhruba na polovinu. Přesná úspora se liší podle spotřeby a velikosti instalace, ale směr je jasný: čím dražší elektřina, tím rychleji se panely zaplatí.

Jak o podporu požádat

Harmonogram je nachystaný. Příjem žádostí o posouzení nároku odstartoval v červnu 2026, samotné úvěry začaly banky a stavební spořitelny nabízet od září 2026. Základní vstupenkou je takzvaný renovační pas.

Renovační pas je odborné posouzení domu, které navrhne, jaká opatření a v jakém pořadí se u konkrétní nemovitosti nejvíc vyplatí. Díky němu domácnost neutrácí ve špatném sledu — třeba nedá panely na střechu, kterou bude za rok stejně předělávat, a nezateplí dům způsobem, který si pak vynutí drahé úpravy. Pas tak šetří peníze i starosti a zároveň slouží jako doklad, o který se žádost o podporu opírá.

První krok je snadný a nic nestojí: na webu programu Nová zelená úsporám se dá ověřit nárok a projít podmínky jednotlivých opatření. Teprve pak se vybírá banka a podává žádost o úvěr. Kdo si není jistý, komu zavolat nebo jak vyplnit formuláře, může využít bezplatné poradenství, které program i řada obcí nabízejí. Vyplatí se také porovnat nabídky víc bank — samotný úvěr je sice bezúročný, ale podmínky a poplatky se mezi institucemi mohou lišit.

Kromě okamžité úspory na účtech má takový krok i pojistku do budoucna. Ceny energií kolísají a domácnost s vlastní výrobou je na výkyvech trhu méně závislá — část spotřeby si pokryje sama, ať se cena silové elektřiny hýbe jakkoli. U dlouhodobé investice, jakou panely na střeše jsou, je to nezanedbatelná výhoda, která se počítá po celou dobu jejich životnosti, tedy klidně dvě až tři desítky let.

Pro Česko je to dobrá zpráva hned dvakrát. Domácnostem se otevírá cesta k nižším účtům za energie i tam, kde dosud chyběl počáteční kapitál. A energetika jako celek získává další tisíce malých výroben na střechách — čisté a blízko lidem, kteří elektřinu spotřebují. Solární panely tak přestávají být výsadou těch, kdo mají odloženo, a stávají se dostupným krokem k soběstačnějšímu bydlení.

Ověřeno z:

• Nová zelená úsporám – oficiální web programu
• Státní fond životního prostředí ČR – bezúročný úvěr NZÚ 2026+ (9. 3. 2026)
• Nová zelená úsporám – parametry a příklad úvěru
• Oprav dům po babičce – dotace na fotovoltaiku
• Nová zelená úsporám – doložený případ fotovoltaiky na rodinném domě

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Naposledy vypustilo Česko vlastní velkou vědeckou družici v roce 1996, kdy odstartoval Magion 5. Od té doby čeští inženýři dodávali do vesmírných projektů hlavně jednotlivé přístroje nebo díly pro cizí mise. Teď se to mění. Dne 20. května 2026 Evropská kosmická agentura (ESA) vybrala český návrh mise SOVA-S k realizaci. O výběru rozhodla Programová rada ESA pro pozorování Země poté, co misi doporučil vědecký panel agentury, jak potvrzuje i tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu a Czech Space Portal.

Je to poprvé, co uspěla mise pod českým vedením v otevřeném mezinárodním výběru ESA. SOVA-S byla vybrána jako jedna ze dvou nových misí programu Scout — spolu s misí Hibidis, a to ze čtyř finálových kandidátů. Za projektem stojí brněnská firma OHB Czechspace jako hlavní průmyslový koordinátor, spolu s Německým střediskem pro letectví a kosmonautiku (DLR); na vědecké části se podílí i Ústav fyziky atmosféry Akademie věd ČR. Pro Česko, které dosud do vesmíru dodávalo hlavně součástky, je to zásadní krok: poprvé povede vlastní vědeckou misi od návrhu až po data.

Největší česká družice v historii

SOVA-S by měla mít hmotnost přibližně 180 kilogramů. Díky tomu by se mohla stát největší českou družicí, jaká kdy byla postavena. Magion 5, poslední velká česká družice, vážil 68,5 kilogramu, tedy zhruba třetinu plánované hmotnosti nové mise. Uvádí to Česká televize i Akademie věd ČR. Postavit a odladit takto velkou družici je pro české firmy a vědce úplně jiná výzva než dodat jednotlivý přístroj — a právě proto je výběr misie tak důležitým mezníkem.

Co bude družice zkoumat a proč je to důležité pro každého z nás

Hlavním úkolem mise je sledovat takzvané atmosférické gravitační vlny. Nejde o gravitační vlny z vesmíru, jak je známe z fyziky černých děr, ale o vlnění vzduchu, které vzniká třeba při bouřkách nebo když vítr naráží na horská pásma. Tyto vlny fungují podobně jako vlny na moři, jenže probíhají ve vzduchu a v mnohem větším měřítku. Přenášejí energii ze spodních vrstev atmosféry až vysoko nahoru, kde se rozpadají a ovlivňují počasí i klima, popisuje to OHB Czechspace.

Družice bude tyto vlny sledovat ve výšce zhruba 80 až 120 kilometrů nad zemí pomocí infračerveného přístroje a nabídne téměř každodenní a téměř celosvětové pozorování — tedy v horní části atmosféry, kterou se dosud nedaří pravidelně a podrobně měřit, jak píše i server Pro Elektrotechniky.

Proč by to mělo zajímat běžného člověka? Dnešní počítačové modely, které předpovídají počasí a klima, tyto vlny podle vědců dostatečně nezohledňují. Bez kvalitních dat o tom, kolik energie se vzduchem takto přenáší a kam mizí, model počasí nutně počítá s neúplným obrazem atmosféry. To se v praxi projevuje právě u jevů, které dnes zemědělcům ničí úrodu, způsobují záplavy nebo urychlují erozi půdy, tedy u silných dešťů a bouřek. Data z oběžné dráhy by měla podle ESA zpřesnit modely počasí i kosmického počasí a zlepšit třeba i přesnost satelitní navigace využívané v letectví. Přesnější měření tak doplní chybějící kus skládačky, který dosavadní modely nemají odkud vzít.

Co bude dál: od návrhu ke startu v roce 2030

Výběrem to teprve začíná — ale už bez nejistoty, jestli se mise uskuteční. Projekt vstupuje do další fáze příprav, která zahrnuje dokončení technického návrhu, uzavření kontraktů s ESA a přípravu samotné realizace. Obě vybrané mise programu Scout mají do ostré realizační fáze vstoupit počátkem roku 2027.

Do plánovaného startu v roce 2030 pak čeká český tým náročný harmonogram: kompletní konstrukční návrh, výroba přístrojů, testování odolnosti vůči podmínkám na oběžné dráze a teprve poté vynesení na raketě. Právě zvládnutí takto těsného harmonogramu bývá u malých vědeckých misí ESA jedním z hlavních rizik, se kterými se tým bude muset poprat. Zásadní je ale to, že rozhodnutí padlo: Česko dostalo od ESA zelenou postavit a odbavit vlastní vědeckou družici.

