Vědci v Austrálii objevili tisíce jedinců druhu Drosera silvicola, který byl dosud zaznamenán jen ve dvou lokalitách vzdálených asi 70 kilometrů. Nová kolonie vznikla poblíž hranic města Perth a představuje významné rozšíření známého výskytu této rostliny.

Drosera silvicola patří mezi rosnatky – masožravé rostliny, které chytají hmyz pomocí lepkavých žlázek na listech. Kořist se na nich zachytí, postupně uhyne a rostlina ji následně rozloží pomocí enzymů, aby získala potřebné živiny. Pro člověka je přitom zcela neškodná.

Rostlinu se podařilo objevit týmu vedenému Thilem Kruegerem, doktorandem z Curtinovy univerzity, který ji zahlédl během terénního průzkumu. V oblasti přírodní rezervace Paruna Wildlife Sanctuary navíc vědci zaznamenali i několik dalších druhů rosnatek.

Region západní Austrálie patří k místům s nejvyšší rozmanitostí masožravých rostlin na světě, ale jejich populace bývají malé a zranitelné. Objev nové, početné kolonie tak představuje důležitý krok pro lepší ochranu tohoto vzácného druhu.

Masožravé rostliny z rodu láčkovek rostou převážně v jihovýchodní Asii. Na konci svých popínavých lián mají pasti, které připomínají konvičky s tekutinou a lákají hmyz na své nápadné zbarvení. Zažité představy však narušuje nový druh, který vědci objevili při cestě do provincie Severní Kalimantan na ostrově Borneo. Při výstupu na bezejmenný vrchol si všimli rostliny, která tělem připomínala láčkovku, ale neměla žádné pasti. „Nacházeli jsme nové a nové rostliny bez pastí a pořád nám to vrtalo hlavou. Pak kolega Ľuboš Majeský z katedry botaniky během fotografování strhl porost mechu, kterým byla porostlá spodní část jednoho stromu. Pod mechovým polštářem se najednou objevily nádherně vyvinuté konvičky této láčkovky,“ popisuje objev Martin Dančák z katedry ekologie a životního prostředí UPOL. Rostlina se vyvinula tak, že v podzemních dutinách lapá podzemní živočichy, jako jsou mravenci, roztoči a brouci.

Láčkovka stydlivá (latinsky nepenthes pudica) byla pojmenována právě podle toho, že nedává na odiv barvité pasti. Podle hypotézy vědců je to způsobeno prostředím, kde rostlina žije – na hřebenech a vrcholcích hor by její pasti mohly rychle vyschnout, zatímco podzemí jim dodává vláhu. „Zajímavé je, že kromě kořisti jsme u podzemních pastí láčkovky objevili také spoustu živočichů, kteří se na toto prostředí adaptovali a rostlina je nestráví. Žijí tam například larvy komárů, hlístice a jeden druh červa, který byl po naší expedici také popsán jako nový druh,“ říká Václav Čermák z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity.

Vědci láčkovku stydlivou našli již před 10 lety, ale studie, která ji kompletně popisuje, vyšla v časopise PhytoKeys až letos. Popisy nových druhů totiž zaberou i léta. Týmu vedenému olomouckými vědci navíc zkomplikovala výzkum vzdálenost i probíhající pandemie koronaviru. Na Borneu, jež je jedním z nejméně prozkoumaných ostrovů, je každoročně objeveno několik rostlin a živočichů, kteří byli světu doposud neznámí. Martin Dančák se do Indonésie se svým týmem hodlá v rámci výzkumu rostlin živících se houbovými vlákny vydat i v budoucnu.

Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím informací z vysílání Českého rozhlasu Plus a Žurnálu Online zpravodajství z UPOL