Výzkumníci během studie sledovali chování celkem šesti dospělých samců gorily horské, kteří žili v jednom ze rwandských národních parků. Natočil na kameru 36 epizod, při nichž se primáti bili do vlastních hrudí. Následně záznamy analyzovali a přišli na to, že délka bouchání, počet ran ani jejich intenzita neměla souvislost s velikostí primáta. Při té příležitosti autoři poznamenali, že mohutné tělo je u goril spojené s reprodukčním úspěchem i lepším postavením mezi ostatními samci. Vědci se proto domnívají, že bití do hrudi by mohlo být pro gorily způsobem, jak svou velikost zdůraznit.

 „Zjistili jsme, že se jedná o skutečný a spolehlivý signál – samci chtějí udělat dojem, že jsou větší než ve skutečnosti,“ uvedl spoluautor výzkumu Edward Wright. Podle Wrighta se jedná zároveň o taktiku, jak se vyhnout hrozícímu souboji. „Docela často je to jen o úderech do vlastní hrudi, k bitce nakonec nedojde,“ řekl. Při tlučení do hrudi vzduchové vaky pod gorilím hrtanem vydávají zvuk. Čím větší samec, tím je zvuk hlubší. Předpokládá se, že tímto zvukem gorilí samci vysílají signál, jak jsou velcí a dominantní, a snaží se tak odradit konkurenční samce od své sociální skupiny.