Výběr má význam i mimo samotnou vědu. Vedení velké mise znamená pro české firmy a inženýry cennou zkušenost a prestiž, která jim může otevřít dveře k dalším evropským zakázkám. Kosmický průmysl přitom patří k oborům s vysokou přidanou hodnotou a kvalifikovanými pracovními místy, takže úspěch jedné mise se může promítnout i do dalšího rozvoje celého odvětví u nás.

Co si vědci od mise slibují

Klíčovou otázkou, na kterou má SOVA-S odpovědět, je, kolik energie se vlnami v atmosféře skutečně přenáší z nižších vrstev do výšky 80 až 120 kilometrů a jak přesně se tam tato energie rozpadá. Pokud se to podaří změřit prakticky každý den nad celou planetou, dostanou meteorologové a klimatologové poprvé souvislá data, která dnes chybí, a budou je moct zapracovat do svých výpočtů. Pro Česko by to znamenalo, že přestává být jen dodavatelem součástek pro cizí projekty a stává se zemí, která umí přinést evropské vědě vlastní klíčová data o tom, jak funguje atmosféra planety. A pro obor jako celek platí, že čím lépe rozumíme pohybu energie v atmosféře, tím spolehlivější mohou být předpovědi počasí, na které každý den spoléháme.

Ověřeno z:

• ESA – Greenlight for next two ESA Scout missions (20. 5. 2026)
• Ministerstvo průmyslu a obchodu – SOVA-S míří k realizaci
• Czech Space Portal – SOVA-S: úspěch ve výběru ESA
• Česká televize – v Brně vzniká největší česká družice
• Akademie věd ČR – SOVA jako největší česká družice
• OHB Czechspace – projekt SOVA-S

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Jak sleva funguje

Princip je jednoduchý. Kdo dosáhl důchodového věku, pobírá starobní důchod v plné výši a přitom dál pracuje, neplatí ze své mzdy 6,5 procenta na důchodové pojištění. Tato část, kterou běžný zaměstnanec odvádí, zůstává pracujícímu důchodci přímo ve výplatě. U hrubé mzdy kolem 45 tisíc korun to dělá zhruba 2 925 korun měsíčně, u nižších výdělků úměrně méně. Nárok a přesné podmínky popisuje Česká správa sociálního zabezpečení.

Jedna podmínka je přitom zásadní: musí jít o starobní důchod v plné výši. Kdo bere předčasný krácený důchod, na slevu zatím nárok nemá — získá ji až v měsíci, kdy dosáhne řádného důchodového věku a krácení skončí. Ověřit si to lze v přehledu slev pro pracující důchodce. Kdo je tedy těsně před řádným věkem, může se vyplatit s uplatněním chvíli počkat.

Sleva platí i v roce 2026 a její výše zůstává stejných 6,5 procenta z vyměřovacího základu. Potvrzuje to přehled nejdůležitějších údajů pro sociální zabezpečení v roce 2026. Kdo pracuje dál, může s bonusem počítat i letos. Uplatnit slevu lze vždy jen z jedné výdělečné činnosti — zaměstnanec ji tedy čerpá u jednoho zaměstnavatele za měsíc.

Proč je nový systém výhodnější než dřív

Než sleva vznikla, platilo pro pracující důchodce jiné pravidlo. Za každých 360 odpracovaných dnů souběžně s pobíráním penze se jim důchod trvale zvýšil o 0,4 procenta výpočtového základu. V praxi šlo o přírůstek v řádu desetikorun měsíčně, který se mnoha lidem prakticky nevyplatil. Nový systém, který je součástí důchodové reformy, dává místo drobného navýšení penze 6,5 procenta rovnou do čisté mzdy.

Rozdíl je hmatatelný. Senior s hrubou mzdou 45 tisíc korun by ve starém systému musel pracovat mnoho let, než by si mírně vyšší penzí nastřádal částku, kterou dnes dostane za jediný měsíc. Peníze má navíc k dispozici okamžitě, ne až jako o něco vyšší důchod za mnoho let. Pro naprostou většinu pracujících seniorů je to tedy výrazně výhodnější varianta.

Sleva není automatická — pozor na jednu chybu

Nejdůležitější praktická rada celého článku: sleva se neuplatní sama a nejde získat zpětně za předchozí měsíce. Zaměstnanec o ni musí požádat svého zaměstnavatele a doložit dva doklady — rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a čestné prohlášení. Kdo to v daném měsíci opomene, o peníze za ten měsíc zpravidla přichází, i když už odvedené pojistné lze v některých případech vrátit jako přeplatek. Podrobný postup a seznam dokladů najdou zájemci na samostatné stránce ČSSZ pro slevu na pojistném zaměstnance.

Živnostníci a další osoby samostatně výdělečně činné na slevu také dosáhnou, jen ji uplatňují jinak — v přehledu o příjmech a výdajích. V praxi odvedou na sociálním pojistném jen 22,7 procenta místo obvyklých 29,2 procenta z vyměřovacího základu. Kdo chce platit nižší zálohy hned a nečekat na roční vyúčtování, může to oznámit ČSSZ přes její ePortál. Poprvé to bude v roce 2026 za rok 2025. Právě proto se čeká, že počet příjemců slevy ještě povyskočí: přibýt by mělo dalších zhruba 30 až 40 tisíc podnikatelů, kteří slevu uplatní vůbec poprvé. Kdo podniká a bere plný starobní důchod, by tedy neměl zapomenout slevu do přehledu doplnit.

Kolik lidí by ještě mohlo dosáhnout

Se živnostníky, kteří se přidají v roce 2026, tak počet příjemců brzy překročí 170 tisíc. I to je ale v kontextu celé země teprve začátek. Starobní důchod v Česku pobírá zhruba 2,3 milionu lidí, jak ukazuje důchodová statistika ČSSZ. Pracuje z nich jen menšina — odhadem kolem 300 tisíc, tedy asi 13 procent příjemců starobního důchodu. Pracující senior byl dosud spíš výjimkou. Prostor je proto obrovský: desítky tisíc lidí, kteří práci zvládají a baví je, mohou nově získat citelný finanční bonus. A i mezi těmi, kdo dnes pracují, jsou tací, kteří o slevu jednoduše nepožádali a připravují se tak o peníze každý měsíc.

Výhoda pro všechny strany

Pro řadu seniorů přitom práce není hlavně o penězích — je to náplň dne, kontakt s lidmi a pocit, že jsou stále platní. Sleva je v tomto ohledu bonus navíc. Výhoda je navíc oboustranná: zaměstnavatelé si díky ní snáze udrží zkušené kolegy, kteří předávají řemeslo mladším, a stát má víc ekonomicky aktivních lidí, kteří dál přispívají do systému.

Vzkaz pro pracující důchodce a jejich blízké je jednoduchý: pokud pracujete a berete plný starobní důchod, ověřte si u zaměstnavatele nebo v přehledu OSVČ, jestli slevu čerpáte. Může jít o desítky tisíc korun ročně, které by jinak zbytečně zůstaly ležet.

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Přesná bilance k poslednímu dni loňského roku ukazuje, že v Česku funguje přesně 239 333 fotovoltaických elektráren s celkovým výkonem 5,16 GWp. Tato čísla přinesl začátkem letošního roku server tzb-info na základě dat solárních distributorů.

