Projekt spustilo ústecké muzeum v reakci na povinnou karanténu, kvůli které muselo mnoho seniorů zůstat řadu týdnů doma. Místní seniory proto vyzvali, aby sepsali své vzpomínky a poslali je historikům, pro které jsou paměti důležitým pramenem v bádání. „O důchodcích se v souvislosti s nákazou mluví jako o nejohroženějších, ale nesmíme zapomínat, že jsou také nejzkušenější. Vždyť většina z nich už obdobně kritickou a občas i mnohem dramatičtější situaci zažila, ať už v roce 1938, 1945, 1948, 1968 nebo 1989 a ví, že svět se nezastavil,“ vysvětlil význam projektu vedoucí historického oddělení muzea Martin Krsek.

Například Jaroslava Krejčová Tomková popisuje, jak vypadal její život v poválečné doby. Dvaadevadesátiletá Jiřina Plecitá pak ve svém příspěvku vypráví o dobách, kdy byla nouze a jídlo bylo na příděl, se současnou koronavirovou krizí to lze však podle ní těžko srovnávat.

Své příběhy mohou historikům posílat lidé, kteří žijí či v minulosti žili v Ústí nad Labem, přičemž texty mohou zájemci psát ručně, na stroji, na počítači nebo poslat zvukový či video záznam. „Muzea jsou určena také jako místa uchování paměti, kde každá vzpomínka má svoji hodnotu. Ale vzpomínky konkrétních osob mají nejvyšší hodnotu především pro jejich nejbližší, a tímto způsobem může každý udělat něco pro sebe a své blízké, i když nakonec záznam vzpomínky zůstane uchován jen v rodině,“ dodal ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.