Donedávna se přitom odborná veřejnost domnívala, že lidský polibek vznikl přibližně před 3 500 lety v jižní Asii. Toto tvrzení však nabourala nejranější lidská společnost Mezopotámie, která poskytla poznatky o této prastaré tradici. „Lidé psali klínovým písmem na hliněné tabulky. Několik tisíc těchto hliněných tabulek se dochovalo dodnes, přičemž obsahují jasné příklady toho, že líbání bylo ve starověku považováno za součást romantické intimity, stejně jako polibky mohly být součástí přátelství a vztahů mezi členy rodiny,“ vysvětlil doktor Troels Panka Arbøll z univerzity v Kodani.

Podle doktora Arbølla není akt líbání kulturním jevem specifickým pro konkrétní civilizaci nebo oblast. Naopak to vypadá, že se jedná o univerzální chování praktikované mnoha starověkými kulturami po několik tisíciletí. „Výzkum bonobů a šimpanzů, nejbližších žijících příbuzných lidí, ukázal, že oba druhy se líbají. To může naznačovat, že líbání patří lidí mezi základní chování, což vysvětluje, proč se s ním můžeme setkat napříč kulturami,“ poznamenala doktorka Sophie Lund Rasmussen, která se na analýze podílela.