Sluneční elektrárny dohnaly jádro

Nejzajímavější zpráva ale zní jinak: instalovaný výkon fotovoltaiky je poprvé v historii srovnatelný s výkonem jaderných elektráren. Podle Hospodářských novin loni celkový instalovaný výkon solárů dokonce překonal výkon všech šesti jaderných reaktorů v Dukovanech a Temelíně dohromady.

Za tímto srovnáním stojí data Energetického regulačního úřadu, podle nichž měly solární elektrárny k poslednímu dni loňského roku výkon 4 542 megawattů, zatímco jaderné elektrárny Dukovany a Temelín měly dohromady 4 220 megawattů hrubých. Číslo 5,16 gigawattu zmíněné výše počítají naopak distribuční společnosti, které do statistiky zahrnují i menší a domácí zdroje jinou metodikou než ERÚ. Obě čísla jsou tedy správná, jen se dívají na tentýž trh z jiného úhlu. Ať se ale podíváte na jakoukoli z metodik, závěr je stejný: výkon slunečních elektráren v Česku poprvé dosáhl na výkon celé jaderné flotily.

Je potřeba vysvětlit, co slovo „instalovaný výkon" vlastně znamená. Je to maximální možný výkon, kterého může elektrárna dosáhnout za ideálních podmínek. U jádra to platí prakticky pořád, protože reaktor běží ve dne v noci. U slunečních panelů to platí jen v poledne za jasného počasí.

Kolik elektřiny sluníčko skutečně vyrobí

Tady přichází ta klíčová věc, kterou si Češi možná pletou se skutečnou výrobou proudu. I když mají soláry podobný instalovaný výkon jako jádro, elektřiny vyrobí mnohem méně, protože slunce nesvítí pořád. Podle Deníku vyrobily fotovoltaické elektrárny za celý rok 2025 celkem 4,7 terawatthodiny elektřiny. To je o 20,4 procenta víc než v roce 2024, kdy soláry vyrobily 3,9 terawatthodiny.

Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín za stejný rok podle téhož zdroje vyrobily dohromady 30,3 terawatthodiny, tedy zhruba šestkrát a půl víc než všechny sluneční elektrárny v zemi dohromady. Přesto jsou fotovoltaické elektrárny už teď třetím největším zdrojem elektřiny v zemi. Celková výroba elektřiny v Česku za rok 2025 dosáhla 71,4 terawatthodiny, přičemž podíl solárů na ní byl 6,6 procenta, jádra 42,4 procenta a hnědého uhlí 32,4 procenta.

Rekordní rok 2023 a zpomalení loni

Vývoj v posledních letech nebyl rovnoměrný. Mezi lety 2015 a 2020 rostl počet solárních elektráren pomalu, potom ale nastal opravdový boom. Vyvrcholil v roce 2023, kdy energetici připojili téměř 83 tisíc nových fotovoltaických elektráren s celkovým výkonem téměř 1 gigawatt. Šlo o dosud nejvyšší roční přírůstek v historii.

Loňský rok už tak výbušný nebyl. Podle analýzy serveru tzb-info přibylo v roce 2025 nově 27 298 elektráren o celkovém výkonu 696 megawattpeak. Oproti roku 2024 to je propad o víc než 17 tisíc instalací a o skoro třetinu nižší přidaný výkon. Nejvíc se zpomalil právě segment domácností, tedy malých solárů na střechách rodinných domů.

Přesto rok 2024 byl podle Ministerstva průmyslu a obchodu mimořádně silný. Energetici tehdy připojili nové fotovoltaické elektrárny o celkovém výkonu 967 megawattpeak a vyrovnali tak předchozí rekordní rok. Instalovaný výkon fotovoltaiky v celé zemi tehdy dosáhl 4,43 gigawattu, meziročně o 28 procent víc. Nejvíc přitom přibylo malých elektráren na střechách rodinných domů, konkrétně téměř 41 tisíc kusů s celkovým výkonem 429 megawattů.

Co to znamená pro obyčejného Čecha

Pro běžného člověka to znamená hlavně jedno: sluneční panely přestaly být okrajovou záležitostí pro nadšence a staly se běžnou součástí české energetiky.

Číslo 4,7 terawatthodiny vyrobené elektřiny za rok 2025 sice zdaleka nedosahuje výroby jaderných elektráren, ale meziroční nárůst o víc než pětinu ukazuje, že sluneční energie u nás pořád roste, i když loňský rok přinesl u nových instalací menší zpomalení. Zpomalení tempa výstavby přitom neznamená konec růstu, jen návrat k rozumnějšímu tempu po letech extrémního boomu. A to, že si Česko dokázalo za deset let vybudovat solární park s instalovaným výkonem srovnatelným s celou jadernou flotilou, zůstává úspěchem, na který mohou být lidé, kteří si panely pořídili, právem hrdí.

Ověřeno z:

• Energetický regulační úřad — data o instalovaném výkonu a výrobě solárních a jaderných elektráren za rok 2025
• tzb-info — data solárních distributorů o počtu a výkonu fotovoltaických elektráren (k 31. 12. 2025)
• Ministerstvo průmyslu a obchodu — počet připojených zdrojů do elektrizační soustavy (rok 2024)
• Deník — výroba elektřiny fotovoltaickými a jadernými elektrárnami v roce 2025

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Když se řekne "statistika dopravních nehod", většina lidí si představí suchá čísla v tabulce. Ale za těmito čísly se skrývá něco, co se dá vidět jenom jednou za pokolení: opravdový obrat k lepšímu.

V roce 2025 zemřelo na českých silnicích 421 lidí. Je to nejnižší číslo od roku 1961, kdy policie začala vést souvislé záznamy o nehodách. Ještě rok předtím, v roce 2024, to bylo 438 obětí, což byl tehdy také rekord, jak potvrzuje ČTK. Kleslo tehdy i množství těžce zraněných, na 1 609 osob, což byl pokles o 8,1 procenta oproti roku 2023. Trend teď pokračuje dál dolů.

Pro člověka, který si pamatuje devadesátá léta nebo osmdesátá léta, je to skoro k nevíře. Tehdy patřily zprávy o dopravních neštěstích k běžné součásti večerních zpráv. Dnes je to jinak.

Kdy bylo nejhůř

Vrátíme-li se v čase, uvidíme dvě čísla, která dnešní stav ukazují v pravém světle.

Tím prvním je rok 1969. Tehdy na silnicích tehdejšího Československa zemřelo 1 758 lidí. Je to nejvyšší počet obětí, jaký kdy statistiky u nás zaznamenaly, uvádí Český statistický úřad. Šlo tehdy o celé Československo, ne jen o dnešní Česko, přesto je rozdíl výmluvný: proti roku 2025 je to víc než čtyřikrát víc mrtvých.

Druhé klíčové číslo patří roku 1994, kdy už existovala samostatná Česká republika. Po sametové revoluci přibývalo aut rychleji, než přibývalo bezpečnostních opatření. Silnice se plnily, dálnice ještě chyběly, pásy a airbagy nebyly samozřejmostí. Výsledkem byl vrchol: 1 473 usmrcených za jediný rok, jak dokládá Statistika a My, magazín ČSÚ. Od té doby křivka s výkyvy klesá, výrazněji od roku 2005.

