Sir Winton nikdy nestál o žádnou slávu a veřejné projevy úcty, svůj skutek považuje za něco naprosto přirozeného, a sám o něm dokonce 50 let mlčel. Vše se zveřejnilo, až když Wintonova manželka našla staré zápisníky svého muže, které danou událost popisují. I dnes jsou na skutky svého rodáka Angličani patřičné hrdí – přestože Winton pochází z německé židovské rodiny, díky čemuž si včas uvědomil, jak kritická byla situace v tehdejším Československu. Otázkou ale zůstává, jak by se v podobně těžké chvíli zachovali Britové dnes – v době, kdy je hlavní britskou prioritou ekonomický růst a rozvoj.

Aktuálně v Británii „zuří“ vášnivá debata o omezení volného vstupu přistěhovalců do země. Mnozí obyvatelé vidí imigranty jako přítěž vlastnímu rozpočtu a nepřemýšlí již tolik nad tím, v jakých podmínkách musí tito lidé žít ve své rodné zemi a zapomínají, že přesun do Británie je pro mnohé nadějí na lepší život. Pravdou je, že i přes jistý nesouhlas voličů UKIPu (nově založené politické strany bojující za snížení počtu imigrantů v zemi) Británie přistěhovalce neustále přijímá a nabízí jim možnost, jak lépe finančně zabezpečit své rodiny.

Nedá se sice očekávat, že by byl současný britský premiér David Cameron za několik let oceněn stejným vyznamenáním, které bylo za dobu své existence uděleno pouze 4 britským osobnostem (královně Alžbětě II., Margaret Thatcherové, a nyní siru Wintonovi a Winstonu Churchillovi), můžeme mu ale děkovat za to, že aktuálně nejsou imigranti v Británii jakkoliv omezováni a mohou zde spokojeně žít a začleňovat se do britské společnosti.

V Británii se siru Wintonovi přezdívá „britský Schindler“ podle německého obchodníka (a svitavského rodáka) Oskara Schindlera, který zachránil 1200 Židů před deportací do koncentračních vyhlazovacích táborů, a tak je uchránil před stejným osudem, který čekal i 250 dětí takzvaného „Wintonova vlaku“, který byl 1.září 1939 v Praze zadržen nacisty.

 
FOTO: Roman Vondrouš, ČTK

Gabriela Dittrichová