Ve středověké Evropě byl gregoriánský chorál všudypřítomný. Jeho nedoprovázené melodie se denně zpívaly v obrovských katedrálách i malých farních kostelech, ve městech i odlehlých klášterech. Byl hudebním vyjádřením středověkého náboženského života a zároveň sloužil k předávání posvátných textů novým generacím. „V průběhu staletí se však zpěv stále skrytě měnil. Dokonce se rozvětvil natolik, že v polovině 16. století církev rozhodla, že gregoriánský chorál má být opět přísně standardizován,“ vysvětluje Jan Hajič z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, hlavní řešitel nového projektu Genome of Melody.

Co se vlastně ve středověku s chorálními melodiemi dělo? Jak se vyvíjely, přestože se to od nich neočekávalo? Po odpovědích vědci usilovně pátrají. Využijí k tomu výpočetní algoritmy. „Protože se domníváme, že melodie by se mohly přizpůsobovat svému sociálnímu a kulturnímu prostředí podobně, jako se svému přirozenému prostředí přizpůsobují zvířata nebo rostliny, vypůjčíme si inspiraci z věd o živé přírodě a budeme zkoumat melodie gregoriánského chorálu pomocí algoritmů původně vyvinutých pro bioinformatiku,“ upřesnil Jan Hajič. Vědci z databáze digitální choralistiky vezmou přes 15 tisíc melodií a vloží je do unikátního systému ChantLab. Ten pak jednotlivé gregoriánské chorály porovná třeba podle barev jednotlivých tónů. Projekt je unikátní zejména v tom, že posouvá muzikologii z digitálního zpracovávání, zpřístupňování a slučování pramenů k odpovědím na výzkumné otázky přímo pomocí digitálních metod.