Zajímavé je i srovnání s nedávnější minulostí. Ještě v roce 2004, tedy dvacet let před posledním sledovaným obdobím, zemřelo na silnicích 1 215 lidí. To je téměř třikrát víc než v roce 2024, píše server České novinky. A stalo se to přesto, že aut na silnicích jezdí čím dál víc a provoz houstne.

Co za tím stojí

Za tímto poklesem nestojí jedna kouzelná změna, ale souhrn věcí, které se postupně skládaly dohromady.

Přibylo dálnic a obchvatů, takže auta míjejí vesnice a města, kde dřív docházelo k nejhorším srážkám. Auta jsou bezpečnější, mají airbagy, pevnější karoserie a systémy, které samy zabrzdí, když řidič zaváhá. Zpřísnily se postihy za pití za volantem a za nepřipoutání, a hlavně se změnilo smýšlení lidí. Pásy si dnes zapíná téměř každý, dřív to bývalo spíš výjimkou.

Roli hraje i lepší zdravotnická péče. Záchranka dojede rychleji a umí víc, takže i vážné zranění dnes častěji přežije to, co dřív bývalo smrtelné.

Nejvyšší kontrolní úřad si dal práci a spočítal, jak velký je pokrok za jedenáct let, od roku 2011 do roku 2022. Za tu dobu ubylo usmrcených osob o 35,8 procenta a těžce zraněných o 43,9 procenta. Úřad zároveň upozornil, že se přesto nepodařilo naplnit jeden z hlavních cílů, totiž snížit počet mrtvých na polovinu proti výchozímu období, jak uvádí tisková zpráva NKÚ. I když se tedy silnice zlepšují, prostor pro další zlepšení pořád zůstává.

A bude líp

Stát má jasně daný plán, kam chce dojít. Jmenuje se Strategie BESIP 2021 až 2030 a jejím cílem je snížit počet obětí a těžkých zranění na polovinu do roku 2030, a to v porovnání s průměrem let 2017 až 2019.

Cesta k tomu ale není přímá čára. Strategie počítala, že v roce 2024 klesne počet mrtvých na 408. Realita byla 438, tedy o kousek horší, než se čekalo. Pro rok 2025 byla cílová hodnota 380 obětí, jak vyplývá z údajů uvedených na serveru Garáž.cz a webu Povinné ručení. Skutečných 421 mrtvých v roce 2025 tento cíl také ještě nesplnilo, přestože jde stále o historicky nejnižší číslo.

Znamená to, že plán zatím neběží úplně podle not, ale směr zůstává stejný: méně a méně mrtvých každý rok. A i kdyby se přesné číslo pro jednotlivé roky nakonec nepotkalo s plánem do puntíku, dlouhodobý trend za posledních třicet let mluví jasně. Ze silnic, které bývaly nebezpečným místem, se pomalu ale jistě stávají cesty, kudy se dá jezdit s podstatně menším rizikem než dřív.

Co to znamená pro běžného řidiče

Pro člověka za volantem to znamená jednoduchou věc: pravděpodobnost, že se cesta do práce nebo na chalupu skončí tragédií, je dnes výrazně nižší, než byla v době, kdy dnešní padesátníci a šedesátníci teprve dostávali řidičák.

Není to důvod k polevení, koneckonců každá jedna oběť je pořád zbytečná tragédie. Je to ale důvod k tomu, všimnout si, že věci, které se u nás dělaly poslední tři dekády, opravdu fungovaly. Nové silnice, bezpečnější auta, přísnější pravidla a hlavně změna návyků řidičů dohromady zachránily tisíce životů, které by jinak skončily jinak.

Ověřeno z:

• Český statistický úřad — statistika mrtvých na cestách (data od roku 1961)
• ČTK — počet obětí dopravních nehod v roce 2024 (438 obětí)
• Nejvyšší kontrolní úřad — analýza bezpečnosti na silnicích 2011–2022
• Strategie BESIP 2021–2030 — cíle snížení počtu obětí a těžkých zranění do roku 2030

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) navýšení obhajoval snahou zmírnit dopady inflace a zlepšit situaci rodin s dětmi. Zmínil i lepší skloubení práce a rodinného života. Podle propočtů jeho úřadu vyjde přidání státní kasu v prvním roce zhruba na 230 milionů korun. Náklady ale postupně porostou, po plném zavedení od roku 2030 by při současné nízké porodnosti přibylo asi 3,6 miliardy korun ročně.

Právě porodnost je za celou debatou trvale přítomná. Českých dětí ubývá tempem, jaké tu nebylo přes dvě století. Loni se podle Českého statistického úřadu narodilo jen 84 311 dětí, což je nejnižší číslo od roku 1785 a překonalo to i dosavadní minimum 89 471 z roku 1999 (ČSÚ). Pokles navíc pokračuje, odhady pro letošek mluví jen o zhruba 77 tisících dětí (iROZHLAS). Paradoxně tak platí, že čím míň dětí se rodí, tím míň rodin na vyšší dávku vůbec dosáhne, ale zároveň je vylidňování jedním z hlavních důvodů, proč vláda přidání navrhuje.

Zvýšení je v pořadí už třetí za tři roky. Do konce roku 2023 činil příspěvek na jedno dítě 300 tisíc korun, od ledna 2024 vyskočil na 350 tisíc. Od letoška mohou rodiče dvojčat a vícerčat čerpat dvojnásobek, tedy 700 tisíc, zatímco dřív dostávali jen 1,5násobek (Deník).

Opozice s valorizací neuspěla

Opoziční STAN, Piráti a KDU-ČSL se marně pokoušeli protlačit hned čtyři různé návrhy na automatickou valorizaci. Pavla Pivoňka Vaňková (STAN) chtěla uzákonit, že by vláda mohla příspěvek zvyšovat nařízením vždy od ledna, pokud by souhrnná inflace dosáhla aspoň pěti procent. Piráti v čele s Olgou Richterovou navrhovali automatické zvyšování po vzoru důchodů a dávku rovnou na 420 tisíc. V jiné variantě chtěli rodičovskou navázat na minimální mzdu jako její dvacetinásobek, což by dnes dělalo 448 tisíc korun. Marie Kršková (KDU-ČSL) prosazovala valorizaci podle inflace se zaokrouhlováním na tisícikoruny nahoru.

Žádný z těchto návrhů neprošel. Vedle koaličních poslanců je nepodpořili ani opoziční občanští demokraté. Podle Richterové by přitom pravidelná valorizace zajistila, že „ze zvyšování příspěvku nebudou předvolební dárečky". Bývalý ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) rovnou označil politické debaty o růstu rodičovské za nedůstojné.

