Kočkodan rozněžní i zatvrzelá srdce

Malý kočkodan Brazzův přišel v Zoo Praha na svět minulou středu v časných ranních hodinách. Jeho matkou je zkušená samice Anastasia a dle chovatelů se oběma daří dobře. „Mládě se drží u matky na břiše, kde je téměř neustále přisáto na jejím struku. Je velmi zvídavé a pohledem zkoumá okolí z bezpečí její náruče, zatímco si jej prohlíží a očuchávají jeho starší sourozenci. Především jeho starší sestra Mimo, která se jej mnohdy i letmo dotkne,“ popsal dění ve skupině chovatel Jan Ťoupal.

Svou růžovou kůží a jednobarevným zbarvením týdenní mládě zatím není podobné svým dospělým rodičům, pro které je typická tmavá kůže, olivová srst, bílý plnovous a oranžová čelenka. Zcela „vybarvit“ by se drobeček měl nejdříve za tři roky, ovšem již za půl roku se bude moci pochlubit bílými vousy, které již mají jeho starší sourozenci.

Kočkodan Brazzův žije skrytě v hustých tropických lesích. Zdržuje se blízko řek a bažinatých oblastí a jako jeden z mála primátů umí dobře plavat. Rodinnou skupinu tvoří zpravidla rodičovský pár s nedospělými potomky.

Čerstvě vylíhlnutý tučňák už zvědavě prozkoumává zoo

V Zoo Praha se také vylíhlo mládě tučňáka Humboldtova. Zvířátko přišlo na svět po 41 dnech dlouhé inkubaci a stalo se v pořadí 135. mládětem tohoto druhu v historii pražské zoo. „I přes vzornou péči je nutné mládě pravidelně prohlížet a vážit. Při vylíhnutí mělo hmotnost 80 gramů, pátý den již 138 gramů, a vůbec vypadá houževnatě,“ dodal kurátor ptáků Antonín Vaidl.

Pohlaví mláděte zatím není známo, chovatelé ho budou zjišťovat zhruba za dva měsíce. V té době by se malý tučňák mohl poprvé odvážit i do vody. Další více než rok bude mít šedé zbarvení typické pro mladé jedince, než přepeří do černobílého šatu dospělců.

Zoo Praha chová tučňáky Humboldtovy od začátku 60. let 20. století a patří k jejich úspěšným evropským chovatelům. V Červeném seznamu IUCN je tučňák Humboldtův řazen do kategorie zranitelných druhů. Nejvíc ho ohrožuje nadměrný průmyslový rybolov. Obývá jižní polokouli, ale svým areálem zasahuje až k rovníku – oproti jiným druhům hnízdí v tropickém pásmu na pobřeží Jižní Ameriky, kde teplota dosahuje i 30 °C.

Olomoucká zoo získala vzácnou hrdličku

Ze zoo v německém Karlsruhe přicestoval do Zoo Olomouc samec hrdličky sokorské, bezpochyby jeden z nejvzácnějších živočišných druhů na planetě. Stal se tak historicky zcela prvním zástupcem svého druhu v Zoo Olomouc, protože nikdy v minulosti tyto vzácné hrdličky zahrada nechovala.

Ve volné přírodě byla hrdlička sokorská naposledy spatřena v roce 1972.  Od té doby závisí její přežití na naší planetě pouze na jedincích chovaných v lidské péči a v Červeném seznamu ohrožených druhů má statut vyhubena v přírodě. Dnes žije posledních 81 jedinců v lidské péči.

Titul pták roku se uděluje každoročně se záměrem upozornit na ubývání konkrétního druhu a zároveň ho představit veřejnosti. Letos padla volba na hrdličku divokou, jejíž populace čítá v Česku podle odhadů 40 až 80 tisíc párů. „V porovnání s výsledky sčítání na začátku 80. let 20. století ubyla z naší krajiny více než polovina počtu hrdliček. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ uvádí ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Setkat se s hrdličkou ve volné přírodě je čím dál vzácnější. I proto ornitologové symbolicky na 1. května vyzývají veřejnost k vycházkám právě za hrdliččiným zpěvem. Na svých stránkách zároveň radí, jak poznat hrdličku na pohled i po sluchu.