Neprošla ani snaha zmírnit podmínku, podle níž může dítě do dvou let navštěvovat předškolní zařízení nejvýš 120 hodin měsíčně, jinak rodiče o nárok přijdou. Lidovci a STAN chtěli tohle omezení vypustit. „Rodiče nemají běhat se stopkami a hlídat, jestli jejich dítě bylo v dětské skupině ještě v limitu nebo o pár hodin navíc," argumentovala Pivoňka Vaňková. Neúspěchem skončil i lidovecký návrh, aby šlo otcovskou dovolenou čerpat do jednoho roku po porodu místo dnešních šesti týdnů, a také požadavek, aby obce zajistily místa v předškolních zařízeních už pro děti od 2,5 roku.

Sněmovna se také odmítla vypořádat s dětmi narozenými dřív. Jiří Vojáček (KDU-ČSL) chtěl posunout hranici nároku na letošní říjen, Richterová navrhovala promítnout zvýšení do nevyčerpané části příspěvku u rodin s dětmi z loňska a letoška. Kdyby se rodičovská zvedla všem, kdo ji už pobírají, stálo by to podle vládních výpočtů příští rok asi 7,3 miliardy korun.

V evropském srovnání přitom Česko patří ke štědřejším zemím. Matka nebo otec mohou s dítětem zůstat doma až 208 týdnů, tedy čtyři roky, což je nejdéle v celé Evropské unii (Evropa v datech). Řada států navíc pojem rodičovského příspěvku vůbec nezná, mezi nimi Bulharsko, Nizozemsko, Irsko, Kypr, Malta, Řecko nebo Španělsko, kde sice může jeden z rodičů být s dítětem doma, ale žádnou podporu od státu nedostane.

Změny se dotknou i superdávky

Poslanci do novely přidali i úpravu takzvané superdávky, která od loňska nahrazuje příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavky na děti. Podpora na bydlení se má od října stanovovat podle nákladů domácností v jednotlivých okresech, ne podle velikosti bydliště. Mezi zranitelné skupiny nově zamíří samoživitelé a samoživitelky s dětmi do patnácti let věku místo dosavadních sedmi.

Superdávka zatím stále neběží naplno. Zatím ji dostávají jen noví žadatelé, zatímco lidé z původního systému zůstávají v přechodném období na staré výši dávek. Skokový nárůst příjemců přijde v srpnu. Analýza agentury PAQ Research ovšem varuje, že po přísnějším posuzování majetku by o nárok mohlo přijít zhruba 14 procent dosavadních příjemců a průměrná částka by klesla asi o 300 korun, přičemž hůř by na tom byli lidé žijící sami a část samoživitelů (PAQ Research). Podle rozboru ministerstva práce po přepočtu klesá pomoc od státu zhruba třem pětinám z 155 500 domácností. U pětiny z prozkoumaných 128 400 domácností navíc po odečtení nákladů na bydlení nezůstane z příjmu i se superdávkou ani životní minimum.

Projednávání provázel i procedurální zádrhel. Předsedající Tomio Okamura (SPD) diskusi nejdřív ukončil, protože se prý nikdo nehlásil. Po zásahu ministra Juchelky a intervenci předsedkyň frakcí Pirátů a STAN, Olgy Richterové a Michaely Šebelové, se ale sněmovna vrátila k běžné debatě a k předloze nakonec vystoupila čtveřice poslanců.

Ověřeno z:

• Český statistický úřad — pohyb obyvatelstva, 4. čtvrtletí 2024 (data o počtu narozených dětí)
• iROZHLAS — odhady porodnosti pro rok 2025
• Ministerstvo práce a sociálních věcí — propočty nákladů na zvýšení rodičovského příspěvku
• PAQ Research — analýza dopadu superdávky na příjemce
• Evropa v datech — srovnění rodičovské dovolené v Evropské unii

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Brožura nabízí přes čtyřicet rodinných výletů. Uvnitř najdete hry, skryté příběhy, návody na objevování přírody a k tomu odměny pro nejmenší návštěvníky hor. Funguje jako pomocník na cestách po celém pohoří, od západu až na východ.

„Sdružujeme 44 razítkovacích míst. Když přijede rodina do Krkonoš a koupí si malovaného průvodce, stačí večer před výletem nalistovat stránku a ráno vyrazit,“ vysvětluje Alena Cejnarová ze svazku krkonošských měst a obcí, která je zároveň autorkou průvodce. Podle ní sešit navede turisty na místa, jež jsou dobře dostupná a zároveň zajímavá pro děti.

Princip je jednoduchý. Za návštěvu určitého místa dostanou děti razítko. Jakmile jich nasbírají tři, čeká je odměna. „Pokud děti obdrží třetí razítko, rovnou dostanou i odměnu,“ upřesňuje Cejnarová. Razítka lze později směnit za různé ceny, případně za novou brožuru.

Nové cíle i hry na čekání

Do letošního vydání přibyla čerstvá místa. „Přibyla nová místa jako třeba koupaliště v Mříčné, které nabízí perfektní zázemí nejen na koupání, ale na celý den, i když zrovna slunečno není. Přidávali jsme i areál Dolce u Trutnova založený na unikátním biotopu,“ říká autorka. Sportovní areál v Mříčné otevřeli poprvé v červenci 2014. Po rekonstrukci slouží jako přírodní koupaliště, které láká i mimo největší letní vedra (pohadkove.krkonose.eu).

Sešit ale není jen sbírka políček na razítka.

„Vymysleli jsme pro děti různé hry pro chvíle, kdy třeba čekají na oběd nebo na autobus. Také si je mohou zahrát i doma s rodiči. Je to vzpomínka na dovolenou, kterou děti naplní razítky a zážitky,“ popisuje Cejnarová. Kdo někdy s malými dětmi čekal na spoj nebo na jídlo v horské restauraci, ví, jak se taková zábava hodí.

Zážitků nabízejí Krkonoše celou řadu. Rodiny se mohou svézt Pojizerským Pacifikem, vylézt na rozhlednu, zajet do sklárny nebo na zámek. Vyjet se dá i na huculských koních a projít cestou skřítků. Program tak vydá klidně na několik prázdninových dnů.

Trať, která hory zdobí přes sto let

Právě Pojizerský Pacifik má za sebou pořádný kus historie. Lokální trať brázdí západní Krkonoše už více než 120 let a je živoucí stopou hraběte Jana Nepomuka Františka Harracha (bez jehož úsilí by dráha nejspíš nikdy nevznikla). Během čtyř letních víkendů se po ní historickými vlaky svezlo 6 235 cestujících. Nejpočetnější skupinou byly rodiny s dětmi, které tvořily 57 procent návštěvníků (Jablonecký deník).

Nápad sbírat razítka na výletech přitom v Krkonoších není úplně nový. Ve východní části hor běží obdobný projekt Krakonošovo Království, který provozuje Svazek obcí Východní Krkonoše. Návštěvníci tu chodí po zajímavých místech a sbírají razítka do takzvaného Krakonošova glejtu (vychodnikrkonose.cz). Pohádkové Krkonoše na tuhle osvědčenou tradici navazují, jen ji rozšiřují na širší území a doplňují o hry a příběhy.

Za projektem stojí Svazek krkonošských měst a obcí. Ten od roku 2000 sdružuje 43 členů. Turistický region, o který pečuje, se rozkládá na ploše větší než 80 000 hektarů. Žije v něm přes 60 000 stálých obyvatel a každoročně sem míří několik milionů turistů z Česka i ze zahraničí (svazek.krkonose.eu). Malovaný průvodce má sloužit hlavně těm rodinám, které do hor přijíždějí a hledají, kam se s dětmi vydat.

Brožuru si zájemci mohou koupit v informačním centru ve Vrchlabí, které nedávno získalo nové prostory ve staré radnici. „Prostor se velmi rychle ujal a lidé rádi využívají i venkovní zázemí, které je moc příjemné a stinné. Lidé si zde mohou nabít svá elektrokola, mobilní telefony a posedět na svačinu,“ popisuje Cejnarová. Centrum tak samo funguje jako první zastávka na cestě za horskými zážitky.

Průvodce vede rodiny na 44 míst rozesetých po celém pohoří. Kombinuje známé cíle s méně obvyklými tipy a snaží se z výletu udělat dobrodružství, na které děti jen tak nezapomenou.

Zdroje:

• iROZHLAS
• svazek.krkonose.eu
• jablonecky.denik.cz
• pohadkove.krkonose.eu
• vychodnikrkonose.cz

Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.

Slavnostní předání proběhlo v sídle Akademie věd ČR v Praze. Prémie je každoročně udělována vědcům do 35 let, kteří již dosáhli špičkových výsledků ve svých oborech a představují příslib dalšího vědeckého rozvoje. Ocenění nese jméno chemika Otto Wichterleho a jeho cílem je podpořit začínající vědecké osobnosti v klíčové fázi jejich kariéry.

Mezi letošními laureáty je i řada výrazných českých vědců napříč obory. Ocenění získali například badatelé zaměření na astrofyziku, materiálový výzkum, medicínu, společenské vědy i environmentální témata. Podle Akademie věd jde o široké spektrum disciplín, které odráží rozmanitost české vědecké základny. Jejich medailonky můžete najít v Tiskové zprávě AVČR.

Prémie Otto Wichterleho je spojena s finanční odměnou ve výši 330 tisíc korun rozloženou do tří let. Od svého vzniku v roce 2002 ji získalo již více než 560 mladých vědců a vědkyň, z nichž se mnozí později stali uznávanými odborníky ve svých oborech.

Podle ERC jde o podporu výzkumníků, kteří posouvají hranice poznání v různých vědeckých oblastech – od společenských a humanitních věd až po přírodní a technické obory. Advanced Grants patří mezi nejprestižnější evropské financování a jsou určené etablovaným vědcům s mimořádnými výsledky.

Česko je letos oceněno hned dvakrát. První projekt povede Konstantinos Kafetsios z Univerzity Palackého v Olomouci, který se zaměří na vznik a fungování společenské důvěry. Druhý grant pak získala Jana Mynářová z Univerzity Karlovy, jež bude zkoumat násilí ve starověké Mezopotámii a jeho roli při formování tehdejších společností. Obě česká ocenění tak spadají do oblasti humanitních a společenských věd, čímž potvrzují silnou pozici českých výzkumných institucí v evropské konkurenci.

Zisk dvou ERC Advanced Grantů zároveň ukazuje na dlouhodobou schopnost českých výzkumných institucí prosazovat se v nejprestižnějších evropských soutěžích o vědecké financování. Projekty nyní vstupují do realizační fáze, která určí jejich konkrétní vědecké výstupy v následujících letech.

Historický plán oznámila česká vláda poté, co Evropská kosmická agentura (ESA) podepsala se společností Vast dohodu o realizaci české orbitální mise na Mezinárodní vesmírnou stanici. Podle zveřejněných informací je mise plánována na druhou polovinu roku 2027. Aleš Svoboda by měl zastávat roli pilota posádky a na ISS odstartovat na palubě kosmické lodi Crew Dragon společnosti SpaceX, kterou na oběžnou dráhu vynese raketa Falcon 9. Velitelem mise má být zkušený francouzský astronaut Thomas Pesquet.

Aleš Svoboda patří mezi záložní astronauty ESA od roku 2022, kdy uspěl ve výběru z více než 22 tisíc uchazečů z celé Evropy. V posledních dvou letech absolvoval náročný astronautský výcvik v Evropském středisku astronautů v Kolíně nad Rýnem. Výcvik zahrnoval přípravu na práci v mikrogravitaci, simulace výstupů do volného prostoru, ovládání systémů Mezinárodní vesmírné stanice, robotických technologií i intenzivní fyzickou a psychologickou přípravu. Základní astronautský výcvik úspěšně dokončil letos na jaře, čímž splnil jednu z hlavních podmínek pro případné zařazení do konkrétní mise.

Připravovaná mise má mít význam nejen z hlediska prestiže, ale také pro českou vědu a průmysl. Součástí projektu je série českých vědeckých experimentů zaměřených například na medicínu, materiálový výzkum nebo pokročilé technologie. Zapojí se do nich univerzity, výzkumné instituce i technologické společnosti. Cílem je posílit zapojení České republiky do mezinárodních kosmických programů a podpořit domácí vývoj inovativních technologií s využitím výsledků výzkumu z prostředí mikrogravitace.

Pokud bude mise skutečně realizována podle současného plánu, naváže Česká republika na odkaz Vladimíra Remka, který se v roce 1978 stal prvním československým kosmonautem. Aleš Svoboda by se zároveň stal prvním astronautem vyslaným do vesmíru za samostatnou Českou republiku a jedním z mála Evropanů, kteří budou pilotovat kosmickou loď Crew Dragon.

Přestože zbývá dokončit mezinárodní schvalovací proces a přípravu samotné mise, oznámení představuje dosud nejkonkrétnější krok na cestě českého astronauta na Mezinárodní vesmírnou stanici. Pokud vše půjde podle plánu, mohl by se rok 2027 zapsat do historie české kosmonautiky jako rok návratu české vlajky na oběžnou dráhu po bezmála padesáti letech.

Místo nevybrali náhodou. „Je to z toho důvodu, že hub je tu každoročně prostě hodně. A místní sem chodí rádi,“ vysvětluje spoluautorka stezky Monika Macháčková. Okruh podle ní zdobí dvanáct mohutných tabulí, na kterých se děti i dospělí dozvědí zajímavosti ze světa hub. Vedle toho na trase najdou návštěvníci i naučné a vzdělávací prvky určené hlavně těm nejmenším.

Pro děti připravili tvůrci stezky zvláštní lákadlo. „Jsou tam makety těch nejznámějších hub pro malinké, mají v sobě ještě ukrytou takovou hru s naším Bloudíkem. Kdo z dětí bude chtít, může si zahrát ještě hru,“ popisuje Macháčková. Maskota Bloudíka navrhla Natálka Rendlová ze základní školy, jejíž návrh ve výběru zvítězil. Po grafické úpravě teď maketa vítá výletníky hned na začátku okruhu a má provázet hlavně malé houbaře lesem.

Než stezka vznikla, čekala město spousta práce. „Museli jsme udělat úpravy terénu, byla tu cesta, ale její část jsme museli zrenovovat. Pak jsme jako město museli zafinancovat nákup prvků houbových maket a naučných tabulí,“ vyjmenovává Macháčková. Celá příprava trvala přes rok.

O záměru se přitom v Bochově mluvilo dlouho. „Vášnivě jsme debatovali o naučné stezce dlouhá léta, možná i víc než 20 let,“ přiznává starosta města Miroslav Egrt z hnutí Místní. Rozhodující byla podle něj nabídka evropských peněz. „Když se objevila možnost i finanční podpory z evropských peněz, ujali jsme se jí. A intenzivně jsme vymýšleli, na jaké téma bychom stezku udělali. Jakmile nápad zazněl, mohu říct, že celé zastupitelstvo si ho vzalo za svůj a udělali jsme to,“ doplňuje. Stezka přišla na dva miliony korun, polovinu pokryly dotace z Evropské unie.

Mezi místními panuje radost. „Je to úžasná věc, protože v Bochově jsme do té doby nic takového neměli. Strašně se na to těšíme. Hlavně já, protože se těším, že to ukážu vnoučkovi, až přijde. A budu s ním chodit na houby,“ říká paní Jaroslava. Sbírání hub jí přitom není cizí. „Sbíráme je tady všichni, známe tahle místečka a cesty,“ dodává.

Do experimentu se zapojilo sto lidí bez domova. Čtyřicet z nich obdrželo jednorázový finanční příspěvek ve výši 100 tisíc korun, dvacet lidí spolupracovalo se speciálně vyškoleným sociálním pracovníkem a zbylých čtyřicet tvořilo kontrolní skupinu s běžně dostupnou sociální pomocí. Výzkumníci přitom vyvrátili obavu, že by lidé peníze okamžitě utratili za alkohol nebo drogy.

Účastníci nejčastěji investovali do jídla, oblečení a především bydlení. Vyšší výdaje na začátku projektu jim pomohly vytvořit podmínky pro hledání zaměstnání i návrat do běžného života. Po roce pracovalo přibližně 80 procent lidí, kteří dostali finanční podporu, zatímco skupina se sociálním pracovníkem dosahovala vyšších průměrných příjmů a vykazovala lepší dlouhodobou stabilitu.

Nejlepších výsledků v oblasti udržení bydlení a psychické pohody dosáhli lidé, kteří měli k dispozici pravidelnou podporu sociálního pracovníka. Vědci zdůrazňují, že právě osobní doprovázení, pomoc při řešení každodenních problémů a budování důvěry hrály klíčovou roli při dlouhodobém návratu do společnosti.

Projekt New Leaf Česko navázal na podobný výzkum z Kanady a podle autorů ukazuje, že důvěra a cílená podpora mohou být účinnější než zažité předsudky o lidech bez domova. Výzkumníci nyní vyhodnocují také ekonomické přínosy projektu a chtějí ověřit, zda lze podobný model využít i v dalších regionech České republiky.

Jenže ne každý rybník nebo přehrada se ke koupání hodí. Hygienici proto pravidelně aktualizují mapu, na které si dopředu ověříte, jak je na tom vaše oblíbené místo. A jestli se náhodou nevyplatí přejet o kus dál.

Obloha má zůstat jasná nebo polojasná. Od soboty se sice někde mohou prohnat silné bouřky, jinak ale počasí vyloženě zve do vody. Neděle bude o něco mírnější.

A právě tady je problém. Vysoké teploty kvalitě koupacích vod vůbec nesvědčí. V teplé vodě se rozmáhají sinice a další organismy, které dokážou koupání pořádně zkazit. Stav jednotlivých lokalit sledují hygienici, data o nich pak shromažďuje Ústav zdravotnických informací a statistiky. Přehled si může projít kdokoli. Podle barvy u konkrétního místa hned poznáte, jestli je voda v pořádku.

Podobná data existují i pro celou Evropskou unii. Ta ale zachycují stav k roku 2025, takže vypovídají spíš o dlouhodobé kvalitě než o tom, co se děje teď. Pro plánování víkendu je proto praktičtější tuzemská mapa, kterou hygienici obměňují podle čerstvých měření.

Než vyrazíte s ručníkem pod paží, mrkněte, jak na tom vaše koupaliště zrovna je. Pár minut u obrazovky vám ušetří zklamání na místě.

Konečná cena se vyšplhá zhruba na 158 milionů korun, hranicí je podle předsedy správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany Vojtěcha Mátla 160 milionů. Většinu peněz se podařilo vybrat ve veřejné sbírce, do které přispěly tisíce dárců. Zatím se sešlo 154 milionů, z nichž musel fond odvést daň kolem 32 milionů. „Ještě nám zbývá něco doplatit,“ podotkl Mátl. Lidé se přitom stále mohou připojit, a to adopcí posledních desítek píšťal.

Inspiraci k celému obřadu hledali organizátoři v Paříži. Po opravě katedrály Notre-Dame, poškozené požárem, tam proběhla liturgie, při níž se varhany symbolicky probouzely k životu. „Inspirovali jsme se voláním na ty varhany, probouzením k životu,“ vysvětlil Mátl. Probouzení se ujal arcibiskup Přibyl a nástroj mu odpovídal krátkými skladbami v podání osmi varhaníků.

Své umělecké dílo přijel posvětit i jeho tvůrce, mistr varhanář Gerhard Grenzing, který směrem k nástroji z prostředka katedrály symbolicky dýchl. Když prý poprvé vstoupil do svatovítského chrámu, dostal strach. Pochopil, že se od něj čeká něco výjimečného. Podle něj na varhanách, podobně jako u zpěváků, záleží na jejich útrobách. „Je také důležité, jak katedrála odpovídá zvuku nástroje,“ dodal Grenzing.

Velikost nástroje odpovídá rozměrům katedrály. Obsahuje čtyři manuály, pedál, 122 rejstříků a 5755 píšťal, většinou kovových, dále dřevěných a takzvaných jazykových. Varhaník má k dispozici dva hrací stoly, jeden vestavěný a druhý pohyblivý. Nástroj pohání pět varhanních strojů se samostatným přívodem vzduchu, nejvyšší kapacita dosahuje 178 metrů krychlových za minutu. Uvnitř je dokonce počítač s pamětí. Celá konstrukce váží přes 45,5 tuny, kvůli čemuž bylo nutné nejprve zesílit západní kruchtu.

Designér Peter Olah ze Škoda Design rozmístil mezi zdánlivě volně plující píšťaly na tmavém pozadí 180 křišťálových ozdob, jejichž tvar vychází z Panské skály u Kamenického Šenova na Českolipsku.

Hudební nástroj symfonického typu navazuje podle hlavního organologa pražské arcidiecéze Štěpána Svobody na předchozí renesanční i barokní varhany. „Umožňuje dynamiku od nejjemnějšího pianissima až do bouřlivého tutti,“ řekl. O nový nástroj se přitom uvažovalo už ve dvacátých letech minulého století. S konkrétní myšlenkou přišel v roce 2012 kardinál Dominik Duka a celé úsilí nakonec trvalo čtrnáct let.

Změnu vojsko připisuje hlavně penězům. Nástupní plat vojáka teď dělá zhruba padesát tisíc korun hrubého měsíčně, k tomu přibyly mírnější podmínky a jednodušší přijímací proces. „Navýšení platového ohodnocení vojáků mělo přímý vliv na nábor a udržení stávajících vojáků z povolání. Pokud dojde v budoucnu ke stagnaci platového ohodnocení vojáků, mohlo by to mít opět negativní dopad,“ varoval první zástupce náčelníka Generálního štábu Miroslav Hlaváč.

Dalších šest set lidí zrovna dokončilo kurz základní přípravy. Šest týdnů se učili taktiku, chodili na střelby i do pole, teď nastupují ke svým jednotkám. Jeden z nich, vojín Hynek Kadečka, dřív pracoval jako záchranář a míří k lehkému motorizovanému praporu do Jindřichova Hradce. „Zdravotníci si dost polepšili poslední roky, takže peníze jsou tak nastejno. Rozhodla asi spíš situace ve světě, být součástí něčeho, co má smysl. A můj bratr nastupoval minulý rok,“ popsal své důvody.

Armáda zároveň rozjíždí novou kampaň mířenou na lidi se základním vzděláním. Nabízí jim dvouletou smlouvu, hodnost svobodníka a plat skoro padesát tisíc měsíčně. Obsadit chce kolem 250 základních pozic, třeba řidičů nebo střelců, a přitom je motivovat ke studiu. „Jakmile získají výuční list nebo maturitní vysvědčení, mohou přestoupit do klasického služebního poměru už se všemi benefity, včetně náborového příspěvku,“ vysvětlila Michaela Trněná z Agentury personalistiky Armády ČR.

Premiér Andrej Babiš (ANO) si přeje ještě vyšší ambice, připravovaná koncepce výstavby armády počítá se třemi tisíci nováčky ročně. Ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) ale upozorňuje, že času moc není. „Demografický vývoj v Česku je neúprosný a víme, že co neuděláme v následujících pěti letech, potom už se bude těžko dohánět,“ řekl.

Že to nebude jednoduché, připouští i předseda sněmovního výboru pro obranu Josef Flek (STAN). „Za mě se dařit plnit tato vysoká čísla nebude, ale myslím si, že se tomu budeme určitě blížit,“ uvedl. Kromě náboru chce resort zlepšit i samotnou službu, v plánu je výstavba bytů pro vojáky, v první fázi zhruba za tři miliardy korun.

Uvnitř návštěvníci najdou informační pracoviště s drobným občerstvením, posezení i toalety. Hlavním lákadlem je samoobslužná expozice o přírodě a historii Jizerských hor. „K Protržené přehradě vyrážejí na výlet tisíce lidí a naše informační středisko jim nabídne možnost poznat jizerskohorskou krajinu na řadě prvků trochu jinak. Každý vypráví část příběhu hor a bude na návštěvníkovi, aby se do něj pokusil proniknout," popsal ředitel AOPK František Pelc.

Mariánskohorské Boudy patří pod Albrechtice v Jizerských horách. Osada vznikla před více než třemi staletími jako pastevecká enkláva a je nejzápadnějším místem takzvaného budního hospodaření, jaké známe ze sousedních Krkonoš. Starosta Albrechtic Jaroslav Zeman připomněl, že se podařilo zachránit jeden z nejstarších domů obce. „A informační středisko je jeho důstojným pokračovatelem. Protrženou přehradu ročně navštíví na 200.000 lidí a nyní tu budou mít další zajímavý výletní cíl," dodal.

Návrh přestavby připravil ateliér forWood Václava Járy z Varnsdorfu. Architekt vyšel z tradiční horské architektury Jizerských hor a doplnil ji o moderní technologie. Protože je místo odlehlé, jediným zdrojem energie je tu slunce. Elektřinu zajišťuje fotovoltaická elektrárna se subtilními panely, které kopírují falcování plechové střechy. „Zimní výkyvy fotovoltaiky doplní energie z propanového generátoru. Voda je získávána z vlastní vrtané studny," upřesnila Šůlová.

Rekonstrukce začala na podzim předminulého roku a stavbaře potrápila nejen krátká lhůta a nepřístupnost v zimě, ale i objev dalších historických a nestabilních základů pod původním objektem. V CHKO Jizerské hory je to druhá stavba svého druhu. Od roku 2024 tu funguje také Dům přírody v Oldřichově v Hájích. V celé republice nyní veřejnosti slouží patnáct Domů přírody a devět informačních středisek.

Provoz na Mariánskohorských Boudách převezme krajská příspěvková organizace STŘEVLIK. „Je to záruka kvality pro návštěvníky," řekl náměstek hejtmana Libereckého kraje Jiří Klápště. Stejná organizace stojí i za Domem přírody Českého ráje v Dolánkách u Turnova a Domem přírody Jizerských hor v Oldřichově v Hájích.

Vedle ceny a kvality služeb hraje stále větší roli také bezpečí. Část lidí kvůli napětí na Blízkém východě volí bližší destinace a opatrněji zvažuje, kam vyrazí. Právě v tom má Česko výhodu: na dovolenou není třeba cestovat daleko a přitom nabízí hory, rybníky, vinařské oblasti, památky i místa vhodná pro cyklistiku nebo rodiny s dětmi.

Nejčastěji se Češi chystají do Jihočeského, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje. Téměř polovina lidí navíc plánuje navštívit místo, kde ještě nebyla, takže letošní sezona může přinést podporu i méně známým regionům. Průměrná délka domácí dovolené se prodloužila na 11,7 dne, což naznačuje, že cestování po Česku už pro mnoho lidí není náhradní řešení, ale plnohodnotná volba.

Hotel sídlí v neorenesanční budově z roku 1884 nedaleko Tančícího domu. Jeho interiéry odkazují na český kubismus a kombinují historickou atmosféru s promyšlenými detaily, jako jsou dřevěné parkety, železná zábradlí, schodiště a stylový nábytek. Výrazným prvkem je také inspirace kněžnou Libuší, mytickou zakladatelkou Prahy, která dodává prostoru osobitý český příběh.

Česká metropole dokáže zaujmout nejen svou historií, ale i současným designem a citlivou prací s architekturou. Umístění vedle světových hotelů v Paříži, Římě, Dubrovníku či Tulumu je důkazem, že výjimečná místa nemusíme hledat jen daleko za hranicemi. Některá se nachází přímo v srdci Prahy.

Výsledky zároveň ukazují, že rodina není jen symbolická hodnota, ale skutečná opora pro důležitá rozhodnutí. Více než 60 procent dotázaných by se kvůli svým blízkým vzdalo práce nebo kariéry a přibližně polovina by byla ochotná kvůli rodině odejít i do zahraničí. Pro Čechy jsou blízké vztahy něčím, čemu jsou ochotni přizpůsobit vlastní život. Na druhé pozici se s 44 procenty umístila práce a kariéra, 41 procent lidí pak za nejdůležitější považuje osobní svobodu a koníčky.

Téměř 47 procent lidí nesouhlasí s tím, že by národní hrdost byla přežitek. Pětina dotázaných se cítí hrdě velmi často, víc než polovina občas při určitých událostech. Nejčastěji jsou lidé hrdí na kulturu a historii, poté na sportovní úspěchy či českou šikovnost a zlaté ručičky. Výzkum, do něhož se v reprezentativním šetření zapojilo 1075 respondentů, tak ukazuje, že česká společnost si váží domova, blízkosti i sounáležitosti.